Komentář

Minulý týden představil ministr kultury Martin Baxa (ODS) finální verzi novely zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Pracovní skupina – složená z úředníků resortu, zástupců koaličních stran i veřejnoprávních médií – pracovala od loňského roku na úpravách legislativy a nové výši koncesionářských poplatků. Ty by se od ledna příštího roku měly zvýšit v případě České televize o patnáct korun na 150 korun měsíčně, u Českého  rozhlasu pak o desetikorunu na nových 55 korun měsíčně.

Je tomu devět let, co se právě na stránkách tohoto časopisu, týdeníku Euro, dosti nepříjemně a trochu průkopnicky „nasvítilo“ téma takzvaných predátorských časopisů.

Byla by to obrovská legrace, kdyby nešlo o tak vážnou věc, jako je důchodová reforma, v níž se rozhoduje o životní úrovni budoucích penzistů.

Sociální sítě jsou plné škodolibosti a sžíravé ironie, a proto obraz, který světu nabízejí, často zakryje podstatné významy událostí a rozpustí je do nicneříkající mlhy. Příkladem budiž návštěva premiéra Petra Fialy ve Spojených státech amerických, která se v perspektivě sítí jeví jako komické povídání u vetchého staříka v Bílém domě, jež je jakousi zvláštní kratochvílí politických autistů a nemá vliv vůbec na nic.

Měsíc před slovenskými prezidentskými volbami provedla agentura Ipsos průzkum na téma populismu.

Je to globální válka o talenty. Všude se o tom mluví; řeší se odlivy mozků, vznikají studie vyčíslující ekonomické ztráty, když chytří lidé, kteří tvoří budoucnost zemí, z nich třeba i odejdou. Do světa. Pryč. Fantastickou ukázku, jak „přelívání se mozků“ skutečně funguje, navíc v jednom z top odvětví dneška, přinesly naše partnerské Financial Times (FT).

V Česku roste počet lidí, kteří pobírají příspěvek na bydlení. Podle statistiky (první na ni upozornily LN) je to nově čtvrt milionu domácností, zatímco ještě loni jich bylo jen zhruba 170 tisíc. Co se děje? Je situace českých domácností opravdu tak tristní a tak prudce se zhoršila?

Je tomu pár týdnů, kdy jsem seděl v čekárně preventivní kardiologie v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny, tedy v IKEM. Jak známo, jde o špičkové medicínsko-výzkumné pracoviště, jemuž se v uplynulých měsících dostává jiné mediální pozornosti, než by tamní lékaři, sestry a zaměstnanci chtěli i si zasloužili… Ale o tom jindy. V moderních prostorách čekala na vyšetření trojice seniorů, dvě dámy a pán, z nichž posledně jmenovaný byl jasně nejvýřečnější.

V protestech, které se odehrály v Praze, vidím základní problém v tom, že nepanuje jednotný názorový postoj ani mezi sedláky, natož tak mezi nimi a politiky.

Když před 70 lety – v červenci 1954 – vyšel první díl trilogie Pán prstenů, mnozí recenzenti a kritici v něm viděli alegorii na vztah svobodného západního světa s mocnostmi zla kdesi daleko na východě, v Mordoru. Nevysocí hobiti, kteří měli rádi dobré jídlo, pití a tabáček, si žili v Kraji dobře a bez zájmu o „velký svět“. Měli svoji domáckou pohodu.

Trvalo to dva roky, ale nakonec se neuvěřitelné stalo skutkem. Inflace v Česku v lednu meziročně vyrostla jen o 2,3 procenta, dostala se tedy na úroveň, na které ji Česká národní banka chce mít v průměru za celý letošní rok. První měsíc je tedy velmi dobrým příslibem.

Západní země mají dostatek prostředků, ale musejí projevit také svoji rozhodnost, aby Rusko nemohlo zvítězit.

Poslední lednový den rozhodla koaliční vláda Petra Fialy o zásadní změně jaderného tendru na výstavbu nových bloků v Dukovanech a v Temelíně

Máme-li se mentálně nastavit na přijetí eura, je třeba vymyslet „českou story“, stejně jako to udělala kterákoli země eurozóny včetně Slovenska, pobaltských zemí i ekonomicky silného Německa.

Obnovený konsensus vlády a centrální banky o tom, jaká má být sekvence přípravných kroků k přijímání eura, by nebyl od věci, tvrdí profesor ekonomie.