Například v sousedním Polsku je zřejmé, že jak vládní, tak opoziční představitelé stojí na jedné straně barikády a společně se zemědělci bojují proti evropským regulacím a dovozu zemědělských produktů, zejména z Ukrajiny, kde tak přísné podmínky nepanují. U nás však situace tak jasná není.
Za demonstrací stojí hnutí My zemědělci a jejich hlavním požadavkem není jen zmírnění regulací pro české zemědělce, ale odstoupení od evropské Zelené dohody. To je nesmyslný požadavek, a byť mám ke Green Dealu tisíc a jednu výhradu, když někdo z mých kolegů vysype hromadu hnoje před Národní muzeum, tuto dohodu skutečně nezastaví.
Od stávky se navíc distancovaly všechny tři tuzemské zemědělské asociace, tedy Agrární komora, Zemědělský svaz a Asociace soukromého zemědělství, a celou akci tak definuje jen nejednotnost a nesmysluplnost. Naopak se za ni postavilo radikální hnutí, které řídí čeští agrobaroni. A já se bohužel obávám, že toto uskupení zneužilo malé a střední zemědělce ke svému vlastnímu zviditelnění.
Jsou to totiž ti, kteří dříve například prosazovali povinné kvóty na české potraviny na pultech obchodů. Toto opatření by však vedlo pouze k omezení volného trhu a k naprosté likvidaci malých a středních farmářů. Čí zájmy na demonstraci tedy hájí?
Aby toho nebylo málo, k zemědělské stávce se přidali také mnozí politici. Když budu upřímný, tak nikdo z nich pro zemědělce nic neudělal, ale všichni měli velká slova a bili se v prsa. Po tom, co zemědělci odevzdali dopis s požadavky na Úřadu vlády a na ministerstvu zemědělství, se většina z nich distancovala od těchto politických parazitů, kteří si účastí na stávce chtěli připsat další politické kredity.
Na závěr chci upozornit, že tak jako při téměř každé demonstraci se objeví mnoho bláznů, a stalo se to i tentokrát.
Lukáš Rázl, Naše rajče
•
