Společnost se bez betonu neobejde

Výrobě dnes nejpoužívanějšího stavebního materiálu na světě je třeba dodat ekologický a udržitelný rozměr, aby se minimalizoval jeho dlouhodobý dopad na naši planetu, říká Karol Czubara, ředitel Cemex cementárny v Prachovicích.

Můžete jednoduše popsat moderní beton?

Beton se vyrábí ze základních složek – cementu, vody a kameniva. Poměry i příměsi se mohou lišit, ale jedno zůstává stejné. Všechno stojí na cementu. Ale už dnešek, a především budoucnost, stojí na směsném cementu.

Kam až sahá historie betonu?

Beton je s lidstvem v podstatě odjakživa. Mate­riál podobný betonu používali už Římané. Většina zná slavný římský Pantheon, ale málokdo ví, že jeho střecha je největší nevyztuženou betonovou kupolí na světě. Po antickém rozkvětu nastal úpadek a ve středověku se kvalita spojovacích materiálů na čas zhoršila. Vlastně stejně jako lidské poznání obecně. Portlandský cement, jak je známý dnes, objevil Angličan Joseph Aspdin na začátku 19. století a pojmenoval ho po vysoce kvalitních stavebních kamenech, které se těžily v anglickém Portlandu.

Je dnešní doba z hlediska využití či výroby betonu historicky výjimečná?

Je. Dnes se již na využití betonu nedíváme konzervativně jako dřív, začínáme brát ohled i na ekologické aspekty jeho výroby a jdeme cestou udržitelného rozvoje. Doposud výrobci, projektanti a stavaři preferovali beton vyrobený z portlandského cementu. Jeho výroba je jednoduchá a má svým způsobem univerzální použití. Navzdory tomu není vhodný pro všechny projekty. Vzhledem k velkému množství obsaženého slínku však jde o ekologicky nejnáročnější variantu betonu.

Jako výrobci disponujeme mnohem širším sortimentem cementů, takzvanými směsnými. Ty mají rozmanité využití a ve spojení s moderními přísadami mají vlastnosti, jako jsou odolnost, pevnost či trvanlivost. Díky současným technologickým možnostem je lze připravit v podstatě na míru projektům. Vzniká nový trend betonů připravených pro specifické podmínky, které se vyrábějí s ohledem na naši planetu. Hlavním ukazatelem byl vždy výkon. Teď už to tak nebude.

Hlavním ukazatelem bude množství emisí oxidu uhličitého. Jak efektivně vyrábíme, už nebude definované vyrobeným množstvím, ale objemem, který bude akceptovatelný jak z hlediska ekonomického, tak udržitelnosti. Konzervativní přístup k výrobě nebral ohled na emise. Pohled na ekologii se v uplynulých letech rapidně změnil. Předpovědi, které jsme četli před pěti lety, dnes vypadají úplně jinak. Toto přehodnocení dopadu průmyslu na planetu má velký vliv na ceny cementových výrobků. Počínaje cenami energií a paliv a konče našimi produkty.

Lze říct, že se dnešní společnost bez betonu neobejde?

O tom jsem přesvědčen. Za několik tisíc let lidstvo nenašlo alternativu cementu. Stavebnictví a vlastně celý svět nemůžou fungovat bez betonu, tedy ani bez cementu či kameniva. I kdybychom žili důsledně ekologicky a toto hledisko ve svém životě stavěli na první místo, beton zůstane důležitou součástí klíčové infrastruktury. Pokud se chceme rozvíjet, musíme stavět nebo opravovat. Bez betonu se rozhodně ne­obejdeme.

Výroba cementu, betonu je tedy z ekologického hlediska poměrně náročná. Jak se k tomuto problému konkrétně staví vaše společnost?

Vliv cementářského průmyslu na životní prostředí byl v minulosti vždy významný. Již dlouho ho však nelze považovat za hlavní znečišťovatele. Společnost Cemex deklaruje v rámci své strategie Klimatická akce snížení čistých emisí oxidu uhličitého na nulu do roku 2050. Nejde jen o planý cíl – Cemex provádí skutečné kroky k jeho naplnění, bereme to vážně.

Všechna zavedená opatření již vedla ke snížení emisí oxidu uhličitého v celém globálním portfoliu společnosti o 24,5 procenta od roku 1990, a v Evropě dokonce přibližně o 35 procent. Zároveň se soustřeďujeme na větší používání alternativních paliv, které dnes v celosvětovém měřítku činí 28,5 procenta. V rámci celého podniku investujeme, aby se tato procenta ještě zvýšila.

V současnosti výrazně rostou ceny stavebního materiálu. Jaká je příčina?

Stavební průmysl prochází obdobím velkých změn. Ceny snad všech materiálu se zvyšují, betonářům hrozí nedostatek slínku a roste tlak na ekologičnost výroby materiálů i ekologičnost samotných staveb. Důvodem jsou nejen rostoucí náklady vstupů, například elektrické energie, ale i zvyšující se cena emisních povolenek, která nás nutí investovat do nových výrobních zařízení, přestože by v rámci běžného opotřebení nebyla modernizace prozatím nutná. Tyto nákladné investice se pak promítají do ceny produktu.

Jak vidíte nejbližší budoucnost? Co by se mělo udělat ke zklidnění, konsolidaci situace?

Cementářství lze považovat za jedno z energeticky nejnáročnějších odvětví průmyslu. Největší část nákladů na výrobu cementu tvoří energie, proto se snažíme snižovat náklady, potažmo spotřebu paliv a energií. Snížení energetické náročnosti při výpalu slínku už není možné, proto se soustřeďujeme na snižování slínkového faktoru neboli spotřeby slínku. A zde se ke slovu dostávají již zmíněné směsné cementy.

Obecným řešením je eliminace externích vlivů – snaha o samostatnost. Stejně jako se domácnosti snaží o částečnou energetickou samostatnost a instalují fotovoltaiku na své domy nebo tepelná čerpadla, i cementárna dlouhodobě usiluje o minimalizaci vlivu vstupů. Z hlediska surovin na výrobu paliva se jeví efektivní používat materiály, které již prošly nějakým životním procesem a jsou teď na skládkách. Skládkování je ale jeden z nejhorších způsobů zacházení s odpadem a má obrovský dopad na životní prostředí.

Každý někdy viděl fotky obřích hromad pneu­matik na skládkách. To je materiál na ekologickou likvidaci v cementářské peci. Nemusí se skládkovat a ohrožovat spodní vody, my, cementáři, ho umíme použít. Takových materiálů je spousta a víme, jak je efektivně využít. Je ale třeba investovat do nových technologií, které nám to umožní. Stejně jako domácnosti jsou ochotné investovat desítky až stovky tisíc korun do technologií zajišťujících jim energetickou nezávislost, protože vědí, že se jim to vyplatí. Dnes vidíme, že nelze odhadovat vývoj cen energií, a tato nejistota nás utvrzuje ve správném směřování našich investic.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Například v prachovické cementárně jsme zásadně omezili spotřebu fosilních paliv a dlouhodobě pokrýváme 72,5 procenta své spotřeby alternativními palivy. V současnosti také pracujeme na projektu využití superkritického oxidu uhličitého. Naším cílem je z našeho odpadního tepla vyrobit až osm procent své celkové spotřeby energie a tu zase využít v našem provozu.

Dočetl jsem se, že od počátku devadesátých let nebyl otevřen jediný lom ani pískovna. Naopak mnoho jich zaniklo. Je i tato situace pro české stavebnictví problém?

To je značný problém. Docházejí zdroje surovin, a to limituje nejen naši výrobu, ale i stavebnictví jako takové. Na druhé straně nás to nutí hledat alternativy. Podle mě by však mělo být otevřeno víc lomů a těžišť. Pokud nebudeme mít dostatek lokálního materiálu, budeme ho muset dovézt. A to není ekologické ani ekonomické.

Například ve Švédsku nedávno omezili těžbu v jedné cementárně. Nyní cement dovážejí. Ale možná ten cement vyrábí méně ekologická cementárna a doprava planetě také nepřidá. Domnívám se, že je potřeba používat lokální zdroje v maximální možné míře a minimalizovat dopravu. Čím více lomů, tím méně dopravy.

Přečtěte si také