Energetický sektor čeká jedna z největších výzev v historii. Ústředním tématem je dekarbonizace, tedy snaha o snižování množství emisí uhlíku, a to zejména oxidu uhličitého. A to nepůjde bez zásadní změny toho, jak vyrábíme elektřinu. Dnes se v Česku vyrábí největší podíl elektřiny z uhlí – jde o více než 40 procent. Pro dosažení klimatických cílů je nutné podíl snížit, a to zejména díky obnovitelným zdrojům, které dnes využíváme ze 17 procent. Předpokladem ale je, že do roku 2030 bude jejich podíl na výrobě energie jen u nás přes 30 procent. A obdobné plány mají všechny evropské země.
Podle zprávy Mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii z roku 2020, kterou přinesl projekt Fakta o klimatu, bude třeba k naplnění současných závazků v oblasti energetiky 95 bilionů dolarů. „Oproti tomu investice do transformačního scénáře zpráva odhaduje na 110 bilionů dolarů a celkové investice nutné k úplné dekarbonizaci energetiky do roku 2050 na 130 bilionů dolarů. Přínosy transformace jsou však vyšší než dodatečné investice,“ tvrdí zpráva s tím, že ze světových regionů bude z dodatečných investic do transformace energetiky profitovat nejvíce Evropská unie.
A co na to stát?
Podle ředitelky skupiny E.ON v České republice Claudie Viohl je energetická transformace klíčová pro Česko hned z několika důvodů. „A to jak z hlediska ochrany klimatu, kdy téměř 40 procent emisí skleníkových plynů v ČR dnes pochází z elektráren a tepláren, tak z hlediska energetické bezpečnosti a dostupnosti v budoucnu,“ říká. I další čeští energetičtí hráči si dopad takové změny uvědomují a sami jí jdou mnohdy naproti.
Jak uvedl nedávno v podcastu Právo & Byznys generální ředitel společnosti Orlen Unipetrol Tomasz Wiatrak, firmy působící nejen v energetickém sektoru cítí tlak na udržitelnost jak interně, tak ze strany zákazníků. „Současně musíme následovat legislativu Evropské unie,“ dodal Wiatrak s tím, že je třeba, aby se na tvorbě rámců pro strategická odvětví podíleli i zástupci dotčených firem a odborné veřejnosti, nejen politici.
„Evropa například investuje do energeticky náročných technologií, jako je elektromobilita, ale přitom nám chybí zdroje zelené elektřiny. Mělo by to být obráceně. Nejprve vybuduji základ, tedy čisté zdroje, které budou zásobovat celou Evropu, a pak teprve stavím další technologie,“ řekl Wiatrak.
Martin Slabý, předseda představenstva Pražské plynárenské Distribuce a zároveň předseda Rady Českého plynárenského svazu je zase kritický k tomu, jak se k přípravě tranzice staví Česko. „S jistou skepsí se díváme na proces a termíny přípravy základních strategických dokumentů, které mají letos v rychlém sledu vzniknout a vytvořit rámec podnikání v energetice pro příští desetiletí,“ říká s odkazem na Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu, Státní energetickou koncepci, Vodíkovou strategii nebo Plán na ochranu klimatu.
„Chybí prováděcí legislativa k agendě Fit for 55 a tři roky se odkládá dokončení evropského plynárenského balíčku. Letos překotně ušité strategické vize tak mohou už v příštím roce vzít za své. Stavíme tedy budoucnost podle vlastního úsudku, protože kde není perspektiva, tam chybí motivace, lidi i peníze,“ dodává s tím, že ani evropské cíle pro energetiku nejsou stabilní. „Mění se v intervalech násobně kratších, než je doba potřebná na amortizaci vyvolaných investic. Infrastrukturní investice přitom potřebují nejméně patnáct let, aby se vrátily. My však čelíme skokovým změnám často v horizontu kratším dvou let.“
Chybějící legislativní rámec pro energetickou transformaci považuje za komplikaci také Claudia Viohl. „Rámec je nezbytným předpokladem a pomohl by nám lépe propojit jednotlivé segmenty a naplánovat další kroky k vytvoření nového fungujícího a udržitelného energetického systému,“ říká.
Podle šéfky skupiny E.ON v České republice se to týká například výstavby energetických zařízení nebo potřeby změny pravidel pro připojování obnovitelných zdrojů. „Chybí také jasná pravidla investičního rámce nejen pro energetické sítě, ale i pro energetické zdroje. Legislativa dosud nezná například ani akumulaci, která je ovšem jedním z klíčových prvků pro energetickou transformaci,“ doplňuje.
Pozice státu či celého evropského společenství je podle Pavla Farkače, manažera rozvojových a transformačních projektů a analytika skupiny Sev.en Energy, zásadní také z hlediska výsledné ceny za transformaci. „Všeobecné dekarbonizační úsilí nám skutečně pohledem emisí zajistí čistší energetiku a pouze míra politického tlaku rozhodne o tom, jakou bude mít dekarbonizace cenovku. Tedy rozhodně dojde k posílení role obnovitelných zdrojů v evropském energetickém mixu, ovšem jako vždy bude platit, že cena bude tím nižší, čím větší vliv na její určení bude mít svobodný trh,“ shrnuje s tím, že „čím více se trh bude deformovat politickými zásahy, tím větší cenu za dekarbonizaci firmy zaplatí.“
Česko 2033
Jak tedy bude – přes všechny možné překážky – konkrétně vypadat český energetický segment z hlediska udržitelnosti v nejbližší dekádě? „Nový svět energetiky bude charakterizován decentralizací, demokratizací, dekarbonizací a digitalizací,“ popisuje Claudia Viohl z E.ON s tím, že klíčem je posílení a smartifikace distribuční sítě, která bude mít pro úspěšnou energetickou transformaci zásadní význam. „Zároveň to znamená myšlenkový posun směrem k novému energetickému ekosystému a nové roli zákazníka,“ říká.
Konkrétní představu o fungování v horizontu deseti let nabízí Kateřina Bohuslavová, ředitelka útvaru ESG Skupiny ČEZ. „Předpokládáme, že v oblasti výroby již nebudeme, nebo jen pro potřeby řízení energetické soustavy či výroby tepla, provozovat uhelné zdroje, v portfoliu budeme mít 6 GW nových obnovitelných zdrojů, budeme spouštět první malý modulární reaktor a bude probíhat výstavba nového bloku v Dukovanech. Budeme provozovat chytrou distribuční síť,“ popisuje.
Foto: Shutterstock
Stejně jako Claudia Viohl, také Kateřina Bohuslavová vidí důležitou roli na straně zákazníků. „Budeme poskytovat udržitelná energetická řešení jak domácnostem, tak podnikům, obcím a různým institucím, a to nejen ve formě nových technologií pro výrobu elektřiny, ale také v oblasti e-mobility a energetických úspor,“ popisuje. Dle Claudie Viohl přitom už dnes klienti usilují o větší energetickou nezávislost. „Potřeba informací je aktuálně neuvěřitelně vysoká, protože lidé jsou teď více než kdy dřív přímo zasaženi tématem „energie“. Žádají řešení, poradenství a spolehlivost,“ dodává.
Jak popisuje Pavel Farkač, budoucnost energetiky je také flexibilní. „Částečně pomůže vodík a akumulace, částečně dožívající uhelné elektrárny a částečně paroplynové zdroje fungující v režimu kapacitních mechanismů,“ říká. Podle Kateřiny Bohuslavové pak v otázce „zelené budoucnosti“ nejde jen o výrobce elektrické energie samotné. „Stejně tak se urychlují snahy o větší energetickou efektivitu a úspornost či o elektrifikaci dalších ekonomických oblastí, jako je doprava, průmysl nebo stavebnictví,“ říká. S tím souhlasí také ředitel produktového managementu z české centrály mezinárodní společnosti ComAp Petr Matas: „V oblastech, ve kterých působíme, ať už jsou to distribuované zdroje energie, nebo lodní doprava, jsou dnes nastavené relativně velké cíle redukce CO2. To vede k velkým investicím u výrobců jednotlivých technologií s cílem redukovat emise ideálně s rozumnou finanční návratností pro koncového uživatele,“ uzavírá.
Bez plynu to nepůjde
Energetický mix by byl kromě obnovitelných zdrojů nemyslitelný i bez plynu. Martin Slabý z Pražské plynárenské Distribuce a Rady Českého plynárenského svazu si myslí, že plynárenství i za deset let bude dodávat plyn pro výrobu tepla, které je jednou ze základních životních potřeb člověka. „S ústupem od uhlí přejde na plyn většina tepláren pro centrální zásobování teplem a ani lokální vytápění se bez plynu neobejde. I proto, že výroba tepla z plynu je komfortní, ekonomická, vysokoúčinná a nízkoemisní,“ říká. S rostoucími kapacitami výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů a útlumem výroby z uhlí elektřiny podle Slabého poroste podíl plynu na velkovýrobě elektřiny. „Plyn to ovšem nebude jen zemní, fosilní. V plynárenské síti už budeme mít vysoké podíly biometanu a vodíku. Posílíme tím soběstačnost, snížíme emise a přispějeme k dlouhodobé udržitelnosti. Celé plynárenství bude jiné. Flexibilní, digitalizované, zákaznicky orientované a klimaticky odpovědné,“ uzavírá svou vizi Slabý.
Čím dál větším tématem bude v následující dekádě v energetickém sektoru také téma odpadů, jak přibližuje Grischa Kahlen, člen představenstva Millenium Technologies. „Pozorujeme trend odchodu od energetického spíše k materiálovému využití odpadů a plně se na tento směr koncentrujeme. Odpady zde však budou vždy, a tudíž bude i nutnost nějakým způsobem jejich využití řešit. To je také hlavním důvodem, proč vidíme udržitelnost našeho oboru velice pozitivně,“ říká.
Komunitní energetika na vzestupu
Trend, který silně rezonuje celým energetickým odvětvím, je decentralizace. Je ale podle lídrů realistické, že si každý bude uspokojovat svou energetickou spotřebu sám? „Transformace energetiky spolu s digitalizací rozhodně umožní mnohem větší míru decentralizace. Vztah výrobce–spotřebitel se proměňuje již nyní. Vidíme to například na enormním zájmu domácností pořídit si fotovoltaiku. V blízké budoucnosti to bude ještě sílit,“ říká Kateřina Bohuslavová.
To potvrzuje i Claudia Viohl. Klienti podle ředitelky E.ON v Česku chtějí řešení a produkty, které jim pomohou být více energeticky soběstační. A nejde jen o domácnosti, ale také firmy nebo průmyslové podniky. „Celé Česko v loňském roce zasáhl obrovský solární boom. Jen v naší distribuční společnosti EG.D jsme v roce 2022 evidovali 37 tisíc žádostí o připojení obnovitelných zdrojů energie. To byl nárůst o 430 procent oproti roku 2021 a o 1 400 procent oproti roku 2020,“ dodává Viohl.
Významným prvkem rostoucí energetické soběstačnosti bude také komunitní energetika. „Brzy bude možné sdílet elektřinu v rámci komunit, již se připravuje legislativa,“ avizuje Kateřina Bohuslavová. Podle Petra Matase ze společnosti ComAp je budování lokáních zdrojů, tedy možnost přiblížit výrobu energie ke spotřebě, a tím dosáhnout jakési soběstačnosti a neovlivňovat tak celou distribuční soustavu, jednou z možných cest do budoucna. „Zavedením energetických komunit a sdílením zdrojů mezi komerčními subjekty a rodinnými domy či byty by se soběstačnost měla výrazně zvýšit,“ říká.
„Decentralizace znamená menší zařízení, která jsou dražší, a to je něco, co musíme umět lidem vysvětlit,“ zmiňuje další důležitý aspekt Grischa Kahlen a jako příklad uvádí oblast odpadů. „Odpady produkuje každý a někde se jejich využití řešit musí. Jsme svědky toho, že mnoho lidí je ochotno souhlasit ve své obci s výstavbou zařízení na řešení odpadů, které se vytvářejí přímo v jejich obci, ale téměř nikdo není ochoten souhlasit s výstavbou zařízení na nakládání s odpady, které se budou tvořit někde jinde,“ popisuje s tím, že právě to je jeden z důvodů, proč se Millenium Technologies snaží jít se svou technologií směrem k decentralizaci.
Claudia Viohl přibližuje, že skupina E.ON již dnes podporuje nebo provozuje různé pilotní projekty zaměřené na nezávislé dodávky energie. „V Evropě například pozorujeme zvýšený zájem o takzvané City Quarter Solutions – nezávislé, inovativní, energeticky úsporné obytné a pracovní prostory ve městech,“ říká.
Komfort a jistota
Možností, jak se stát zcela energeticky nezávislým, bude podle většiny oslovených do budoucna přibývat. „Předpokládáme ale, že většina lidí stále bude preferovat komfort, který nabízí zázemí dodavatele energií,“ doplňuje Kateřina Bohuslavová ze Skupiny ČEZ. Ostatně jak upozorňuje Martin Slabý z Pražské plynárenské Distribuce, soběstačnost je a bude téměř vždy jen částečná. „Naprostá většina odběratelů potřebuje připojení k síti pro zajištění dodávky energie v tom čase, kdy vlastní zdroj nestačí. Tedy v zimních měsících, kdy je potřeba energie maximální a vlastní výroba energie ji nepokryje, při nepříznivých povětrnostních podmínkách, v noci. To může změnit až technologie pro dlouhodobé kapacitní skladování energie, kterou zatím nemáme. A síť své zákazníky také potřebuje, i kdyby to bylo jen proto, aby se odpovědně podíleli na nákladech sítě,“ zmiňuje.
Také podle Pavla Farkače ze skupiny Sev.en Energy je žádoucí usilovat o rozumnou míru soběstačnosti. „Zejména přesně vědět, jakým způsobem jsme schopni zajistit své energetické potřeby. Pokud bude levnější energii dovézt, ať již od souseda, který zaplatil statisíce za svoji fotovoltaiku, nebo od okolní země s dotovanými výrobními zdroji, tak ji dovezme, ale musíme mít jistotu, že energie bude dostupná v čase, kdy ji budeme potřebovat. Pokud se jako stát spokojíme s prostým konstatováním, že „energie se doveze“, aniž bychom pro to cokoliv sami udělali, pak je to jen alibi, které se jednou může vymstít. To samé platí i na úrovni domácností. Starost o zajištění energií prostě nelze vypustit,“ říká.
Transformace vs. životní úroveň
Zástupci energetického sektoru vidí na cestě k „zelené budoucnosti“ řadu dalších překážek, jejichž překonání bude pro úspěšnou tranzici zásadní. „Vzhledem k tomu, že elektřina je naprosto klíčová pro chod celé společnosti, je nutné zajistit, že všechny změny budou implementovány tak, aby nemohlo dojít k žádnému omezení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek,“ říká Kateřina Bohuslavová.
Energetika je podle ředitelky útvaru ESG Skupiny ČEZ extrémně komplexní, má vliv na spoustu dalších oblastí, proto je potřeba postupovat v úzké koordinaci se státem. „Velkou výzvou bude například zajistit, aby transformace energetiky neznamenala propad životní úrovně v regionech, kde dojde k uzavírání uhelných zdrojů, aby nevedla ke skokovému nárůstu nezaměstnanosti,“ vyjmenovává Bohuslavová. S tím souhlasí i Pavel Farkač. „Zelenání evropské energetiky musí především po celou dobu zůstat široce společensky přijatelné. Jakmile se energie stanou pro Evropany ať již fyzicky, nebo finančně nedostupnými, vyvolá to sociální nepokoje, neboť na dostupnosti energií je založen náš životní standard,“ dodává.
Důležitou výzvou je podle Claudie Viohl posílení a zlepšení distribuční sítě. „Jde o klíčový prvek úspěšné transformace energetiky. Právě distribuční síť propojuje a umožňuje využívat decentralizované zdroje, které jsou základem nového světa energií,“ říká s tím, že je potřeba odolná síť, která zvládne kapacitní zatížení obnovitelných zdrojů. „Zároveň musí být splněny předpoklady z hlediska flexibility pro řízení a vyrovnávání zatížení v síti, což s sebou nese otázky jako akumulace a skladování energie. Pokud si společně s vládou a regulátorem předem neuděláme „domácí úkol“, pokud jde o jasný legislativní rámec a pravidla hry, nemá ani smysl začít mluvit o energetických komunitách a sdílení energie,“ uzavírá.
•
