Obnovitelné zdroje přitom kromě ze své podstaty nevyčerpatelné energie a bezemisnosti přinášejí ještě jiný efekt. Mohou být malinkaté či mobilní a může je tedy k výrobě elektřiny používat téměř kdokoli. Myslím, že tato unikátní vlastnost decentralizace, dostupnosti a nezávislosti, platná zejména pro solární elektřinu, stále ještě zůstává nedoceněna. Jistě, výkonnost a omezené možnosti s ohledem na počasí a denní dobu stále představují určité limity. Ovšem kreativní a vynalézaví lidé i firmy překonávají jednu překážku za druhou, o kterých se skeptici ještě nedávno vyjadřovali jako o nepřekonatelné.
Majitel rodinného domu v reakci na růst cen energií investoval před rokem do instalace fotovoltaických panelů na střechu a do odpovídajících bateriových úložišť. Za letošní rok zatím dosáhl soběstačnosti ve výši 85 %. Ve slunečných dnech má plné i baterie a tak posílá přebytky do kotle, jehož přebytky mohou dále vyhřívat například i bazén nebo skleník. Sice nebyl žádným nadšencem elektromobility, ale nerudovská otázka, kam s ní, míněno s přebytečnou elektřinou, nachází možnou odpověď i v baterii elektromobilu. To zajímá stále více lidí i proto, že se přesouvají (i se svými automobily) na home-office.
Pochopitelně ne každý může instalovat OZE v takové míře a ne každý má na ně investiční prostředky. Každý však může svou snahou a invencí spotřebu ze sítě snižovat. Například existuje celá řada přenosných, „balkónových“ verzí solárních panelů a stejně tak se prakticky v každé domácnosti stále najde prostor na úspory. Vlastníci bytových jednotek mají zase volné pole působnosti v hledání řešení pro celé bytové domy a pro správcovské firmy se tak rýsují nové zásadní výzvy.
Ani v případě podniků není jedna stejná šablona uplatnitelná na všechny. Vysoce energeticky náročný typ výroby ze své podstaty spotřebu z vlastních OZE neutáhne. Otázkou nicméně zůstává, jaký smysl má jeho udržování v naší ekonomice, je-li dlouhodobě ztrátový a nebude-li z hlediska státu strategický. A ani argument o zachování pracovních míst neobstojí, když se v Česku pracovní síly trvale nedostává.
Naše robotické centrum v Ostravě-Mošnově se řadí se spotřebou mezi průměrně náročné typy průmyslové produkce. Před půldruhým rokem jsme zahájili výstavbu jeho nové haly, a ačkoli byla hotová v rekordním čase necelého roku, přistoupili jsme k projektu komplexně tak, že nechceme jen „hi-tech“ výrobu v logisticky příhodné lokalitě, ale ve všech směrech udržitelné řešení. Tedy jednak z hlediska energetických úspor a bezpečnosti. To znamená nejen osadit střechu solárními panely a přidat k nim bateriové systémy. Bylo třeba počítat i s kabeláží uvnitř haly, která je tak doslova podvrtaná, abychom mohli kromě plynu použít k vytápění právě třeba i elektřinu akumulovanou ze slunce. Dokončovaná fotovoltaika má instalovaný výkon 0,6 MW. Předpokládáme, že většinu vlastních potřeb pokryjeme, dokonce nám odhady vychází až na 96 % roční spotřeby elektřiny. Samozřejmostí už pak je izolace budovy a systémy šetrného nakládání s dalšími zdroji včetně vody – vybudovali jsme retenční nádrž o objemu 266 kubíků, jejíž voda slouží k zavlažování v celém areálu, který bude bohatý na zeleň. Nezapomněli jsme ani na bezemisní dopravu a instalovali jsme v centru nabíjecí stanici, jež bude solární elektřinu poskytovat elektromobilům.
Nejde tedy jen o to, že uspoříme a budeme mít alternativy. Také jsme našli komplexní řešení i z pohledu potřeb našich zaměstnanců a partnerů, z pohledu udržitelného rozvoje celého areálu a oblasti.
A koneckonců takový výsledek, podobně jako u zmíněného majitele rodinného domu, představuje snížení závislosti na státu a jeho politice, třeba v podobě příspěvku na OZE.
Částka, kterou mají spotřebitelé od Nového roku platit, přitom není zanedbatelná. Kdo ale dosavadního času využil k úsporám, respektive náhradě dodávky ze sítě vlastní elektřinou, alikvotně si tak snížil i výši povinného příspěvku na OZE. Čím více vlastních zdrojů občan nebo podnik zapojí, tím méně ho budou trápit zdroje jiné, natož politika.
Vítězslav Lukáš
Autor je generálním ředitelem ABB v České republice
•