EU taxonomie a udržitelnost. Dva výrazy, které nejčastěji zněly na posledním letošním setkání Euro Business Breakfast, tentokrát s tématem „vize udržitelné budoucnosti v Česku“. Velké české společnosti, stejně jako všechny v členských státech Evropské unie, se musejí připravit na nařízení o taxonomii, kterou EU představila sice již v červenci 2021, ale reportovat se začne až od příštího roku.
„Větší vlna přijde až o rok až dva později, kdy budou muset reportovat všechny velké firmy. I ty, které to dosud nemusely řešit,“ nastínila na konferenci v pražské Kunsthalle Alice Machová, vedoucí partnerka poradenství v oblasti agendy finančních ředitelů a udržitelného rozvoje společnosti EY Česká republika.
EU taxonomie je klasifikační systém, jenž určuje, které ekonomické aktivity jsou udržitelné. Podle Machové bude zcela zásadní i z hlediska financování, protože ji řeší i bankovní instituce. „Má šest cílů: dekarbonizaci, adaptaci na dopady změny klimatu, oběhové hospodářství, biodiverzitu, prevenci znečištění a hospodaření s vodou,“ popsal Richard Juřík, zástupce ředitelky odboru politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje ministerstva životního prostředí. A dodal: „Veškerá ekonomika se má připravit na dopady změny klimatu a na politiku udržitelného financování.“ Jde o to, aby firmy zjistily, které aktivity, jež vykonávají, jsou udržitelně způsobilé. Machová míní, že ještě technicky náročnější bude projít všemi kritérii, jsou-li skutečně takzvaně v souladu. Firmy budou navíc muset zveřejňovat, jaké procento obratu, kapitálových nákladů (CapEx) a provozních nákladů (OpEx) mají v souladu s EU taxonomií.
Firemní nápady, jak jít příkladem
Po prosincové klimatické konferenci COP28 v Dubaji Evropa i ostatní kontinenty míří k uhlíkové neutralitě v roce 2050. Michaela Chaloupková, členka představenstva společnosti ČEZ, upozornila na problém s legislativou. „Jde velmi rychle a na zavedení bývá jen pár měsíců. Ale přitom v přípravách ještě není zcela jasné, jak bude vypadat konečná legislativní verze,“ řekla Chaloupková. Tlak na zkracování času k uhlíkové neutralitě je podle ní správný, ČEZ by si poradil i s rokem 2040. „Ale pro nás to znamená zavřít uhelné elektrárny,“ prohlásila a nadhodila řečnickou otázku: „My je klidně zavřeme. Ale čím budeme svítit?“ K tomu je nutné říct i „B“, tedy čím uhlí nahradit. Kvůli odklonu od fosilních paliv nelze počítat s plynem, existují dvě cesty – obnovitelné zdroje (solární, větrná a vodní energie, biomasa) a jádro.
Zleva Eliška Froschová Stehlíková, vedoucí CSR projektů Lidl Česká republika; Jana Matoušková, finanční ředitelka, Colt CZ Group SE; Alice Machová, vedoucí partnerka poradenství v oblasti CFO agendy a udržitelného rozvoje, EY
České firmy se nadále budou muset stále více vypořádávat s nařízeními evropských institucí o udržitelnosti. Západní polovina EU totiž bere boj se změnami klimatu výrazně vážněji. Investuje do ekologičtějších technologií, snadněji dosahuje na financování, protože banky hodnotí jejich plány udržitelnosti lépe než například české. Svědčí o tom i příklad, který na konferenci představila Jana Matoušková, finanční ředitelka společnosti Colt CZ Group SE. Česká zbrojovka po převzetí amerického konkurenta Colt získala též továrny ve Švýcarsku a ve Švédsku. „A právě na severu Evropy jsem viděla ‚vyhýčkanou‘ fabriku, všude čisto, vše funkční, nové, moderní, technologicky na výši. Při otázce, proč se rozhodli takto postupovat, jsem narazila, protože oni to nechápali. Prý je to pro ně úplně normální a automatické,“ vylíčila Matoušková.
„Být součástí mezinárodní společnosti má i výhody. Například jsme nemuseli nastavovat parametry nefinančního reportingu, které k nám míří z německé centrály,“ uvedla Eliška Froschová Stehlíková, vedoucí CSR projektů Lidl Česká republika, s tím, že právě díky tomu dosahuje Lidl v Česku rychleji cílů v udržitelnosti. Navíc funguje mezinárodní „dělba práce“. „Takže v Česku testujeme některé projekty, například nový systém třídění provozního odpadu, který pak uplatňují i v dalších zemích,“ přiblížila Froschová Stehlíková. K pojímání udržitelnosti a ochraně klimatu v obchodní společnosti patří i šetření energetických zdrojů osazováním fotovoltaických systémů na střechy provozoven, ale také redukce plastů především v obalových materiálech privátních značek. „Podporujeme zdraví, proto nabízíme možnost vybrat si udržitelnější řešení v podobě certifikovaných a bio potravin, alternativy k masné produkci či veganský sortiment,“ doplnila Froschová Stehlíková.
O své budoucnosti a rychlosti dalších ekologických změn rozhodnou Evropané 6. až 9. června ve volbách do Evropského parlamentu. Poslanci pak následně budou hlasovat o složení nové Evropské komise. Proto se poté dá očekávat legislativní vír. „Je však důležité, aby se dalo rovnítko mezi takzvanou Zelenou dohodu, Green Deal, a průmyslovou strategii. Bez dosažení jejich principů se Evropa dál ekonomicky neposune,“ pronesla Monika Ladmanová, vedoucí Zastoupení Evropské komise v Česku.
Nikoli se jen podrobovat
Monika Ladmanová cítí českou skepsi, někdy až nechuť se zejména kvůli finanční náročnosti Green Dealu „podrobovat“, též však vidí, že v uplynulých měsících přišlo takzvané uvědomění si, především na straně „byznysu“, který většinou přináší progresivní posun. A následně „strhne“ i ostatní. Přitom právě větší aktivita by dle ní mohla přinést jak úlevy, tak pochopení českých přání v Bruselu.
„Český byznys se moc nezapojuje do ovlivňování evropské legislativy, přestože ho zásadně ovlivňuje. Ale měl by se do toho vložit. Uši jsou nejen v Bruselu otevřené. Existuje prostor bavit se o tom, co můžeme udělat,“ vyzvala Ladmanová české průmyslníky a podnikatele, protože „každý ze zástupců firmy má legitimní právo se obrátit na Evropskou komisi a zapojit se do legislativního procesu. Před tím ještě i do takzvané veřejné konzultace“.
O něco méně to bude v tuzemsku. Přijdou dva klíčové zákony – o ochraně ovzduší a o obchodování s emisními povolenkami. Ty by měly rozhýbat rozvoj energetiky, který v Česku v uplynulých deseti letech podle Juříka „zatvrdl“. Vláda a ministerstva mají do investic klimaticko-energetického plánu vložit 3,8 bilionu korun do roku 2030, vyčíslil Juřík. Přitom na snižování energetické náročnosti domácností má jít 500 miliard korun, na modernizace energetiky stejná částka a na modernizaci průmyslu minimálně 350 miliard. Hlavním zdrojem podpory má být výnos z prodeje emisních povolenek.
•
