Jedním ze zájemců o zakázku na výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně je francouzská státní společnost EDF. Její viceprezident Vakisasai Ramany vítá rozhodnutí české vlády požádat zájemce o zakázku o závaznou nabídku na všechny čtyři bloky zároveň. Přibližně do deseti let by EDF mohla podle něj Česku nabídnout i malé modulární reaktory.
Co říkáte rozhodnutí české vlády poptat závaznou nabídku na všechny čtyři uvažované jaderné bloky najednou?
Na základě našich zkušeností a z pohledu zajištění energetické bezpečnosti a dosažení dekarbonizačních cílů silně podporujeme princip budování více reaktorů zároveň. Součástí naší strategie jsou návrhy a podpora partnerských provozovatelů v rámci technologie EPR, což je jednak náš největší reaktor EPR 1600, jednak EPR 1200, adaptace toho většího reaktoru.
Proč tento přístup považujete za lepší?
Jde nám o replikaci našich zkušeností z Francie. Bezpečnostní a operační výkon, který máme ve Francii, využívá právě principu výstavby více reaktorů současně. Neplatí to jen pro konstrukci, ale snad ještě více pro provozní fázi. Zkušenost měříme takzvanými reaktorovými roky, tedy součinem počtu reaktorů a počtu let, během nichž je provozujeme. Jde tedy o kumulativní zkušenost.
Vakisasai Ramany pracuje v EDF Group od roku 1999, působil v centrále i v londýnské pobočce skupiny.
Ve Francii provozujeme 56 reaktorů a devět reaktorů ve Velké Británii, což vynásobeno desítkami let provozu znamená, že máme více než dva tisíce reaktorových let zkušeností. Kdyby měl operátor pouze jeden takový reaktor, stejné zkušenosti by získal za více než dva tisíce let. Když se podíváte na budoucnost francouzského programu, jde tam o šest reaktorů EPR, k nimž možná přibude osm dalších. Naším záměrem je konsolidovat flotilu reaktorů EPR v celé Evropě, aby z našich zkušeností profitovali nejen naši partneři, ale i my sami.
Jak do těchto plánů zapadá český tendr?
ČEZ a EDF jsou silní operátoři s evropským přístupem k bezpečnosti a se zkušenostmi se spoluprací se silnými dodavatelskými řetězci, takže by bylo nejlepší jejich předností využít a vytvořit základ evropské energetiky, který bychom poté mohli společně replikovat v dalších zemích. Proto prosazujeme tento flotilový přístup v celé Evropě a hlavně v Česku a věříme, že návrh založený na technologii EPR by mohl vyhovovat českému trhu a zajistit českému průmyslu dlouhodobou a udržitelnou výkonnost. I z těchto důvodů chceme do programu zapojit významnou část českého průmyslu.
Ve Velké Británii se na celkové hodnotě vašich projektů podílel domácí průmysl z 64 procent. Jak by to vypadalo v Česku? Jak jsou české firmy, které se dlouho na výstavbě jaderných bloků nepodílely, připraveny na spolupráci s EDF?
Ve Velké Británii byl tamní průmyslový potenciál velmi omezený, protože tam předtím dlouho žádný jaderný projekt nepostavili. Podobné to mimochodem bylo i ve Francii před zahájením výstavby třetího bloku v elektrárně Flamanville. Máme tedy zkušenosti s oživením průmyslových segmentů, které mají zkušenosti a kompetence z minulosti, ale které je třeba oprášit. Naše zkušenosti z Británie nám zcela jistě pomohou i v Česku.
V jaké fázi je spolupráce EDF a českých firem?
Snažíme se ji prohloubit, český průmysl je vyspělý a má bohaté zkušenosti. Identifikovali jsme více než dvě stě firem a podniků, 70 už jsme navštívili a s řadou z nich jsme podepsali smlouvy o spolupráci. Nyní po odevzdání nabídek pokračujeme v těchto aktivitách, abychom mohli v případě, že budeme vybráni jako dodavatel, efektivně dodat požadované řešení.
Máte jasnou představu o financování nových reaktorů v Česku?
Chápeme to tak, že reaktory se budou financovat státní půjčkou s podporou české vlády. V současnosti se jedná o souhlas Bruselu s tímto finančním modelem. Sledujeme to s velkým zájmem a snahy ČEZ a české vlády plně podporujeme.
Je jasné, že ve Francii budeme muset projít stejným procesem, takže i v tom případě je spolupráce naprosto nutná. V loňském roce vznikla v Evropě z iniciativy francouzské ministryně energetiky jaderná aliance, k níž se postupně přidávají další země, což považujeme za silný nástroj zejména pro řešení finančních otázek a jsme velmi rádi, že se jaderná energie vrací do hry.
Když se zastavíme u malých modulárních reaktorů, takzvaných SMR, ČEZ by chtěl tuto technologii začít využívat relativně brzy, za necelých deset let. Je to vzhledem k zakázce na velké reaktory v Dukovanech a v Temelíně realistické?
Vzhledem k naléhavosti dekarbonizace energetického mixu, zajištění dodávek energie a energetické bezpečnosti je logické, že si operátoři kladou náročné cíle. Otázkou zůstává, zda jsou i realistické, a já si myslím, že v určitých ohledech ano. U malých modulárních reaktorů je nutné si nejen stanovit cíle, ale k jejich naplnění je třeba podpořit rozhodovací procesy. Přístup, který bychom rádi prosadili, je založen na spolupráci nejen s Českem, ale na širším evropském měřítku. Jsme součástí několika jednání o výstavbě malých modulárních reaktorů ve Finsku, Švédsku, Česku, mluvíme také s partnery v Polsku, potenciální možnosti jsou i v Itálii. Aktivně podporujeme vznik evropského partnerství zaměřeného na technologii malých modulárních reaktorů s podporou Evropské komise.
Jak daleko jste s vývojem malého reaktoru?
Vyvíjíme reaktor Nuward SMR o výkonu 340 megawattů. Má sloužit především jako náhrada stárnoucích uhelných elektráren v rozsahu 300 až 400 megawattů a má také určité specifické vlastnosti, které jsme do projektu zahrnuli. Jde například o možnost produkce tepla kombinované s výrobou vodíku. V současnosti jsme ve fázi základního návrhu, který konsolidujeme, a připravujeme se na zahájení výstavby, která by měla ve Francii začít v roce 2030. To je náš cíl. Z toho vyplývá, že bychom v rozumně krátké době po zahájení projektu ve Francii mohli přijít s návrhy takových projektů jinde v Evropě, například v Česku, které má vhodné lokality, silného operátora i zkušenosti.
Pokud chcete začít stavět malý modulární reaktor ve Francii v roce 2030, kdy by mohl být hotový a kdy by se mohl začít stavět v Česku?
Náš první SMR reaktor bude sloužit hlavně k demonstraci funkční technologie, sekvencování a podobně. Výstavba reaktorů v dalších zemích, například v Česku, pokud se tak rozhodne, by měla začít v časovém rámci, který umožní využít zkušeností získaných v průběhu pilotního projektu, řekněme po uplynutí zhruba 18 až 24 měsíců.
Když se vrátíme k tendru na velké reaktory v Dukovanech a Temelíně, jak realistická je časová osa projektu? Nový reaktor v Dukovanech by měl začít fungovat za 13 let. Dá se to stihnout?
Je to obtížné a ambiciózní, ale je to možné. Musíme vše zorganizovat a přimět průmysl ke zvýšenému výkonu. Je to ambiciózní, ale realistický cíl.
Myslíte, že je třeba ke zvýšenému výkonu popostrčit průmysl a ne ty, kdo o projektu rozhodují?
Určitě obě strany. Politici by měli rozhodnout, a jakmile se to stane, musíme najít různé způsoby zapojení průmyslu. Nejde jen o pátý reaktor v Dukovanech, ale také o zbytek reaktorové flotily, což v širším kontextu znamená také reaktory ve Francii, Velké Británii i jinde. Koncem loňského roku jsme podepsali smlouvu na studii proveditelnosti na dva nové EPR reaktory v Borssele v Nizozemsku a budeme naše tamní partnery v jejich snaze podporovat.
V Česku měl velmi silné vazby ruský Rosatom, to se ale změnilo po ruské agresi na Ukrajině a do tendru nebyl vůbec připuštěn. Nyní z výběrového řízení fakticky vypadla i americká společnost Westinghouse. Považujete se nyní za favorita českého tendru?
Jsme skromní, ale předložili jsme vážnou nabídku, která zapadá do naší strategie posílení Evropy pomocí evropské technologie s podporou evropského dodavatelského řetězce. To je jádrem naší filozofie. Evropa může být pánem svého osudu, dekarbonizace, energetické nezávislosti a bezpečnosti. Takže my to nevnímáme jen jako prodej reaktorů, ale celkově jako rozvoj jaderné energetiky v Evropě, při níž si Česko a Francie mohou navzájem hodně pomoci.
•
