Sešlo se to hezky. Jan Duspěva, předseda představenstva Čepro, přišel do „vodíkového“ podcastu týdeníku Euro po čerstvém otevření čerpací vodíkové stanice v Mstěticích nedaleko Prahy. Byla to velká událost, kam přišli i dva ministři, dopravy a financí, oba za ODS. Ten druhý, správce státní kasy Zbyněk Stanjura, při otevření stanice zavtipkoval, že přišlo více lidí, než kolik tu bude tankovat aut, vyjádřil však naději, že se to rychle změní. První den natankovalo šest aut (mimochodem jedno natankování trvá osm minut), připomíná Duspěva, což je podle něj dost, protože vodíková čerpací stanice v Mstěticích je primárně určena průmyslovým vozům. Jde o třetí stanici na plnění vodíku v republice. Jedna je ve Vítkovicích a patří podnikateli Světlíkovi, druhá je v Praze na Barrandově a provozuje ji PKN Orlen. „Ministr Stanjura měl pravdu, těch aut na vodík zatím moc v republice nejezdí, ale já vždycky říkám, co bylo první,
slepice, nebo vejce? Podle mě tak nějak všechno najednou, jinak to nefunguje. A platí také, že řetěz je tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek. To závidím Němcům, že to umějí vždy všechno vyvážit a propojit, když přicházejí s nějakou novou věcí,“ říká Duspěva. Podle něj je nová stanice součástí rozvojové strategie Čepro, která nemůže přehlížet, že přístup ke zdrojům energie se mění. „Alternativní zdroje samozřejmě podporujeme, můžeme se bavit, co a kde či v jakém poměru zavést, ale diskuse na téma, zda končí doba fosilní, či ne, je asi zbytečná. Tak to prostě je a jinak nebude,“ říká v podcastu Duspěva.
Čepro provozuje 207 čerpacích stanic po celé republice, proto je na místě otázka, jak takové stanice budou vypadat v budoucnu a zda na nich bude časem možné také čerpat běžně vodík. „Do dvou let chceme mít na polovině svých stanic EuroOil elektrické dobíječky,“ vysvětluje Duspěva. „Elektroaut je už hodně, nabídka je velká, elektromobilita je podporovaná. Chceme zákazníkům nabídnout kompletní přechodový servis a nabízet všechna paliva, která se budou používat. Průmyslová doprava SNG, bio SNG, LNG a také vodík, zejména kvůli jeho efektivitě v dopravě.“
Nemyslíme komplexně
Stát má v oblasti využití vodíku vcelku smělé plány, oficiální materiál ministerstva průmyslu a obchodu mluví například o tom, že do roku 2030 bude v Česku jezdit 870 autobusů na vodík. Evropské dokumenty dokonce tvrdí, že vodík bude tvořit dvě procenta dopravního pohonu, přitom dnes je po Evropě jen 146 vodíkových plnicích stanic. „To je samozřejmě nerealistické a příliš optimistické,“ komentuje politické vize Duspěva. „Co teď potřebujeme nejvíce,“ pokračuje šéf Čepro, „je dostat vodík do živé praxe. Do dvou tří let i v Mstěticích přineseme zkušenosti, jak s vodíkem nakládat.“
Foto: Shutterstock
Všem je dnes podle Duspěvy jasné, že tlak na ozelenění dopravy dál poroste, což podstatně zdraží fosilní dopravu a otevře cestu k novým náhradám, jako je vodík. „Kdyby dnes nebyly pobídky a podpory státu a jiných institucí, bude fosilní palivo tak levné, že žádná jiná varianta by neměla šanci,“ připomíná Duspěva, i o budoucnosti vodíku podle něj nakonec rozhodne celková ekonomika jeho využívání. Bude-li výhodná, vodík se prosadí. A půjde to i bez dotací státu a měst. „Největší podpora je přece restrikce fosilu!“
Jan Světlík, který v podnikání na vodík vsadil, je rád, že Čepro odstartovalo další projekt, protože těch funkčních, které by aktuálně běžely, moc není. „Bez vize by nebylo nic, tu mít musíme, i stát, ale od vize k realizaci je u nás daleko. Myslím, že teď bychom potřebovali pilotní projekty ve městech. Pět, deset, dvacet autobusů, abychom měli jasná čísla, jak se ta technologie chová v zimě a v létě, jaké má parametry, pak se dá pokračovat. V Čechách pohříchu neběží žádný takový projekt, což mě mrzí,“ říká Světlík. Naráží tak přímo na to, že v Havířově byl zastaven jeden projekt autobusů na vodík, podobně i v Ústí nad Labem, kde má jezdit 25 autobusů na vodík za 300 milionů korun.
„Je to škoda, protože městská doprava je k využití vodíku přímo předurčena, v Ústí nad Labem by měl být vodík brán jako vedlejší produkt výroby kyseliny, pořád doufám, že se to povede,“ přidává se k debatě o pilotních projektech Duspěva. „Naším handicapem je, že nemyslíme komplexně. Potřebujeme, aby fungoval celý proces, to, že dostanu dotace na autobusy s vodíkem, ještě neznamená nic, potřebujeme schvalovací procesy a tak dále, a pokud je nemáme, nestane se nic. Je potřeba propojení místních podnikatelů, místních úřadů a státu, jako v Německu.“ Duspěva ví, jak těžké to dnes je – stále mu leží na stole projekt Čepro, Arrivy a Spolchemie na vodíkové vlaky, dál se zatím neposunul, protože chybí koncepční zastřešení celé věci.
Dvě brzdy
Podle podnikatele Světlíka se musíme kvůli inspiraci dívat na klíčové trhy, jako je dnes Německo, Francie, ale třeba i Portugalsko, kde vodík v městské dopravě už využívají. „Na jihu běží vše lépe, ve Francii jsou piloty a v Německu se vše na dva roky zastavilo, ale teď zase peníze do projektů tečou. Nejde ani tak o procenta, jaký bude podíl vodíku, jde o to, aby se tímto směrem pokračovalo a tato technologie se rozvíjela, pokud by to bylo jedno procento, bylo by to super.“
Kromě malé součinnosti samospráv a podnikatelů existuje v Česku ještě byrokratická a psychologická brzda vodíkových technologií, které mohou odbrzdit jen projekty jako ten v Mstěticích nebo vodíkové autobusy. Lidé se bojí, že vodík bouchne. „Bojíme se většinou toho neznámého. Kdo viděl hořet benzin, také ví, jak je to hrozné, přesto jezdíme autem, protože jsme si na benzin zvykli. Na vodík zatím ne,“ soudí Jan Duspěva, podobně jako Jan Světlík, který připojuje další administrativní následky či souvislosti tohoto strachu: „Lidi se bojí, že to bouchne, všichni vidí toho Hindenburga v roce 1937, jak vybuchuje vzducholoď na vodík, přitom dnes jsme úplně jinde. Jenže v lidech to zůstává, a tak i stavební řízení na vodíkovou stanici je dnes jako na jadernou elektrárnu.“
Až díky pilotním vodíkovým projektům zmizí strach z vodíku, může začít jeho další využití. Čepro například považuje za ideální využití vodíku v energetice, přičemž se nabízí kontejnerové řešení, tedy postavit vodíkovou nádrž přímo u zákazníka. „Vodík se bude využívat masivněji v energetice než v dopravě,“ předpovídá předseda představenstva Čepro, Jan Duspěva. „Pro přebytky obnovitelných zdrojů ve vrcholech výroby je vodík nejvhodnější médium na uložení energie, které dnes známe.“
Energetika a doprava, dvě oblasti, pro využití vodíku ideální. Na dopravu a státní vodíkovou strategii dojde podrobněji v dalším díle podcastu Euro – Budoucnost je ve vodíku.
•
