Zelená, žlutá, červená – barvy, které má snad každý obyvatel hlavního města spojené s linkami A, B a C pražského metra. V roce 2029 by se k nim měla přidat i modrá, která má být přidělena lince D, jež propojí náměstí Míru s Písnicí. Pražané na novou trasu metra čekají dlouhé roky, nicméně v současné době není jasné, zda se stihne ve stanoveném termínu a za plánované náklady. Realizaci totiž aktuálně brzdí spory o to, zda výběr dodavatele stavebních prací – sdružení společností v čele se společností Subterra – proběhl ze strany Dopravního podniku hl. města Prahy (DPP) v souladu s příslušnými právními předpisy. Ale i tento spor se sám pohybuje na hranici práva.
Metro D je bezesporu největší dopravní stavbou, která se má v hlavním městě realizovat od otevření tunelového komplexu Blanka a prodloužení linky A z Dejvické k Fakultní nemocnici Motol. Obzvláště obyvatelé jižní části metropole na novou linku metra čekají jako na smilování, protože výrazně odlehčí dopravní situaci. Stavba prvního úseku Pankrác–Olbrachtova začala v dubnu loňského roku a v září roku letošního DPP oznámil vítěze tendru na zhotovení druhé etapy z Olbrachtovy na Nové Dvory – jde o konsorcium vedené společností Subterra. K podpisu smlouvy ale nedošlo, jelikož z výběrového řízení vyřazení uchazeči – sdružení společností Vinci, Porr a Marti – tendr napadli u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který předběžným opatřením proces zastavil do doby, než rozhodne. O možném zahájení prací se teď tedy bavíme nejdříve na jaře příštího roku. Do té doby uvízla výstavba na mrtvém bodě a množí se pochyby o tom, zda se vůbec linka D otevře v roce 2029 a zda skutečně bude stát plánovaných zhruba 30 miliard korun.
Foto: Jiří Čermák
Konkurenční konsorcia svorně tvrdí, že sdružení firem v čele se Subterrou bylo DPP vybráno neprávem, a namítají například uvedení nepravých údajů jak u referencí v minulosti odvedených prací uvedených ve vítězné nabídce a rovněž uvedení nepravých údajů v životopisech klíčových pracovníků. Posouzení oprávněnosti námitek náleží nyní pouze ÚOHS a z výběrového řízení vyřazení kandidáti mají právo se takového posouzení domáhat. Na místě je i postup ÚOHS, kterým došlo k pozastavení dalšího procesu. Takový postup je v obdobných případech běžný a jeho cílem je zabránit vzniku škod, které by v daném případě mohly dosáhnout milionových hodnot.
Z různých výstupů napříč médii, sociálními sítěmi i příspěvky opozičních zastupitelů na zastupitelstvu hlavního města by se mohlo zdát, že o výstavbu metra D probíhá poměrně jasně definovaný souboj hodných se špatnými. Realita ale tak černobílá není a na pozadí objektivního posouzení zakázky ze strany příslušného orgánu státní správy probíhá rovněž konkurenční boj, který místy sám balancuje na hraně práva i morálky.
Opozice a konkurence
K porozumění toho, co se vlastně v souboji o multimiliardovou prestižní zakázku odehrává, je potřeba podívat se na jeho politické pozadí. Stejně jako můžeme očekávat, že uchazeči na sobě nenechají „nit suchou“ za využití všech možných dostupných prostředků, tak můžeme očekávat, že opoziční politici na magistrátu si v celé záležitosti najdou vděčné téma. Nicméně v tomto konkrétním případě je vše přinejmenším podivné. Proti výsledku výběrového řízení nejaktivněji vystupují zastupitelé hnutí ANO Radmila Kleslová a Ondřej Prokop. Potud je to naprosto v pořádku, v principu jen plní jednu z rolí opozice.
Fakt, že Kleslová jako advokátka se netají tím, že jedním z jejích klientů je již delší dobu jedna z konkurenčních firem, konkrétně společnost Vinci, což sama deklarovala na zasedání zastupitelstva, už ale vyvolá minimálně pozdvižení obočí. Na zasedání zastupitelstva konaném 16. listopadu pak Kleslová v diskusi o vyřazení konsorcia Vinci, Porr a Marti prohlásila, že jedním z důvodů pro tento krok ze strany DPP bylo nevyčíslení nákladů na čtyřletou údržbu po roce 2029, přičemž – podle jejích slov – „z materiálů je naprosto jasné, že toto nedoložil ani uchazeč číslo 1, což je Subterra“. A následně se podivovala, proč DPP ke dvěma uchazečům přistupoval rozdílně. O jakých materiálech ale mluví a jak se k nim dostala?
Možností je hned několik. Mohlo by jít o interní posudek ÚOHS, externí posudky vypracované pro DPP nebo o samotné nabídky jak konsorcia Vinci, Porr, Marti, tak konsorcia v čele se Subterrou. Otázkou by ale nadále zůstávalo, kde k těmto dokumentům Kleslová mohla jako řadová zastupitelka vůbec přijít. Totéž platí i pro jejího stranického kolegu Prokopa, který v návrhu později neschváleného usnesení Z-11831, projednávaném na témže zasedání zastupitelstva, odkazoval na dokumenty, které se tvářily jako součást interních posudků či závěrečných stanovisek vypracovaných pro potřebu hodnoticí komise DPP. V diskusi pak Prokop hovořil o nejmenovaných dvou zdrojích, které mu sdělily informace interního charakteru.
Nejsou to ale jen opoziční politici, kdo do veřejného prostoru vypouští informace, u nichž víceméně nikdo kromě jich samotných nemůže vysvětlit, jak se k nim dostaly. Konsorcium Vinci, Porr, Marti médiím dalo vědět o vlastním vyřazení z tendru v době, kdy tato informace veřejná ještě nebyla a byla toliko předmětem interních dokumentů hodnoticí komise DPP. A CEO společnosti Porr Dušan Čížek pro server iRozhlas.cz uvedl k nabídce konsorcia Subterra a spol.: „My jsme tu nabídku zkontrolovali a minimálně osm bodů obsahuje nepravdivé údaje.“ Toto prohlášení přitom bylo publikováno 9. října, tedy v době, kdy k nabídkám jednotlivých uchazečů měli přístup jen příslušní uchazeči a hodnoticí komise.
Dvě miliardy oknem
Zde se dostáváme na onen již konstatovaný tenký led toho, co v celé záležitosti ještě je v souladu s právem, a co už ne. Pokud připustíme, že z prohlášení představitelů vyřazeného konsorcia vyplývá, že před vyhlášením výsledků výběrového řízení měli přístup k nabídce konkurence, pak musíme konstatovat, že jednali v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Ten stanovuje, že pokud si jeden ze soutěžitelů obstará přístup k dokumentům nebo informacím, které pro něj představují neoprávněnou výhodu, má ho zadavatel právo z výběrového řízení vyřadit. V tomto případě by pak ani nebylo nutné zabývat se tím, zda daný soutěžitel dostál, či nedostál konkrétním podmínkám tendru, ale samotný přístup k neveřejným interním dokumentům a informacím z nich by byl dostačujícím důvodem k jeho vyřazení.
Foto: Jiří Čermák
Vraťme se ale ještě jednou k Ondřeji Prokopovi a jeho informačním zdrojům. Pro Českou televizi Prokop uvedl, že má informace o tom, že Evropská investiční banka, u níž si DPP vyjednal výhodné úvěrové podmínky, se rozhodla toto financování pozastavit. Kromě samotné skutečnosti, že opět není jasné, jak by se řadový zastupitel hlavního města k takovéto informaci vůbec dostal, jeho tvrzení posléze dementovala sama Evropská investiční banka.
Neméně zajímavé je na sporu rovněž to, co se odehrává na sociálních sítích. Pouhých deset dní po vyřazení skupiny Vinci, Porr, Marti se na Facebooku objevila skupina s názvem Dvě miliardy oknem. Její zakladatel i správce či správcové zůstávají v anonymitě, základna sledujících není příliš početná, čítá lehce přes sedmdesát lidí, a obsahově se převážně omezuje na sdílení mediálního obsahu kritizujícího postup DPP v tendru a výběr skupiny Subterra a spol. „Lajků“ mají tyto příspěvky ještě méně, většinou jde o pouhé jednotky, ale o to nápadněji mezi nimi působí ty od Ondřeje Prokopa, který neváhá ani příspěvky komentovat.
Nezabere příliš času zjistit, že mezi dalšími lajkujícími nalezneme i další osoby spojené s vyřazenými uchazeči tendru a opozicí. Jde například o zaměstnance jak společnosti Vinci Construction CS, tak Eurovia CS, kterou dříve zmiňovaná firma vlastní, nebo zastupitele za ANO Jana Dohnálka, který spolu s Prokopem působí na Praze 11, a radní za ANO z Prahy 14 Anetu Hejrovskou.
O tom, „odkud vítr vane“, napoví povinně zveřejňovaná osoba plátce za sponzorované příspěvky, kterou je subjekt pojmenovaný České podnikání, tedy platforma organizující soutěže Firma roku a Živnostník roku. Hlavním partnerem těchto soutěží pak je podle jejich webu stavební skupina Vinci.
Čas jsou peníze
Další osud výstavby druhé etapy metra D je nyní v rukou antimonopolního úřadu. Do té doby se nejspíše dočkáme dalších kuriózních náhod a nevysvětlitelných informací z neznáma. Ponechme ale to na chvíli stranou a ať už si po přečtení předchozích řádků o kauze myslíme cokoli, připomeňme si ještě jednou, co je vlastně v sázce. V současné době se hraje o čas a obzvlášť v tomto případě platí rčení, že čas jsou peníze. Optimista by se mohl uklidňovat tím, že pokud ÚOHS brzy rozhodne a pozastavený proces opět odbrzdí, je stále možné dokončit jej ve stanoveném termínu a ideálně i za stanovený rozpočet.
Realista ale nezapomíná na to, že nabídky všech tří účastníků tendru byly podány v loňském prosinci. Od té doby Českem zmítá inflace, zdražování energií a pohonných hmot i zvyšování nákladů na práci jako takovou. Případné další průtahy, možná i zrušení tendru a nutnost jeho opakování by nepřinesly nic jiného než nejen celé metro D v nedohlednu, ale hlavně jen další a další náklady v lepším případě ve stamilionových hladinách.
•
