Antimonopolní úřady hrají v tržních ekonomikách zásadní roli při ochraně principů férové soutěže. Z předpokladů nezbytných pro úspěšné fungování antimonopolních úřadů lze v prvé řadě uvést pravomoci, dosah a respekt dané instituce. Nejlepším příkladem instituce splňující tyto předpoklady je Evropská komise, jejíž odvážné rozhodování ve složitých případech či na inovativních trzích ovlivňuje působení největších nadnárodních korporací. Právě po vzoru Evropské komise chce nyní ÚOHS u nejzávažnějších protisoutěžních jednání navýšit pokuty až na 30 procent zasažených tržeb.
Ukládání pokut spadá do kategorie jeho pravomocí. Jak jsem již uvedl, samotnou snahu o zpřísnění nelze kritizovat, ostatně je v souladu s kurzem prosazovaným vedením ÚOHS již několik let. Zvažovaný krok je ale nutné hodnotit i perspektivou dosahu a respektu antimonopolního úřadu, to vše v kombinaci s dopady letní novely zákona o ochraně hospodářské soutěže. Ta mezi jiným výslovně umožňuje, aby ÚOHS takzvaně prioritizoval případy, jimž se chce věnovat (a které naopak odloží). Zároveň je třeba mít na paměti, že po zpřísnění bude celková „ekonomická bilance“ sankcí pro pachatele zřídka přijatelná. To je jistě žádoucí z hlediska odrazujícího účinku, na druhé straně očekávám, že se mnohem více pachatelů bude bránit před soudy.
Ilustrace: Vojtěch Velický
Hovořím-li o dosahu ÚOHS, souvisí s omezenými kapacitami antimonopolního úřadu a množstvím případů, které je schopný projednat a potrestat. V uplynulých letech vydával jen mezi deseti a dvaceti rozhodnutími ve věcech protisoutěžních dohod ročně. ÚOHS může prioritizovat případy jdoucí po „prošlapané cestě“ historicky rozhodnutých kauz. Přitom takové případy mají největší naději obstát před soudní kontrolou. Z hlediska nakládání s omezenými zdroji tak může být pro ÚOHS nejefektivnější věnovat se právě jim.
Respekt ÚOHS však nemůže být budován pouze na schopnosti obhájit svá rozhodnutí před soudy, ale rovněž na schopnosti kultivovat soutěžní podmínky prostřednictvím publikací, soutěžní advokacie a rozhodování právně i ekonomicky složitých případů v nových ekonomických odvětvích (například v různých formách elektronického obchodování). Uloží-li ÚOHS pokutu kartelistům za „předem domluvenou zakázku“, nikoho tím zřejmě nepřekvapí, protože všichni velmi dobře vědí o zákazu takového počínání. Pokud by například rozpletl protisoutěžní dopady algoritmů určujících pozici na internetových tržištích způsobem, jemuž se dosud žádný soutěžní úřad nevěnoval, mohl by pozitivně ovlivnit dotčené trhy na mnoho let dopředu.
Je legitimní, že ÚOHS chce zpřísnit tresty za skutky, které se nepodařilo vymýtit za více než 30 let jeho existence. Neměl by však rezignovat na svou pozici strážce férového tržního prostředí a věnovat se nadále i případům, které jsou sice složité, ale pro zdravé fungování trhů nesmírně důležité, a to i za cenu případného navýšení personálních kapacit nebo finančních zdrojů. Pokud ÚOHS napne veškeré síly na jasné případy, které sice přes enormní pokuty obhájí před soudy, ale jejichž vyřešení nepřinese nic nového z hlediska výkladu a aplikace právních předpisů, hrozí, že při ochraně před protisoutěžním jednáním bude hrát pomyslné druhé housle. Tím spíše, pokud bude spoléhat na zásobu případů a důkazů převzatých od orgánů činných v trestním řízení, jež by v takovém případě hrály prim.
Jan Měkota, advokát a partner advokátní kanceláře Rowan Legal
•
