Podle adiktologa Viktora Mravčíka by právě český přístup mohl být modelovým příkladem toho, jak by Evropa mohla a měla k závislostem přistupovat. Ústředním principem v oblasti by mělo být snižování rizik neboli harm reduction.
Think tank racionální politiky závislosti spolu s Harm Reduction Academy vydaly společné memorandum, co je jeho cílem?
Dlouhodobě upozorňujeme na to, že problematice závislostí není na úrovni Evropské unie věnována dostatečná pozornost. Volby do Evropského parlamentu a jmenování nové Evropské komise v tomto ohledu představují příležitost pro změnu koncepčního náhledu na problematiku a redefinici priorit. Cílem memoranda je proto pojmenovat evropské výzvy a příležitosti v oblasti závislostí pro nadcházející volební období europarlamentu, tedy pro roky 2024 až 2029.
V memorandu zmiňujete Česko jako modelový příklad přístupu k závislostem. Je tomu skutečně v mezievropském srovnání tak?
Diskuze, která v současné době v Česku probíhá, je v kontextu ostatních evropských zemí skutečně inovativní a progresivní. Příkladem je třeba snaha o regulaci psychoaktivních látek, dekriminalizace a destigmatizace oblasti závislostí, dlouhodobý důraz na propojení duševního zdraví a závislostí nebo také regulace alternativních nikotinových produktů. Česká závislostní politika těží z dlouhodobé tradice komplexního a vědeckého přístupu a Česko skutečně má ambici nastolovat agendu moderní účinné závislostní politiky i v Bruselu.
V čem konkrétně tkví největší nedostatky přístupu EU k problematice závislostí a jak to napravit?
Nejslabší místo globální i evropské drogové politiky je její neschopnost vymanit se z extrémního prohibičního režimu prosazovaného prostředky trestního práva s kriminalizací obyčejných lidí – uživatelů, samozásobitelů a závislých lidí. Prohibice vlastně sama vytváří nelegální trh a všechny hrozby z něj vyplývající, a to nejen zdravotní, ale i ekonomické nebo bezpečnostní. Na vymáhání prohibice vynakládáme obrovské prostředky, přičemž zisky z takto stimulovaného nelegálního trhu plynou zločineckým skupinám a často financují nepřátelské režimy, které představují ohrožení evropských hodnot a evropské bezpečnosti. To je naprosto kontraproduktivní a je potřeba to změnit.
Co je tedy potřeba udělat, aby se současný přístup změnil a odpovídal moderním poznatkům v oblasti adiktologie?
Je potřeba přestat proti psychoaktivním látkám bojovat a začít jejich nabídku chytrým způsobem regulovat. Základním východiskem moderního přístupu musí být moderní regulace látek, která se oprostí od extrémních východisek a řešení a také od nepodloženého binárního dělení psychoaktivních látek na státem podporované a státem potírané. Mimochodem také v oblasti legálních produktů, tedy alkoholu a tabákových a nikotinových produktů, potřebujeme změnu z opačného konce stejným směrem k přiměřené moderní regulaci, jejímž cílem musí být rovněž snížení zdravotních a společenských škod a nákladů. Snížení škod – harm reduction – by vlastně mělo být ústředním principem a měřítkem závislostních politik.
Když mluvíte o racionálním přístupu v oblasti legálních látek, neodchylujeme se náhodou v poslední době od oné racionality v rámci harm reduction? Mám na mysli například zákaz příchutí u zahřívaného tabáku nebo zatížení alternativ k cigaretám spotřební daní. A neodchyluje se od racionality i EU, kde se v kuloárech hovoří o celoevropském zákazu nikotinových sáčků, k němuž už došlo v Nizozemsku?
V oblasti nelegálních drog sice už opouštíme prohibiční paradigma jako přežité, ale ono se nám paradoxně vrací zpět jako základní ideologie v politice kontroly tabáku. Snaha o svět bez tabáku a svět bez nikotinu, což je chiméra stejně jako „svět bez drog“, by měla být nahrazena moderní chytrou regulací, jejímž cílem bude právě snížení obrovských zdravotních škod způsobených kouřením tabáku a která vezme v potaz různou škodlivost různých tabákových a nikotinových produktů. Zakazovat alternativy nebo je regulovat přísněji než cigarety je nesmysl, když jejich rizikovost je řádově nižší než u cigaret, obzvlášť za situace, kdy k vedle těchto produktů máme stále v nabídce klasické cigarety. Je to nesmyslné z hlediska zdravotního i lidskoprávního, protože tím bráníme lidem chovat se méně rizikově. Nicméně Česko v tomto ohledu opět představuje spíše pozitivní příklad.
Skutečně?
Ano, Česko je jednou z mála zemí EU, která nikotinové sáčky nezakazuje, ale má pro ně zvláštní a přísnou právní úpravu. Současně je Česko zemí, za jejíhož předsednictví přijala Rada EU závěry týkající se lidských práv a destigmatizace v drogové politice. Také na úrovni OSN jsme aktivní, mohu zmínit to, kdy za našeho přispění několik týdnů zpátky Komise OSN pro narkotika schválila usnesení, které poprvé uznává koncept snižování rizik jako součást drogových politik. Jsme prostě konzistentní napříč tématy a mimochodem integrace legálních a nelegálních látek do jedné politiky závislostí je také něco, co Evropě nabízíme.
•
