U právní veřejnosti, ale zdaleka nejen u ní, představuje slovo souběh určité stigma či komplikaci. Jde o však o relativně běžnou situaci, kdy je třeba nastavit smluvní vztahy nějaké osoby, která se má stát či se již stala statutárním orgánem či jeho členem a zároveň má s danou společností uzavřen pracovní poměr, který zpravidla předcházel vzniku výkonu funkce. Chtěli bychom poukázat na skutečnost, že ne každý souběh je zakázaný. Existují i situace, kdy je možné při výkonu funkce pracovní smlouvu v původním rozsahu zcela zachovat, případně nově uzavřít, pokud by při výkonu funkce nastala potřeba výkonu práce v pracovním poměru na konkrétní pracovní pozici.
Pravý a nepravý souběh
Bohatá judikatura stran souběhu již od svého počátku rozlišovala takzvaný pravý souběh, kterým se rozumí situace, kdy zaměstnanec na základě pracovní smlouvy má vykonávat stejnou činnost vyplývající již z funkce statutárního orgánu, tedy typicky určitá řídící/manažerská činnost. Na druhé straně je takzvaný nepravý souběh, kdy zaměstnanec vykonává jinou odbornou činnost, která s činností statutárního orgánu nesouvisí. Stranou v této souvislosti ponecháváme důvody, proč soudy zvolily (nepřiléhavé) označení pravý a nepravý souběh (které mohou působit zavádějícím dojmem, když stále jde o souběh) a nebylo zvoleno třeba přehlednější označení „povolený“ a „nepovolený“ souběh.
Vrchní soud v Praze přitom již ve svém prvním přelomovém rozsudku z roku 1993 ohledně souběhu konstatoval, že „skutečnost, že fyzická osoba je společníkem společnosti s ručením omezeným nebo že byla ustavena statutárním orgánem společnosti, sama o sobě nebrání tomu, aby navázala s touto společností pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah, pokud jeho náplní není výkon činnosti statutárního orgánu“. Lze konstatovat, že právě tímto rozsudkem byla nastavena pomyslná „dvojkolejnost“ souběhu a založena doktrína takzvaného nepravého souběhu.
Judikatura Nejvyššího správního soudu následně na uvedené navázala, když připustila existenci a platnost pracovních smluv uzavřených na pozice tester software, auditor, vedení účetnictví, odborný redaktor. Velmi často se v praxi objevují případy, kdy zaměstnanci zastávají určité nadnárodní pracovní pozice v rámci globální struktury dané společnosti a mají na starost například jiné trhy a země mimo Česka. Není přitom důvod, aby taková situace nebyla také považována za takzvaný nepravý, a tudíž povolený souběh s možností pracovní smlouvu zcela zachovat. Vedle takové pracovní smlouvy je však vhodné uzavřít zároveň (standardizovanou) smlouvu o výkonu funkce následně na činnost statutárního orgánu.
Schválení odměny valnou hromadou
V této souvislosti je nutné uvést, že pokud má pracovní smlouva zůstat zachována, případně i nově uzavřena (pokud by členu statutárního orgánu byla svěřena další pravomoc mimo výkon jeho funkce), pak je nutné, aby odměnu i veškerá další plnění/benefity schválil nejvyšší orgán společnosti (zpravidla valná hromada). Jak Ústavní soud v této otázce nedávno judikoval: „Nutnost schválení odměn nejvyšším orgánem obchodní korporace odpovídá kruciálnímu požadavku na zajištění transparentnosti odměňování představenstva a vyloučení jeho samokontraktace v této zájmově ambivalentní otázce, u níž panuje značné riziko oportunistického jednání ze strany představenstva.“
Jinými slovy, jde o zcela legitimní prostředek ochrany oprávněných zájmů společníků. A (jak Ústavní soud také dovodil) předložení smlouvy ke schválení valné hromadě „odpovídá řádné péči, s níž byl člen statutárního orgánu (v daném případě) povinen postupovat“. Pokud pracovní smlouva ke schválení valné hromadě předložena nebude, lze v konečném důsledku dovodit až porušení péče řádného hospodáře. Z uvedeného však vyplývá, že souběh pracovního poměru a výkonu funkce statutárního orgánu rozhodně nemusí být tabu.
•
