Evropa chce bojovat s klimatickou změnou zejména rozsáhlou dekarbonizací a vymýcením fosilních paliv. Zeptali jsme se předních hráčů v oboru od výrobců automobilů a nákladních vozů po provozovatele čerpacích stanic, jak se vlivem evropských ekologických cílů za následujících deset let promění silniční doprava. Zjednodušeně se dá říct, že máloco zůstane jako dřív.
Dříve než přijde zákaz
„Očekáváme, že bude dokončena transformace odvětví přechodem na elektromobilitu napříč celým hodnotovým řetězcem, což v prvé řadě znamená dostatečnou nabídku dostupných produktů pro zákazníky,“ říká Ivana Povolná, tisková mluvčí Škody Auto pro oblast výroby, HR a životního prostředí. Zavedení základních principů cirkulární ekonomiky a pokračující optimalizace využití zdrojů podle ní dál sníží dopad výroby na životní prostředí. Zároveň výrazně klesne uhlíková stopa napříč celým životním cyklem všech produktů.
Druhá nejúspěšnější automobilka na tuzemském trhu – Hyundai – rovněž očekává, že přesun k alternativním pohonům bude prakticky ve finále. „V roce 2033 již budou lokálně bezemisní vozy – v převažující míře bateriové elektromobily, ale z části i elektromobily s vodíkovým palivovým článkem – hrát v prodejích zcela zásadní roli, byť očekávaný zákaz prodeje aut se spalovacími motory přijde až dva roky poté,“ předpovídá ředitel produktu a marketingu v české pobočce firmy Marek Trešl.
Hyundai podle něj plánuje od roku 2035 v Evropě prodávat již pouze bezemisní vozy. Od roku 2045 má pak za cíl být uhlíkově neutrální ve všech svých činnostech. Tomu napomůže mimo jiné výrazné snížení energetické náročnosti ve výrobě vozů i dílů, včetně zapojení vlastních obnovitelných zdrojů energie v areálech továren a snížení emisní zátěže v oblasti logistiky. „Například v Hyundai Motor Manufacturing Czech v Nošovicích už dnes využívají ze sta procent elektrickou energii z obnovitelných zdrojů a již tento rok se stanou částečně energeticky nezávislými díky instalaci fotovoltaických panelů na střechy výrobních hal,“ přibližuje Trešl.
Také v Hyundai počítají s tím, že důležitým principem se stane cirkulární ekonomika. Auta budou rostoucí měrou z recyklovaných materiálů a baterie, které doslouží v elektromobilech, budou běžně žít druhý život jako energetická úložiště pro energii z obnovitelných zdrojů. Až dožijí úplně, materiál z nich se znovu zužitkuje.
Cesta k této budoucnosti si ovšem vyžádá velké investice a problémem mohou být nejen vysoké ceny surovin pro výrobu baterií, ale vůbec dostupnost těchto surovin. Jejich těžba je navíc spojena s vysokou emisní stopou. Vyřešit bude třeba i dostatek linek na recyklaci baterií. Žádoucím tempem nevzniká ani síť dobíjecích stanic. Podle Trešla je na vině složité stavební řízení a nedostatečná vůle správních orgánů na všech úrovních nutná pro rychlejší a efektivnější výstavbu.
Ivana Povolná ze Škody Auto upozorňuje, že vzhledem k rozsahu transformace je zde riziko jejího přijetí ze strany zákazníků, zaměstnanců a ostatních zúčastněných. „Bude nezbytné volit chytrá a cenově akceptovatelná řešení a otevřeně komunikovat se všemi stakeholdery,“ podotýká.
Široká paleta paliv pro nákladní auta
Zatímco osobní silniční doprava se už dnes výrazně přesouvá k elektromobilitě, přeprava nákladu se mění výrazně pomaleji, protože její transformace je technicky složitější. Směr je ale vytyčen a často i legislativně zakotven. „Pokud se podaří převádět do praxe všechny cíle, které směřují k vyšší udržitelnosti a menší spotřebě zdrojů planety, v oboru nákladní dopravy se během příštích deseti let změní téměř vše,“ říká šéf produktového managementu a marketingu v Mercedes-Benz Trucks Česká republika David Chleboun. Prodej vozidel se spalovacími motory bude podle něj v menšině proti vozidlům s alternativními pohony. Převažujícím pohonným médiem budou elektřina a vodík. Rozvážková doprava, zásobování měst a obcí, svoz odpadu nebo městské služby budou v té době již masivně přecházet na lokálně bezemisní vozidla.
V plném proudu bude budování infrastruktury pro tankování kapalného vodíku a dálková silniční doprava se postupně bude převádět na vodíkový pohon. Výrazně vzroste význam kombinované přepravy po silnici a železnici a začnou se zavádět nové logistické modely především pro dálkovou dopravu.
Ve Volvo Trucks vidí transformaci směrem k udržitelnější dopravě pestře a počítají s více variantami pohonu a paliv. „Nejčistší a nejbližší varianta alternativního pohonu je v současné době bateriové nákladní vozidlo. Není to ale jediná cesta k čisté dopravě, a proto i po roce 2030 počítáme pro určité typy přeprav se spalovacím motorem, nikoliv ale na fosilní paliva,“ říká Petr Jirásek, který je v české filiálce švédské značky nákladních vozů zodpovědný za elektromobilitu. Ve vývoji jsou dnes podle něj motory na různé typy udržitelných paliv, jako jsou synteticky vyráběná nafta, bio LNG či vodík.
Zavádění většího počtu nákladních aut s alternativními pohony do praxe dnes podle výrobců brzdí nákladná a pomalá výstavba infrastruktury, která jim zajistí potřebnou energii na správném místě. Druhou zásadní bariérou jsou náklady na provoz vozidel. Alternativní pohony jsou alespoň prozatím dražší, často bude stát více i energie, která je bude pohánět. „Udržitelná paliva jsou energeticky a technologicky náročná na výrobu, přepravu, skladování i tankování,“ podotýká Petr Jirásek. A promítnout bude třeba i náklady na zřízení nezbytné infrastruktury. „Proto vidím jako největší překážku na cestě k čisté dopravě razantní zvýšení cen za přepravy zásilek,“ říká Jirásek. Ke zlevnění může vést až dostatečné rozšíření a všeobecné používání alternativních pohonů, což si ale vyžádá značné investice.
Byznys, který na zisk teprve čeká
Na ekonomickou stránku transformace dopravy upozorňují i distributoři paliv. „Jak rychlý bude přechod k novým pohonům, bude záležet na legislativních opatřeních, daňovém zvýhodnění či znevýhodnění různých paliv či energií a na aktivitách výrobců vozidel. Zásadní změna totiž nastane až v době, kdy vozy s alternativním pohonem budou mít pořizovací náklady srovnatelnější s vozy se spalovacími motory,“ myslí si mluvčí skupiny Orlen Unipetrol Pavel Kaidl. Společnost, která je provozovatelem největší sítě čerpacích stanic v Česku, ve své strategii do roku 2030 počítá s tím, že spotřeba tradičních paliv bude sice stagnovat nebo lehce klesat, ale zachová si klíčovou roli. Tato paliva však budou významně dekarbonizována biosložkami.
Orlen Unipetrol ve své síti nabízí už dnes nejen tradiční pohonné hmoty, ale také LPG nebo CNG a současně rozvíjí infrastrukturu pro bateriovou i vodíkovou elektromobilitu, i když je to podle Kaidla zatím nerentabilní byznys. „Vodík chceme za deset let nabízet na zhruba třiceti čerpacích stanicích ve velkých městech a v místech hlavních transportních uzlů,“ dodává mluvčí.
Také další velký provozovatel čerpacích stanic, společnost Čepro, vidí budoucnost tak, že bude přibývat alternativních paliv a rozšíří se paleta možností, co tankovat. „Velký vývoj směrem k praktickému využití by měl zaznamenat zelený vodík a další nastupující paliva,“ říká mluvčí Marek Roll. Největším problémem je dnes podle něj správná predikce, kam se vývoj bude ubírat, protože čerpací stanice primárně reagují na poptávku automobilistů.
Nechte si zaslat magazín TOP UDRŽITELNÝ BYZNYS v digitální podobě zdarma, a to na odkazu ZDE.
•
