Čtyři z deseti žáků na druhém stupni pravidelně čelí slovní šikaně. Každý desátý senior má u nás zkušenost s psychickým týráním. Násilí má řadu různých podob, ovšem bránit se tomu duševnímu většina z nás efektivně neumí. „V Česku komplexní přístup k sebeobraně chybí,“ vysvětluje podnikatelka a členka Výkonné rady Česko-izraelské smíšené obchodní komory Linda Štucbartová. Právě proto před rokem uspořádala program pro trenéry metodiky Empowerment Self Defense a dnes v rámci projektu ESD Czechia učí běžnou populaci například i pořádně zakřičet.
Lindo, jste první certifikovanou lektorkou metody ESD v Čechách. Co vás přivedlo k tématu sebeobrany?
K pojetí sebeobrany prostřednictvím Empowerment Self Defense jsem se dostala díky působení v Česko-izraelské smíšené obchodní komoře, kde mám na starosti vedení sekce Věda, výzkum a inovace. Hodně se zajímám právě o oblast společenských inovací ve spojení s technologiemi. V prosinci 2019 jsem se seznámila s Yudit Sidikman, významnou izraelskou podnikatelkou a také spoluzakladatelkou globální sítě ESD. Kvůli pandemii jsem musela dlouhé dva roky čekat, než jsem sama získala lektorskou kvalifikaci. Byla jsem dost zoufalá, protože jsem viděla, jak narůstá agresivita, věděla jsem, že existuje efektivní způsob, jak násilí předcházet právě pomocí vzdělávání a nemohla jsem učit.
Linda Štucbartová s dcerou Ladou Jirkalovou u příležitosti ocenění Srdcař roku 2022 hl. města Prahy
Proč jste se rozhodla rozjet právě tento projekt v Čechách?
Mým cílem je změnit vnímání prevence sebeobrany a jejího přínosu pro celou společnost. Koncept Empowerment Self Defense totiž není jen o hmatech a chvatech, ale o tom, aby lidé vedli spokojený a naplněný život. Kanadský odborník na sebeobranu Randy King říká, že pro sebeobranu jsou vlastně nejdůležitější dvě schopnosti – schopnost dobře komunikovat a nastavit si hranice a zároveň schopnost budovat přátelské vztahy, které nás v případě nebezpečí podrží.
Potřebují podle vás Češi sebeobranu?
Násilí není heslo ve slovníku, odehrává se napříč celým spektrem životních situací. Od zážitků, které jsou nepříjemné, až po ty život ohrožující. Agresivita v důsledku pandemie, války na Ukrajině a ekonomické krize narůstá i u nás. Ačkoliv je Česko stále jednou z nejbezpečnějších zemí na světě, jsme čím dál tím více svědky útoků v dopravních prostředcích, stoupající agresivity vůči zranitelným skupinám či vůči zdravotníkům, úředníkům nebo pracovníkům, kteří přichází do styku s klienty a řeší hlavně reklamace či stížnosti.
Za první rok se ESD Czechia podařilo uspořádat 45 workshopů a proškolit skoro 700 osob. Podle zpětné vazby, kterou jsem získala, v Česku komplexní přístup k sebeobraně chybí. Velmi často je sebeobrana vnímána a rovněž vyučována lektory, kteří staví na bojových sportech. My neříkáme dělejte toto a toto, ale dáváme k dispozici různé tipy na řešení situací, které nás mohou v každodenním životě potkat.
Sebeobrana je tedy v zásadě univerzálnější než bojový sport?
Mezi našimi klienty byl nevidomý mladý muž, který se několikrát stal terčem útoku, přeživší holokaustu, která se dostala do potíží kvůli židovskému symbolu na krku, dospívající slečna, která si vyslechla několik zcela nevhodných poznámek ohledně své postavy nebo pracovnice řetězce, které vyřizují reklamace a čelí nejen slovní agresi, ale často i fyzickým útokům či výhrůžkám ze strany zákazníků. Návštěva kurzů bojových sportů by žádnou z těchto situací nevyřešila.
ESD vychází z izraelského přístupu k sebeobraně, jak ale takový přístup vlastně vypadá?
Na základě osvojení pěti principů – Mysli – Zakřič – Utíkej – Bojuj – Sdílej se zaměřujeme na prevenci, posílení intuice a efektivní komunikaci. Rovněž velkou pozornost věnujeme různým možnostem, jak konflikt deeskalovat. Teprve když tyto prvky selžou, tak přichází na řadu aktivní fyzická obrana, která musí být efektivní a zároveň uzpůsobená specificky pro každého jedince.
Důležitým bodem je i sdílení, ve formě vytváření bezpečného prostředí jednak pro osoby, které se staly cílem agrese nebo pro ty, kterým se ostatní svěřují. Záměrně nepoužívám slovo oběť, protože ne každý cíl se stane obětí. Je dokázáno, že vhodná forma obrany může odradit více než 80 % útočníků.
Izraelské ulice ale přeci nejsou plné násilí, nebo ano?
Empowerment Self Defense v Izraeli necílí na násilí na ulicích, ale na více než 80 % případů násilí, které se dějí doma, na pracovišti nebo v různých institucích. Tento typ násilí je nejběžnější, ačkoliv se podvědomě více bojíme „úchyla z křoví“. Velmi dobré zkušenosti jsou s metodikou ESD z hlediska prevence šikany na školách.
V rámci výuky koučujete nejenom ženy a dívky, ale děláte také workshopy pro firmy. Je přístup k sebeobraně jednotný, nebo se u určitých skupin liší?
V rámci práce s jednotlivými skupinami vždy zdůrazňuji konkrétní postupy nebo prvky, které mohou být pro danou skupinu zásadní právě v souvislosti s efektivním pojetím sebeobrany.
V případě firem se zaměřujeme na vytváření bezpečného prostředí, deeskalaci potenciálně vyhrocených situací tam, kde hrozí častý styk se zákazníky, kteří jsou frustrovaní a dost často se uchylují i k agresivnímu chování. Ve výrobních firmách se soustředíme na vytváření bezpečného pracovního prostředí, ale například i na bezpečnou cestu do práce a z práce u pracujících na směny. Agrese má mnoho podob, často se začíná u slovní agrese. A nemusí to být pouze útočná forma komunikace, může jít i o formu odseknutí nebo nedostatečného vysvětlení.
Zaměřujeme se tedy na vytváření bezpečného prostředí, zdůrazňujeme význam principu „Zakřič“, který vyzdvihuje komunikaci, práci s hlasem a nastavováním osobních hranic. Pro korporace je důležitý i princip „Sdílej“, který je o vytváření vhodného prostředí právě pro otevřené sdílení momentů, které jsou nepříjemné.
Je důležité o všech trendech mluvit a zároveň zdůrazňovat postoj, že za násilí či agresi může vždy a pouze agresor. Skutečnost, že oběti jsou často vykresleny tak, že si za neštěstí mohou samy, ať už důvěřivým chováním, nebo nevhodným oblečením (což často slýcháváme zejména o mladých dívkách), přispívá k tzv. sekundární viktimizaci a následně i neochotě postižených o svém poškození mluvit.
K jakému postupu vedete různé věkové skupiny?
Pro teenagery i seniory je to deeskalace konfliktu neboli princip „Uteč“. Tento princip není jenom o fyzickém útěku, ale například o ukončení vztahu, často virtuálního, který může vykazovat agresivní prvky. Rovněž jde o to, kdy má cenu jít do stadia „Bojuj“ a kdy se mu vyhnout. Například zvážit, zda má cenu bojovat o majetek – mobil, peněženku nebo kabelku – či zda je výhodnější pro mé zdraví se tomuto boji vyhnout.
Každé skupině potom doporučujeme fyzické aktivity šité na míru. Ne všichni se mohou spolehnout na silné údery rukou, takže máme v záloze i různé varianty nízkých kopů, které neohrozí stabilitu, či poukazujeme na místa, na která jsou vedené údery efektivní.
Co vás nejvíc překvapilo při výuce sebeobrany?
Vždy jsem v úžasu nad tím, jak ostatní překvapuje, že zdůrazňujeme význam prevence, posilování intuice a nácvik komunikace. Stereotyp, že sebeobrana je o chvatech a hmatech, je velmi rozšířený. A ne, ve firmách se obejdeme bez žíněnek a nikoho na zem v rámci výcviku neházíme. Já sama nemám základy bojových umění, což znamená, že neučím žádné složité pohybové sekvence. Podle výzkumů ne vždy totiž člověk pod stresem má schopnost si tyto natrénované „choreografie“ vybavit, když je potřeba. A jak už jsem podotkla, je důležité si uvědomit, kde na nás nebezpečí číhá.
Dostala jste se sama někdy do situace, kdy jste se potřebovala bránit?
Jako studentka na fakultě jsem byla přepadena, naštěstí se mi podařilo vyváznout. Tenkrát mě zachránila pohotová reakce a použití hlasu. Měla jsem štěstí, že jsem nezamrzla. Potom jsem se několikrát dostala do situace, která mohla být potenciálně nebezpečná, ale už jsem věděla, jak reagovat. Nyní se snažím podobným situacím předcházet. Využívám tedy princip „Mysli“. Přemýšlím o tom, kudy půjdu. Věnuji daleko větší pozornost okolí. Když vyhodnotím situaci jako rizikovou, tak nenosím sluchátka ani nekoukám do mobilu. Zkrátka se snažím, abych se nestala oním pověstným snadným cílem. Daleko asertivněji komunikuji své potřeby. A v neposlední řadě jsem se více naučila respektovat potřeby ostatních a tak zmírnit konflikty.
Zmiňujete větší vnímání okolí – rozpoznala jste někdy díky této ostražitosti krizovou situaci někoho jiného?
Nejen ostražitost, ale i rychlá reakce, kterou jsem se v rámci sebeobrany naučila, vedla k zachránění malé holčičky v akvaparku před utonutím. Protože zejména na veřejných místech, kde je hodně lidí, dávám daleko větší pozor na dění kolem sebe, jako jediná v bazénu plném lidí jsem si všimla, že není v nebezpečí žena, která křičí o pomoc, ale její malá dcerka, která se převrátila s plavacím kruhem a hrozilo jí utonutí.
Sama máte dceru, od kdy vám bylo jasné, že bude zvládat základy sebeobrany? Vedla jste ji, nebo jste ji nechala, aby si cestu našla sama?
Když se dcera chystala na studium střední školy v Kanadě, šly jsme společně na kurz sebeobrany, protože jsem chtěla posílit její schopnost bránit se. Poté, co jsem si sama udělala instruktorský kurz, se ke mně Lada sama chtěla připojit, protože jí toto pojetí sebeobrany přišlo zajímavé. Absolvovala instruktorský kurz a jako ostatní budoucí instruktoři prošla poměrně náročným výběrovým řízením a následně mezinárodním tréninkem. Na gymnáziu, které absolvovala, mají dobrovolnictví jako jeden z maturitních předmětů. V rámci tohoto projektu odučila více než 40 hodin sebeobrany jak pro dospívající dívky, tak pro seniory.
Pro obě skupiny je velkým vzorem, protože sebeobranu učí na základě reálných situací, které dívkám mohou hrozit. A dává konkrétní tipy, jak se na tyto situace připravit a jak posílit své bezpečí. Ne vždy teenagerky chtějí poslouchat instruktorky ve věku jejich matek. Pro seniory je zase důležité vidět, že i žena s drobnou postavou se dokáže efektivně bránit, pokud by to bylo potřeba. Ladino hlasité „Dost!“ jde až za práh bolesti.
Máte do budoucna ještě nějaké další společné podnikatelské plány?
První rok života firmy jsme ustály. Získaly jsme ocenění pro podnikatele Srdcař hlavního města Prahy za rok 2022. Byly jsme přijaty do 3-2-1 akcelerátoru, který podpořil osm vybraných projektů se společenským dopadem. Nyní se budeme soustředit na programy pro firmy, programy typu „Train the trainer“ a chceme rozšířit komunitu ambasadorek a lektorek.
Pomineme-li ženský empowerment prostřednictvím sebeobrany, v jakých dalších odvětvích by podle vás měla společnost ženám dodat trochu více odvahy?
Jedna z možností růstu a škálování je právě s využitím technologií. I s ohledem na skutečnost, že jsem koordinátorkou projektu Women In Tech podporovaného Výzkumným ústavem pro podnikání a inovace Hospodářské komory ČR a společností Huawei, tak se snažím o vhodné využití technologií právě v souvislosti se sebeobranou. V Izraeli nyní testují MyPwrApp, která nabízí tréninky sebeobrany v rámci mobilní aplikace. Mám záměr sebeobranu šířit pomocí xlearningu nebo VR. Mrzí mě, že v Izraeli se projekty v rámci společenského a vzdělávacího zaměření ve spojení s technologiemi těší velké podpoře jak ze strany akcelerátorů, tak investorů. Já zatím dostávám doporučení, ať se obrátím se žádostí o pomoc na neziskové organizace.
Zmínila jste projekt Women in Tech, jehož jste koordinátorkou. Co všechno byste účastnicím programu ráda předala?
Snažím se účastnicím jít příkladem a dokazovat, že i cesta v rámci podnikání je důležitá. Ať věří své myšlence a vytrvají. Ať zkouší, prototypují a nenechají se odradit. Škarohlídů, kteří mají „na každé řešení několik problémů“, je v Česku spoustu. I proto je důležité mít dobrý network a umět si říct o podporu.
Lektorka, mentorka, podnikatelka, aktivistka… Lindo, je něco, co neděláte nebo do čeho byste se ještě chtěla pustit?
Poslední rok jsem se intenzivně věnovala podnikání a trochu jsem zapomněla na péči o sebe. Jak jsem již předesílala, sebeobrana je i o vnímání vlastních potřeb a nastavování si hranic. I proto, že mi byl diagnostikován tzv. long-covid syndrom, je důležité, abych sebe dala na první místo. Chci jít ostatním příkladem, takže se budu věnovat více sobě a zaměřím se na zdravou stravu, pravidelný pohyb a mentální hygienu. Držte mi palce!e budu věnovat více sobě a zaměřím se na zdravou stravu, pravidelný pohyb a mentální hygienu. Držte mi palce!
Více o projektu ESD: www.diversio.cz/esd-czechia
•
