Když se šéfové kanceláří 27 eurokomisařů sešli koncem srpna na belgickém venkově, dostali za úkol pohovořit o tom, co by se podle nich mělo stát prioritou letošního podzimu. Převažující téma bylo jasné a zároveň nečekané. „Další podporu Ukrajiny sice lidé zmiňovali, ale na prvním místě ji (už) nikdo neuváděl,“ říká člověk, který se účastnil jednání. „Všichni stále dokola mluvili o konkurenceschopnosti a nápravě hospodářství EU,“ uvedl zdroj.
O tři týdny později vystoupila v Evropském parlamentu ve Štrasburku předsedkyně komise Ursula von der Leyenová, která tam přednesla svůj každoroční projev o stavu Unie, tedy výčet dosavadních úspěchů a nadcházejících úkolů jejího úřadu. Hlavním poselstvím se přitom stala překvapivá informace: na scénu se vrací bývalý italský premiér a šéf Evropské centrální banky Mario Draghi, jenž bude mít za úkol sepsat zprávu o konkurenceschopnosti EU – a navrhnout, jak ji zlepšit.
Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise, během svého zářijového projevu o stavu Unie oznámila plán, kdy bývalý italský premiér Mario Draghi vypracuje zprávu o konkurenceschopnosti EU a jak ji zvýšit. Foto: Shutterstock
Von der Leyenová mluvila také o „zrodu geopolitické Unie“, zmínila podporu Ukrajiny i tvrdší postoj vůči Číně, ale zhruba třetinu proslovu věnovala transformaci ekonomiky EU. „Musíme se dívat vpřed a zajistit naši konkurenceschopnost,“ pravila. A když představovala Draghiho zadání, parafrázovala jeho prohlášení z roku 2012, které je považováno za zlomový bod nedávné dluhové krize eurozóny: „Protože Evropa udělá k zajištění své konkurenceschopnosti ‚cokoli‘.“
Čísla jsou totiž neúprosná. Ekonomika Evropské unie v dolarovém vyjádření představuje 65 procent velikosti ekonomiky USA. Ještě v roce 2013 to bylo 91 procent. V přepočtu na obyvatele je hrubý domácí produkt USA více než dvakrát větší než hrubý domácí produkt EU a tento rozdíl se neustále zvyšuje. Když se podíváme ještě hlouběji, bude to podobná písnička. Stačí si vzít k ruce seznam 20 největších světových technologických společností nebo seznam nejlepších světových univerzit či kapacitu výroby polovodičů: Evropa ve všech ohledech zaostává.
Covid, válka, byrokracie
Pandemie covidu-19 umocnila dlouhodobé strukturální problémy podkopávající efektivitu jednotného trhu EU, jenž by teoreticky měl z 27 jednotlivých trhů utvářet jediný hladce fungující trh. Pandemie poté volně přešla do ruské války proti Ukrajině, která přitom zvedla ceny energií a náklady. Připočtěme k tomu demografické tlaky a omezený přístup ke vzdělání způsobující nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Majitelé malých a středních podniků i evropští diplomaté si navíc stěžují, že potenciál růstu naráží na soustavné papírování a byrokracii.
„Je třeba, aby se (v Bruselu) začali nápravou jednotného trhu vážně zabývat, protože to rozhodně není žádný ‚korunovační klenot‘ Unie, jak se o něm mluví,“ stěžuje si Markus Beyrer, generální ředitel BusinessEurope, který zastupuje podnikatelské lobbistické skupiny z celé Evropské unie. „Lidé nechápou, jak je to důležité, a to jak široká veřejnost, tak politikové… Budeme muset najít narativ a způsob, jak mít zase radost z práce. Protože z těch technikálií nikdo žádnou radost mít nebude, z probírání se všemi těmi předpisy a bariérami a vypracovávání návrhů, které zvrátí negativní trendy,“ dodává Beyrer.
Snaha pomoci EU překonat ty nejhorší krátkodobé dopady dvojí krize v podobě pandemie a války na Ukrajině zároveň přináší střednědobá rizika. Tok finanční pomoci a podpory z Bruselu směrem k evropským firmám radikálně změnil „rovné podmínky“ mezi státy a jejich podniky, což bylo kdysi střeženo jako hlavní pilíř jednotného trhu. Výdaje EU na státní podporu vzrostly ze 102,8 miliardy eur (2 520 miliard korun) v roce 2015 na 334,54 miliardy eur (zhruba 8,2 bilionu korun) v roce 2021. Podle neoficiálních údajů komise, do nichž měli reportéři Financial Times možnost nahlédnout, schválila Evropa od března 2022 do srpna letošního roku státní podporu ve výši 733 miliard eur (čili 17,965 bilionu korun).
A k tomu se ještě přidaly snahy urychlit přechod kontinentu od fosilních paliv k zelené energii investicemi do nových nízkouhlíkových technologií, jež jsou reakcí na konkurenční programy, jako je americký Bidenův zákon o snížení inflace (Inflation Reduction Act) v hodnotě 369 miliard dolarů (8,268 bilionu korun) nebo na dlouhodobou státní podporu Pekingu směřující k čínským konkurentům evropských firem.
Zatímco bude Draghi vypracovávat analýzu konkurenceschopnosti, chystá se další bývalý italský premiér Enrico Letta na zprávu o stavu vnitřního trhu, již má předložit v březnu. Letta, jinak předseda Institutu Jacquese Delorse, se rozjel do evropských metropolí, aby, jak říká, „vykročil z bruselské bubliny a vyslechl si problémy přímo v terénu“.
Dilematem, které Evropa řeší, je zachování síly jednotného trhu a svobodného pohybu, kapitálu, zboží a služeb a zároveň udržení kroku s Amerikou, Čínou, Indií a dalšími zeměmi, míní Letta.
„Jak ekonomiku oživit a zároveň rozvíjet čtyři svobody, aniž bychom zničili jejich ducha? Protože určitě chceme pracovat na evropské suverenitě, na nové průmyslové politice, na výrazné kapacitě Evropy vzkvétat a stát se silnou,“ říká. Touha Evropy konkurovat USA, Číně, Indii a dalším rozvíjejícím se mocnostem by mohla „snadno zničit to, co jsme vybudovali“. A tím je podle Letty „myšlenka rovných podmínek a volné soutěže, která byla až dosud velmi, velmi důležitá“.
Nejednotnost v jednotě
Jedním ze zásadních okamžiků byl pro Unii počátek roku 2000, kdy se během boomu internetových technologií zrodily desítky velkých amerických konglomerátů, ale v Evropě téměř žádné. V následujících desetiletích se unijní firmy nedokázaly přiblížit ani na dohled společnostem, jako jsou Apple, Alphabet nebo Amazon, případně vyzvat na souboj čínské rivaly jako Alibaba.
A dnes? Politikové EU se obávají, že Evropu mine i další technologická revoluce v oblasti umělé inteligence a kvantové výpočetní techniky, což dále prohloubí propast mezi oběma světovými ekonomickými velmocemi. Podle úředníků a analytiků je jedním z důvodů této propasti otázka velikosti a nedostatečného využití potenciálu 450 milionů obyvatel EU, jichž je výrazně víc než 332 milionů Američanů a lidí v USA. Další příčinou je nedostatečná spolupráce mezi inovátory, firmami a finančními institucemi napříč celým blokem 27 členských zemí EU.
V obou případech jde o to, že jednotný trh nefunguje jako jeden celek, ale jako 27 samostatných trhů propojených různými dohodami, ovšem oddělených od sebe národní byrokracií, protekcionistickou politikou a špatně prováděnými unijními pravidly. Doplácejí na to všechna odvětví. Třeba maloobchodníci tvrdí, že se překážky v konečném důsledku promítají do cen pro spotřebitele. Nizozemský řetězec supermarketů Ahold Delhaize, který působí v sedmi zemích, v květnu pro Financial Times uvedl, že pravidelně zaznamenává rozdílné nákupní ceny značkových produktů vyráběných ve stejných továrnách, ale prodávaných v různých státech.
Podle Beyrera je na prvním místě v seznamu stížností firem vedle nedostatku kvalifikované pracovní síly a vysokých cen energií regulatorní zátěž, kterou na ně uvalil Brusel. Mnozí lidé uvádějí rostoucí počet bariér ve výkaznictví v rámci iniciativy Green Deal, jejímž cílem je rychlý přechod na technologie šetrné k životnímu prostředí.
„Snižme byrokracii, volají a následujícího dne přijmou nový soubor právních předpisů pro due dilligence,“ pokrčí rameny jeden z vysoce postavených diplomatů EU. Von der Leyenová ve svém projevu o stavu Unie tyto námitky připustila a slíbila, že každý nový právní předpis EU projde „nezávislým orgánem pro kontrolu konkurenceschopnosti“, a přislíbila nové zákony, jež firmám sníží objem předpisů a výkaznictví na úrovni EU „o 25 procent“.
Lavina státní podpory
Někteří diplomaté členských států mají za to, že největší výzvou pro konkurenceschopnost bloku nejsou dlouhodobé trendy nebo neúprosný vzestup rivalů za jeho hranicemi. Hrozbou jsou podle nich spíše interní rozhodnutí přijatá v době krize.
Pandemie covidu-19 a po ní ruská válka proti Ukrajině představovaly pro ekonomiku, společnost i fyzické hranice EU hrozby, jaké Brusel dosud nezažil. Von der Leyenová na to reagovala tak, že si na rozdíl od všech svých předchůdců osvojila roli více zaměřenou na vnější vztahy, převzala bezprecedentní kontrolu nad mocenskými mechanismy svého úřadu a slíbila třeba i vytvoření „geopolitické“ komise, která má ve světě zesílit vliv Evropy.
„Ustavení této geopolitické komise znamená, že tu dosud nebyla ekonomická komise, navíc na vrcholu celé té mašinérie chybí přirozený zájem a schopnosti v ekonomických oblastech,“ říká jeden z vysoce postavených diplomatů EU. A doplňuje: „Což znamená, že oblastem jako konkurenceschopnost, jednotný trh a podobně nebyla věnována řádná péče.“
V zájmu podpory boje proti covidu a války proti ruské invazi na Ukrajinu vlastně vyhodil Brusel ekonomické učebnice oknem. Zrušila se pravidla o přípustnosti státní pomoci a národních dotací a byl pozastaven dohled EU nad deficity a dluhy jejích členů. Pravidla pro státní pomoc Unie sepsala kvůli ochraně chudších států s menší fiskální palebnou silou před těmi bohatšími, které by jinak mohly pumpovat peníze do svých velkých podniků a poskytovat jim neférovou výhodu.
Přesně to se však podle některých představitelů především z jižních a východních zemí stalo. Vlády Německa či Francie ve jménu ekonomické stability celého bloku dodaly svým firmám finanční sílu, aby mohly konkurovat rivalům v EU, a tím pošlapaly záruky jednotného trhu.
Ze 733 miliard eur (17,965 bilionu korun) státní podpory, které Evropa schválila od března 2022 do letošního srpna, připadla téměř polovina na Německo. „Členské státy během pandemie a války přijaly prazvláštní opatření a v podstatě všechny si uvědomily, že mají volnou ruku dělat si, co chtějí,“ říká jeden z účastníků kritických jednání, na nichž se vzhledem k bezprecedentní krizi rozhodovalo o faktickém uvolnění pravidel. „Některé francouzské a německé kroky byly z hlediska státní pomoci nehorázné. A jednotný trh je nyní opravdu, ale opravdu roztříštěný,“ dodává.
Letta k tomu říká, že ho to obzvlášť znepokojuje: „Klíčovou otázkou je, jak zajistit, aby mohly existovat společné evropské, a nikoliv národní zásahy… Kvůli této posloupnosti národních zásahů skutečně hrozí roztříštění vnitřního trhu.“
Úředníci komise však svá rozhodnutí o státní pomoci hájí s odkazem na hrozbu v podobě zelených dotací z USA, jež by podle nich mohly vyvolat odliv firem z EU na druhou stranu Atlantiku v případě, že Brusel nebude schopen konkurovat peněžní podpoře nabízené z Washingtonu. Hrozba plynoucí z amerického zákona proti inflaci vyvolala takovou paniku, že komise již více než šest měsíců vede s Bílým domem stále nedokončená jednání o tom, jak přístup k některým dotacím umožnit i firmám z EU.
„Pravidla hry se změnila. Naléhavé obavy o ekonomickou bezpečnost, energetická politika a závody o dotace naše problémy s konkurenceschopností jen umocnily,“ říká Donald Ricketts, šéf evropské kanceláře poradenské společnosti FleishmanHillard. „Rozhodující otázkou v Evropě bude nejen to, jak státy přizpůsobí své současné modely fungování, ale i to, zda jejich reakce bude kolektivní, nebo národní.“
Jarní boom státní podpory nastal během švédského šestiměsíčního předsednictví EU. Švédsko bylo přitom dosud považováno za největšího zastánce jednotného trhu. „Švédové přihlíželi největšímu nárůstu státní pomoci,“ poznamenává jeden z vysoce postavených diplomatů jiné členské země, načež říká: „Ale proboha, vždyť oni mají být tím, kdo se o konkurenceschopnost stará!“
Hledání konsensu
Před Draghim a Lettou se problémy s konkurenceschopností EU snažil napravit ještě jeden italský technokrat. Bylo to před více než dvanácti lety. Mario Monti se stal italským premiérem necelý rok poté, co v květnu 2010 předložil zprávu přinášející tucet doporučení k oživení jednotného trhu. Vzešlo z ní několik návrhů, ale jen málo jich bylo skutečně realizováno, což je výmluvnou ukázkou schopnosti Evropské unie připustit si své slabiny, ale neschopnosti je řešit.
Návrh na vytvoření „evropského profesního průkazu“, který by umožnil uznávání kvalifikace zaměstnanců v celé EU – což je klíčový prvek větší integrace vnitřního trhu –, byl v roce 2016 zaveden pouze pro šest profesí. Na rozšíření nad rámec několika vybraných skupin, mezi něž patří zdravotní sestry i horští průvodci, už však nedošlo.
Brusel rovněž neuskutečnil doporučení zavést cílenější, stručnější interní výkazy. V roce 2020 komise zveřejnila „sdělení o překážkách jednotného trhu“, které identifikovalo několik otázek týkajících se služeb, zboží a volného pohybu. „Pokud bychom závěry této zprávy o překážkách z roku 2020 implementovali, došlo by v této oblasti ke skutečně významnému pokroku,“ říká Ieva Valeškaite, náměstkyně litevského ministra pro inovace. „Ale komise se rozhodla najít jiný způsob, jak vypracovávat výkazy. Prostě na tu kupu přihodila další.“ Pravděpodobně nejtěžší výzvou pro jakoukoli revizi konkurenceschopnosti bude nalezení politické shody pro nezbytné reformy, s nimiž Draghi a Letta přijdou, varují diplomaté EU. Exploze státní podpory dala členským státům, zejména těm bohatším, motivaci zachovat stávající pravidla. „Výzvou je tak přimět všechny země, které si dva nebo tři roky dělaly, co chtějí, aby se vrátily k jednotnému postupu,“ říká jeden z úředníků účastnících se jednání mezi hlavami EU. „Vedoucí představitelé musejí vnímat konkurenceschopnost jako záležitost 27 zemí, nikoliv jednotlivých států.“
Největší dopad budou mít Draghiho i Lettovy závěry hlavně na priority příští Evropské komise, která začne fungovat v roce 2025. Zda von der Leyenová zůstane ve funkci předsedkyně, není jasné. Závisí to totiž jak na tom, zda bude sama usilovat o druhé funkční období, tak na ochotě 27 lídrů Evropské unie a Evropského parlamentu jí ho udělit, umožnit. Očekává se však, že ať už bude Berlaymont v letech 2025 až 2029 řídit kdokoli, převezme při přípravě legislativního programu tohoto funkčního období mnohá doporučení obou italských politiků.
Letta má svoji zprávu představit v březnu během belgického předsednictví v Radě EU, které začíná v lednu. Belgie už se zavázala, že svého půlroku využije k tomu, aby se zaměřila na konkurenceschopnost a jednotný trh. Maďarsko, jež bude následovat v červenci, prohlásilo, že učiní totéž. Jejich úkolem bude vysvětlit reformy hlavním městům členských států Unie.
Zadáním Draghiho a Lettovy zprávy Evropské unie prokázala ochotu přiznat si svoje nedostatky v konkurenceschopnosti. Náprava situace – a dohnání stále dravějších soupeřů – však bude vyžadovat mnohem větší politickou vůli. „Evropa potřebuje opravu,“ říká jeden z ekonomických představitelů komise. „Generální opravu,“ upřesňuje.
Henry Foy, Ia Johnston, Keith Fray, FT
•
