Bylo to opět trochu depresivní. Už poněkolikáté na Euro Business Breakfast (EBB) týdeníku Euro zaznělo, že Česko je opožděné ve vývoji. Jako bychom posledních deset let spali, a když jsme se probudili, divíme se, kam a jak rychle mezitím svět (nejen v digitalizaci) odjel…
Přiznal to i Josef Pavlovič, náměstek ministra zdravotnictví za Piráty, kteří mají digitalizaci ve své gesci. Podle Pavloviče je dnes důležitá především „interoperabilita“, tedy to, aby spolu systémy v rámci nemocnic komunikovaly. „Chybí datové standardy, které umožní dojet si za vyšetřením kamkoli. Pracujeme na tom a tento program představíme už příští rok,“ řekl mimo jiné náměstek Pavlovič. Podle něj v českých nemocnicích existuje vážný problém, který se jmenuje vendor lock. Stručně řečeno: datové systémy a aplikace jsou nastaveny tak, že vyžadují zařízení či software od stejného výrobce, který si tak zajišťuje odbyt do budoucna. Je velmi těžké do takto zamčeného systému připojit aplikaci od jiného výrobce.
Na stejný problém při průzkumu v českých nemocnicích narazil i Jiří Pecina, zakladatel společnosti Meddi Hub, která řadu let pracuje na digitalizaci zdravotnictví ve 21 zemích světa. „Čtyři roky jsme seděli a poslouchali, co lékaři chtějí a potřebují. Jedním z velkých problémů byla roztříštěnost aplikací,“ popisoval situaci Pecina, jenž celou věc přirovnal k nabíječkám k mobilu – také neexistuje jedna univerzální. Podobně dodavatelé různých zařízení do nemocnic používají různé operátory.
Zleva Andrea Daňková, odborná garantka setkání a iniciátorka změn ve zdravotnictví a členka oborové expertní skupiny Prostě teď; Jiří Pecina, zakladatel Meddi Hub; Tomáš Havryluk, Strategic Advisory, Medevio; Lenka Axlerová, ředitelka pro sektor veřejné správy, Microsoft; Antonín Hlavinka, náměstek informačních technologií, Fakultní nemocnice Olomouc. Foto: Marek Musil
„Meddi Hub se snaží spojit vše do jedné aplikace, umožnit prostupování všech systémů,“ vysvětlil Pecina. Česko má podle něho dost zdrojů a možností, hlavní bariéra je v omezeném myšlení lidí. „Dokud ředitelům nemocnic přijde normální utrácet víc za letáčky na mytí rukou než za ambulantní software, tak se nikam nedostaneme.“ Rigidní myšlení je ubíjející, stěžoval si Pecina, úředníky nezajímá, že někomu udržíte zdraví, hlavní pro ně je, aby jim vycházely tabulky.
Uzavřenost vůči změnám je podle Peciny důvod, proč v Česku nejsou velké firmy specializované na aplikaci nových technologií ve zdravotnictví a proč tu společnosti jako Microsoft nestaví velká datacentra. „Je jasné proč – protože jsme skanzen!“
O skanzenu hovořil i Antonín Hlavinka, náměstek pro informační technologie nemocnice v Olomouci, který se svěřil se zkušeností z konference o digitalizaci ve zdravotnictví v Singapuru: „Byl jsem nadšený a frustrovaný zároveň. V Singapuru se plánuje na 30 až 100 let dopředu a vše, co se naplánuje, se do puntíku plní. To u nás chybí, plánuje se na čtyři roky, pak se zase vše mění, doleva či doprava, náš stát tohle neumí, chybí kontinuita.“ Hlavinka si také všiml, že v Singapuru, bohaté a úspěšné zemi, se investují obrovské peníze do inovací, výzkumu a vývoje, ale stejně obrovské peníze jdou do vzdělávání. „Samozřejmá je spolupráce public/private a okamžitá aplikace vědy do praxe,“ pokračoval Hlavinka. „My jsme tu opravdu trochu skanzen. Už je nedoženeme, ale můžeme se alespoň snažit držet krok.“
Digitalizace je nechtěné dítě
V Olomouci se o to pokoušejí. Olomouc má už nějakou dobu medicínské centrum na univerzitě, které pracuje na digitalizaci dat a vytváří z nich strukturované využitelné soubory. Centrum nemocnice zpřístupňuje malým i středním podnikům, které mohou s digitalizací rychle pomoct. Zrodila se tak myšlenka založit na olomoucké univerzitě „digi hub pro medicínu“. „Je to jakýsi inovační ekosystém pro digitální zdravotnictví,“ vysvětloval náměstek Hlavinka.
I on si všiml, že zdravotnictví bere digitalizaci jako jakési nechtěné dítě, odbourat bariéry a předsudky vůči digimedicíně podle něho pomůže pozitivní osobní zkušenost, třeba rychlá komunikace a výměna dat o pacientech se zahraničím. K tomu přispěje i jednotný standard v rámci EU, který budeme muset využívat. „Dnes jsem díky tomu schopen se připojit kamkoli do nemocnice v Rakousku a najít, co potřebuji,“ uvedl Hlavinka.
Tomáš Havryluk ze společnosti Medevio vedl paralelu s maloobchodem a e-komercí. I retail při nástupu digiprodeje zaspal a přišel o část svých zisků, podobný pocit dnes panuje ve zdravotnictví, kde je e-medicína považována za konkurenci medicíny klasické. Hlavní problém Česka je strach. „Zaměstnanci se bojí používat digitální technologie, je tu z nich strach a ten neodstraní jednotné standardy.“ Nemůžeme čekat na stát, až něco udělá, ale stát by neměl inovacím bránit, vysvětloval Tomáš Havryluk. Podle něho jsme v situaci, kdy je důležité dostat do zdravotnictví co nejvíce nových technologií, které pomáhají, a přesvědčit tak lékaře a personál o jejich efektivitě; až poté sjednocovat standardy. Nejprve je nutné pochopit, že „digitalizace není hrozba, ale pomoc“.
Ani pro Lenku Axlerovou, ředitelku pro sektor veřejné správy Microsoftu, není malé sjednocení digitalizace v nemocnicích problém. Hlavní je, aby se vůbec začalo. „Podstatná otázka, kde začít, je na nemocnicích. My nabízíme řešení pro nemocnice od ambulance po interní procesy. Je to takový jídelní lístek, z něhož si ředitelé mohou vybrat,“ řekla Axlerová. V její vizi digitální nemocnice především zlepšuje péči a zdraví, a to se do procesu ještě nezapojuje umělá inteligence. Jako osobní příklad uvedla rovnátka pro děti, ty „dělané přes aplikaci“ jsou přesnější a rychleji a snadněji snímatelné i aplikovatelné. Axlerová popřela, že by Microsoft nevěřil českému trhu. „Máme tu dobré zkušenosti a potenciál tu je, jen se musí začít, ne čekat na strategii.“
Kyberútoků bude přibývat
Jisté předsudky lékařů v nemocnicích panují rovněž v oblasti kybernetické bezpečnosti. Naráží na ně i David Mašín, manažer kybernetické bezpečnosti ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. „Zásady kybernetické bezpečnosti nedodržují výrobci, ale pereme se i s tím, že často ani lékaři tyto zásady nechtějí dodržovat. Vyhrožují pak, že půjdou do Německa, ale tam je to s kybernetickou bezpečností ještě přísnější,“ vykresluje situaci Mašín, který vidí jedinou cestu ke změně – a tou je vzdělávání.
Se stejným problémem se setkává Michal Zedníček ze společnosti Alef Nula, který je šokován, že přiložení prstu na čtečku z bezpečnostních důvodů je pro lékaře nepřijatelné. Až příliš mnoho lékařů a manažerů ještě nepochopilo, že kybernetická bezpečnost není proti zájmům zdravotního byznysu, nýbrž jeho zárukou. Největším rizikem pro nemocnice je dnes podle Zedníčka právě řízení kybernetické bezpečnosti a školení v této oblasti je někdy práce jak v mateřské školce.
Ani to není pro Česko a jeho budoucnost dobrá zpráva. Jak připomenul Lukáš Kintr, ředitel Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, kyberútoků na nemocnice bude spíše přibývat. Nemocnice mají zajímavá data, která mohou sloužit nejen k ohrožení nemocnice, ale i k vydírání pacientů. „Kybernetická bezpečnost je vnímána jako něco pro experty, ne že se to týká nás všech. Musíme to ale naopak vnímat jako automatickou součást našich životů, třeba jako když zamykáme při odchodu dům.“
To je, jak vyplynulo z debaty na EBB, také hlavní cíl digitalizace ve zdravotnictví: samozřejmé a potom odpovědné využívání informačních technologií v péči o pacienta od diagnózy přes operace až po komunikaci s lékařem. Snad to nebude už tak dlouho trvat a český skanzen se začne proměňovat v moderní digitální zdravotnictví.
•
