ANO, bude hůř

Hodnota koncernu Agrofert již pátým rokem klesá a ani výhled do dalších let nevypadá dobře. Rostoucí ceny energií a paliv, omezení zemědělských dotací, rostoucí úroky, přechod Andreje Babiše do opozice – to vše ohrožuje jeho budoucí ziskovost. A je to i důvod, proč Babiš klesá v žebříčku miliardářů týdeníku Euro.

Zbohatl, nebo zchudl Andrej Babiš během svého působení v po-
litice? Jak se mu povede poté, co ztratí funkci premiéra a skončí v opozici? To jsou dotazy, které padají docela často. Cílem tohoto článku je na takové nelehké otázky odpovědět nebo aspoň odhadnout, jak to s podnikáním Agrofertu, s jehož hodnotou odhady výše Babišova majetku úzce souvisejí, bude vypadat v nejbližších letech.

Podle propočtů týdeníku Euro do­sáhl Andrej Babiš svého majetkového maxima v roce 2016, tedy po zveřejnění mimořádně silných výsledků Agrofertu za rok 2015. Po započtení dalšího majetku (druhý holding SynBiol, akcie, pohledávky a korunové dluhopisy) se jednalo o 122 miliard korun, což s přehledem stačilo na druhé místo v žebříčku nejbohatších Čechů a Slováků. Tady je třeba zmínit, že aby Babiš vyhověl českým zákonům, vložil v únoru 2017 Agrofert a SynBiol do dvou svěřenských fondů. A od té doby o nich mluví jako o svých „bývalých firmách“.

V dalších letech pak nastal propad, kdy s každým dalším rokem hodnota Babišova majetku podle propočtu Eura klesala, až se dostala na aktuálních 68 miliard korun. Dnes už to stačí na šesté místo v tabulce nejbohatších. Andrej Babiš tedy za dobu působení na pozici předsedy vlády nezbohatl, ale pokud by neměl vliv na legislativu a rozdělování dotací, mohl být propad ještě hlubší. V úvodu ještě dodejme, že premiér v demisi na otázky ohledně svého majetku do uzávěrky nereagoval.

Pod tlakem drahého plynu

Agrofert je širší veřejnosti asi nejvíce známý jako vlastník potravinářských podniků – Kosteleckých uzenin, Penamu, Vodňanské drůbeže, Olmy a dalších firem. Jenže hlavním tahounem zisku koncernu byly vždy chemičky. Například ve zmíněném roce 2015 zajistilo deset hlavních chemických podniků celé dvě třetiny z konsolidovaného čistého zisku ve výši 8,4 miliardy korun.

Jenže v chemickém průmyslu platí, že ceny a ziskové marže chemických produktů typu syntetická hnojiva, titanová běloba, bionafta či bioetanol se určují na globálním trhu. Andrej Babiš neměl na tyto ceny a marže žádný vliv ani jako někdejší šéf Agrofertu, ministr financí nebo jako premiér. V posledních pěti letech se tyto marže snižovaly, což ziskovosti Agrofertu hodně uškodilo.

Foto: Shutterstock

Dočasně se mohou marže dostat i do záporných hodnot. Například letos v říjnu omezila slovenská chemička Duslo Šaĺa, jež rovněž patří do holdingu Agrofert, výrobu syntetických hnojiv a přísady AdBlue v reakci na vysoké ceny zemního plynu, které podnik stahovaly do ztráty. V listopadu omezila výrobu hnojiv a amoniaku také německá SKW Stickstoffwerke Piesteritz, která bývala v minulých letech nejziskovější společností v portfoliu Agrofertu.

Špatnou zprávou (nejen) pro Agro­fert přitom je, že cena elektřiny a zemního plynu se na vysokých hodnotách udrží nejméně do jara příštího roku. Poté již podle kotací na energetických burzách začnou zlevňovat, ale z dnešního pohledu to vypadá, že i v následujících dvou až třech letech nejspíš budou ceny vyšší, než na jaké jsme si zvykli v minulém desetiletí. Pokud se chemičkám nepodaří promítnout vyšší náklady do cen produktů, zůstane jejich ziskovost slabá.

„Růst cen energií a dalších vstupů představuje významný negativní dopad na letošní vývoj nákladů a pravděpodobně i pro rok příští. Vedle dražších vstupů však letošní rok přinesl i pozitivní příspěvek rostoucích cen i objemu prodejů některých zemědělských komodit, bio­paliv či dřeva na výnosové straně. K celkovému výsledku se proto budeme moct vyjádřit až po uzavření účetních knih,“ říká mluvčí Agrofertu Adéla Čabayová.

Konec dotačních orgií

Zisk Agrofertu vylepšují dotace, které jsou přínosem hlavně v letech, kdy je ziskovost chemiček slabší. Zemědělské dotace zemědělským podnikům jsou nárokové, Agrofert by je tudíž v minulých letech čerpal bez ohledu na politickou kariéru svého majitele. Na druhé straně platí, že po vstupu Andreje Babiše do politiky nápadně vzrostl počet investičních projektů firem z Agrofertu podpořených dotací z evropských fondů nebo státní investiční pobídkou.

Hlavně v období let 2014 až 2017 lze hovořit o „dotační nenažranosti“ Agro­fertu, kdy se dotace a pobídky udělovaly jako na běžícím pásu. Například jen v první polovině roku 2014, tedy krátce po Babišově nástupu do funkce ministra financí, získalo šest jeho firem pobídky ve formě daňových úlev v celkovém objemu přes 1,7 miliardy korun. Jde o jasný konflikt zájmů, když uvážíme, že Babiš a jeho věrní spolupracovníci z hnutí ANO zastávali ministerské funkce a jiné zásadní posty ve státní správě.

Většina podpořených projektů měla svou byznysovou logiku, směřovala do rozšíření či modernizace chemické či potravinářské výroby, případně do ekologizace energetického zdroje. „Pohár trpělivosti“ přetekl poté, co se v roce 2017 provalilo, že Pekárna Zelená Louka z holdingu Agrofert získala od ministerstva průmyslu 100 milionů korun z evropských fondů na rozjetí výroby „inovativního“ toastového chleba. Tohle už bylo příliš i na Evropskou komisi, jež na konci loňského roku definitivně rozhodla, že tuto částku České republice při vyúčtování eurofondů neproplatí.

Pravidla pro střet zájmů se v té době hodně zpřísnila – od roku 2017 v české legislativě a rok později v evropské. Nepomohl ani převod vlastnictví Agrofertu do majetku dvou svěřenských fondů; ovládající osobou v zákulisí i tak zůstal Andrej Babiš. Potvrzují to ostatně zápisy v české či slovenské evidenci reálných vlastníků firem.

Tahanice o dotační strop

Problému s konfliktem zájmu se Andrej Babiš zbavuje ve chvíli, kdy opouští funkci premiéra. Mezitím se však obje­vily nové obtíže, které mohou hodnotu Agrofertu dále snížit. Dopad drahých energií a paliv na chemický průmysl byl již zmíněn. Další problémy mohou nastat v souvislosti s omezením zemědělských dotací pro velké příjemce, růstem úrokových sazeb i s prostým faktem, že Babiš s hnutím ANO v opoziční roli nebude moct ovlivňovat zákony a pravidla tak jako dosud.

Hodně se v této souvislosti diskutuje o zastropování provozních dotací pro velké zemědělské koncerny. Evropský parlament v listopadu strop ve výši 100 tisíc eur na jeden podnik ročně schválil, ale pouze nepovinně – rozhodnutí bude na vládě každé země. Pokud by Babiš zůstal u moci, byl by jakýkoli strop neprůchodný. Jen loni přitom firmy koncernu Agrofert posbíraly na zemědělských dotacích 1,07 miliardy korun. Přijít o více než miliardu ročně, to už je velká rána. Naopak nastupující koaliční vláda Petra Fialy zavedení horního limitu zemědělských dotací v programu má.

Zcela jednoznačné to však není, kandidát na ministra zemědělství Zdeněk Nekula z KDU-ČSL varoval před nepromyšleným zavedením dotačního stropu. „Pokud by se to udělalo hrubě a necitlivě, mohlo by to mít fatální dopady,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Tady evidentně ještě není dobojováno. Agrární lobby okolo velkých byznysmenů Zdeňka Jandejska, Jiřího Milka a Gabriela Večeři je vlivná a může novou vládu přesvědčit o své pravdě.

Centrální banka versus Babiš

Známým faktem je, že Agrofert je poměrně hodně zadlužený; většinou se jedná o dluh dceřiných firem, nikoli mateřské společnosti. Konkrétně na konci loňského roku se jednalo o 33,8 miliardy korun. Celé poslední desetiletí dlužníkům vysloveně přálo – centrální banky držely úrokové sazby poblíž nuly. Agrofert čerpal půjčky s úrokem okolo dvou procent; za celý loňský rok na úrocích zaplatil něco přes 700 milionů korun.

Agrofert je širší veřejnosti známý jako vlastník potravinářských podniků. Jenže hlavním tahounem zisku koncernu byly vždy chemičky. Foto: Shutterstock

Jenže doba levných úvěrů postupně končí. Česká národní banka začala v reakci na rostoucí inflaci zvyšovat sazby. Tak, jak je to ve velkém byznysu obvyklé, Agrofert má většinou úvěry s pohyblivým úročením. Každý procentní bod navíc tak znamená nárůst nákladů o 338 milionů korun. Pro představu: zisk Agrofertu před zdaněním za loňský rok byl 5,2 miliar­dy korun, nárůst průměrného úročení o tři procentní body z něj ukousne jednu miliar­du, tedy skoro pětinu.

V holdingu to tak černě nevidí a našemu výpočtu oponují: „Odhadujeme, že i kdyby došlo k plnému přenosu vyšší sazby ČNB do úrokových sazeb a k jejich zvýšení o celých 1,25 procentního bodu, dopad tohoto nárůstu korunových úrokových sazeb by neměl v rámci našich úrokových nákladů přesáhnout 150 milionů korun,“ napsala Euru mluvčí Čabayová.

Přesto je z tohoto pohledu srozumitelnější nesouhlas, který Andrej Babiš ventiloval po každém zvýšení sazeb radou ČNB. „To je zásadní omyl a vůbec nechápu toto rozhodnutí, které považuji za absolutně neuvážené. Bude to mít velice negativní dopad na všechny občany naší země,“ prohlásil Babiš na začátku listopadu. Ale nemá tak docela pravdu. Kdo má úspory místo dluhů, tak na kroku ČNB vydělá. Dlužníci včetně Agrofertu zaplatí víc. C‘est la vie.

Majetek se bude nejspíš dál snižovat

Výhled Agrofertu do budoucna tedy není zrovna veselý. Můžeme k tomu přičíst fakt, že Andrej Babiš nemá dědice, který by byl schopen a ochoten po něm jeho firemní impérium převzít. Top management je plný starších pánů a dam, věk devíti členů představenstva Agrofertu se pohybuje od 50 do 68 let.

Babiš v opozičních lavicích Posla­necké sněmovny jen těžko prosadí nové zákony či dotace vycházející vstříc zájmům Agrofertu. Také zmizí obavy, že když některá banka nedá úvěr Babišo­vým firmám nebo obchodní řetězec nenakoupí kuřata, salámy, chleba či mléko od „správného“ dodavatele, bude to mít nepříjemné důsledky. S ohledem na výše řečené si lze tipnout, že majetek Andreje Babiše se bude i v následujících letech snižovat.

Autor je redaktorem Ekonomického deníku

Přečtěte si také