Profesorka Irene Traceyová, rektorka neboli vice-chancellor Oxfordské univerzity, navštívila Česko v Mezinárodní den studentstva, 17. listopadu. „Jak víte, během druhé světové války se Oxford cítil povinován poskytnout útočiště studentům-uprchlíkům a akademikům vyhnaným z univerzit v nacisty okupované Evropě. Ze všech zemí, které jsme podporovali, jsme však měli obzvláště blízký vztah k Československu. Při zkoumání archivů je zřejmé, že podnětem k tomu, abychom nabídli podporu českým univerzitám, byl dopis Jana Masaryka, československého ministra zahraničí, siru Davidu Rossovi, oxfordskému rektorovi,“ zahájila svůj projev Traceyová před Hlávkovou kolejí v Praze, kde probíhaly vzpomínkové akty.
Nejlepší na světě. Zase
A právě tam poskytla „šéfka“ Oxfordské univerzity, jež byla osmkrát za sebou hodnocena coby nejlepší univerzita světa podle rankingu Times Higher Education (THE), interview týdeníku Euro a magazínu Univerzity Karlovy Forum. Jaké to je, být poosmé nejlepší?
„Úspěch v žebříčcích je samozřejmě skvělý. Vždy jej oslavujeme, ale osobně se rankingy příliš nezabývám. Myslím, že to nedělá ani většina lídrů univerzit, neboť si uvědomujeme, že se kritéria mění. Ale pokud jako veřejná univerzita skončíte v top 10, je to pro univerzity velmi působivé; je to potvrzení, že si vedete dobře, protože soutěžíte s mimořádně bohatými privátními institucemi. Pro nás je velice příjemné, že jsme se již poosmé umístili na prvním místě – svědčí to o našich špičkových zaměstnancích a studentech. Ale troufám si říct, že se to jednou změní, přesto věřím, že zůstaneme mezi nejlepšími univerzitami na světě,“ říká neurovědkyně.
Foto: Vladimír Šigut – Univerzita Karlova
Co by doporučovala jiným univerzitám? Jak se zlepšovat? „Myslím, že pro všechny z nás je do budoucna důležité přemýšlet, jak můžeme více spolupracovat a sdílet dobrou praxi. Tak můžeme všichni přispět k budování excelence, vzájemně se inspirovat a vzdělávat. Jako instituce soutěžíme, nicméně akademici mívají spolupráci takříkajíc v krvi… Excelence a úspěch plodí další úspěch. Klíčem je přilákat skutečně kvalitní studenty a zaměstnance. Je skvělé mít úžasné budovy a zařízení, ale nakonec vše záleží na lidech,“ tvrdí Traceyová. Spojit se s nejlepšími mohou i čeští vědci, neboť Velká Británie se teď jako člen programu Horizon Europe intenzivněji zapojí do podávání společných projektů. Včetně týmů z Oxfordu.
Jak se rodí startupy
Jednou z mnoha oblastí, ve které Oxford exceluje, je převod nápadů ze základního do aplikovaného výzkumu, případně i do nových spin-off firem či startupů. Jak zlepšit tuhle oblast, ve které české výzkumné instituce zaostávají? Co dobře funguje? „To je téma, o němž můžeme mluvit hodinu, protože k tomu brzy předkládám i report. Ale řekla bych, že opravdu úspěšně to v Oxfordu děláme až tak posledních 15 let. Předtím jsme měli hodně lidí, kteří věci objevili, měli i patenty, ale nic s nimi dál neudělali. Občas sice nějaký akademik opustil svou pozici, dostal peníze od rizikového kapitálu, vytvořil společnost a byl úspěšný. Ovšem většinou, i když měl patenty, s nimi moc nepořídil. Klíčové se ukázalo vytvoření fondu podporujícího podnikatelské myšlení. Zprvu v něm nebylo moc, asi 500 milionů liber, ale šlo o sumu, která akademikům umožnila rozjezd projektů, aniž by museli opustit svoji práci,“ líčí Traceyová, jak univerzita začala stimulovat myšlenky a originální nápady, jež měly potenciál, že z nich budou patenty, licence a další vývoj.
Právě zrod fondu byl podle ní zásadní: „Pomáhal nové firmy rozjet. Když se podíváte na graf k době, kdy jsme fond vytvořili, uvidíte, že tehdy jsme vzlétli!
O nějakých deset let později jsme dali vzniknout 300 firmám, rodí se asi 20 společností ročně. A fond se rozrostl, investujeme do něj zpět. Když budete mít výzkumníky a akademiky, kteří budou sedět na objevech, ale nedáte jim nástroje, aby s tím chytře naložili, tak s tím prostě nehnou,“ dodává britská profesorka, když vyzdvihuje nezbytnou flexibilitu univerzit pro rozvoj startupů.
Přestože tradiční oxfordský žert označuje za „nejúspěšnější spin-off z Oxfordu“ tu druhou nejstarší anglickou univerzitu, tedy Cambridge, jaké jsou další projekty, jež se výjimečně povedly a uspěly? „Jedním z těch novějších, který byl díky pandemii covidu-19 relevantní, je třeba Oxford Nanopore Technologies, který staví na krásné vědě (jde o přenositelné sekvenátory DNA a další produkty). To bylo velmi úspěšné. Ale máme i mnoho malých jako Oxford Vaccitech, jenž vznikl z očkovacího výzkumu. I na mém oddělení jsou menší firmy, jednou z pěti či šesti byla Nightstar Therapeutics zabývající se očními genetickými chorobami, ale už byla uvedena na burzu,“ usmívá se Traceyová. Těší ji, že v posledních letech nejde jen o spin-offy či spin-outy z přírodních, ale i z humanitních oborů (digitalizace sbírek). Podle rektorky je plánem vybudovat celý inovační ekosystém kolem oblasti Oxfordshire.
Češi? Jsou u nás vítáni
Oxford je prostě vysoce atraktivní destinací. Co by Irene Traceyová doporučila českým zájemcům o studium na nejstarší ostrovní škole? „V současné době máme asi 65 českých studentů v bakalářském a magisterském studiu. Jsou skvělí. Vítáme všechny přihlášky, ale je to vysoce kompetitivní proces, protože Oxford je velká světová univerzita. Je těžké se k nám dostat – a studenti by si též měli předem rozmyslet, zda jim náš intenzivní přístup k výuce, kdy mimo jiné rozvíjíme schopnost argumentovat a kriticky myslet, bude vyhovovat,“ říká.
Ovšem hned dodává: „Pokud si však myslí, že tento typ studijního prostředí chtějí, ať neváhají a přihlásí se. Držím jim palce a budu se těšit, že se uvidíme na promocích!“
•
