Naprostou většinu nákupů tvoří potraviny, menší část i paliva, drogerie, tabák nebo alkohol. Stát tím přichází jen na DPH a spotřební dani o více než 10 miliard Kč ročně. Reálný dopad do státního rozpočtu je ale výrazně vyšší vzhledem k nižšímu výběru korporátní daně, ale i odvodů a daní českých zaměstnanců.
„Ve chvíli, kdy stát hledá každou miliardu do rozpočtu, by se měl tímto fenoménem zabývat,“ říká Josef Jaroš, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. „Omezovat nákupy v zahraničí samozřejmě nelze. Nicméně vláda by měla kvůli cenám tlačit na velké hráče, aby nezneužívaly své postavení, zvážit správné nastavení daně z přidané hodnoty a rovněž například podporu stravování. Ta byla zavedením tzv. stravovacího paušálu významně narušena. Zatímco příspěvky na obědy a stravenky končily v domácích kantýnách, restauracích a obchodech, peníze z paušálu už mohou končit kdekoliv,“ dodává.
„Například jen kvůli stravenkovému paušálu dnes přicházejí restaurace o každý pátý oběd. Za celý rok to představuje ztrátu na tržbách přes deset miliard korun,“ říká Luboš Kastner, člen představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR a garant projektu Moje restaurace.
Celkově ze zahraničí Češi nejběžněji dovážejí čerstvé a trvanlivé potraviny. V hojné míře se zásobují masem, uzeninami a lahůdkami. Průměrná hodnota jednoho přeshraničního nákupu činí 2 829 Kč. Složení nákupů se přitom mírně liší podle země, do níž za nimi lidé jezdí. V Německu nejvíc láká drogerie, v Polsku maso, pohonné hmoty a cigarety. Alkohol pak zase láká ve větší míře k nákupu zejména na Slovensku a v Rakousku.
Celkově směřuje nejvíc spotřebitelů do Polska, alespoň párkrát za rok téměř třetina (29 %). Jestliže za nákupy potravin utratí v českých obchodech zákazníci přes půl bilionu korun, pak v zahraničí utratí ekvivalent téměř desetiny tohoto objemu. „To už představuje významný podíl a neměli bychom ho brát na lehkou váhu,“ zdůrazňuje Jaroš.
•
