Dnes už nám při pohledu k našim polským sousedům do smíchu není, protože zatímco my jsme se bavili na jejich účet, zvládli nás Poláci v mnoha ohledech nejen dohnat, ale i předehnat. Konkrétně v otázce budování dopravní infrastruktury nám doslova a do písmene Polsko ujelo.
Když bychom měli srovnat to, jak se dálnice a železnice staví v České republice a v sousedním Polsku, mohli bychom si vypomoci srovnáním dvou názvů populárních filmů – Nekonečný příběh a Rychle a zběsile. O propojení Česka s Polskem dálniční sítí se hovoří prakticky od zmiňovaných devadesátých let, a výsledek? Zatímco Poláci mají dostavěno a skutečně místy stačí překročit hraniční čáru a najedete na novou dálnici, v Česku čekáme a čekáme a čekáme. A když Polsko modernizuje a posiluje železniční síť, my se uklidňujeme mantrou: „Auta stojí, vlaky jedou.“ Až na to, že nejedou.
Karel Diviš.
Jak je to možné, že Polsko prostě staví a navzdory tomu, že je rozlohou čtyřikrát větší než Česko, se mu daří propojovat jednotlivé konce republiky, zatímco u nás se to zdá být více zbožným přáním než realitou? Stačí se podívat, podle jakých zákonů se řídí Poláci a podle jakých my. Polský zákon o liniových stavbách totiž umožňuje, že bezprostředně po vydání stavebního povolení se může začít stavět. Stát totiž okamžitě získá potřebná práva k příslušným pozemkům a byrokracie kolem jejich odkupů a finančního vyrovnání s původními vlastníky se řeší až následně a nezasahuje do stavby.
U nás nic takového nemáme, a tak může jeden vlastník neochotný přistoupit k dohodě blokovat stavbu celé roky a ve finále nás to stojí nejen čas, ale i peníze na vleklých soudních sporech. Plus nám stavby mohou blokovat kraje, samosprávy a v neposlední řadě různí profesionální aktivisté. Už předchozí vláda slibovala, že se polskou legislativou inspiruje, ale skutek jaksi utekl. Vláda současná rovněž nepodniká žádné větší kroky, které by nás k Polsku v tomto ohledu přibližovaly.
Najde se konečně někdo, kdo si uvědomí, že bez kvalitní infrastruktury stát prosperovat nemůže nebo se budeme jen dál koukat na to, jak věci, které v sousední zemi fungují, u nás udělat nelze, „protože proto?“ Abychom se nedočkali toho, že se Poláci začnou posmívat nám, tentokrát plně po právu…
•
