Jak ale k těmto citlivým otázkám přistupovat v případě nových alternativních produktů s nižší mírou dopadů na lidské zdraví, jakými jsou například produkty určené pro vaping, produkty na bázi zahřívaného tabáku nebo nikotinové sáčky? Kde se inspirovat, z jakých chyb se poučit a existuje vůbec něco jako ideální regulatorní rámec? Na tyto a další otázky odpovídá Martina Branconi, která pracuje jako Senior Regulatory Affairs Manager ve společnosti British American Tobacco (BAT).
Pracujete jako expertka na oblast regulací v tabákovém průmyslu, konkrétně ve společnosti British American Tobacco. Existuje podle vašeho názoru něco jako perfektní regulatorní model toho, jak by měl být prodej tabákových výrobků upraven?
To je dobrá otázka, protože naráží na samou podstatu toho, o co při regulaci tohoto komplikovaného trhu jde. Z pohledu regulátorů totiž platí, že bychom v rámci uplatňování principů harm reduction, tedy minimalizace rizik spojených s užíváním tabákových výrobků, neměli čekat na něco perfektního, ale řídit se tím nejlepším v danou chvíli dostupným. A takovýto dobrý příklad nalezneme třeba v úpravě platné ve Velké Británii.
Mohla byste britskou úpravu popsat?
V prvé řadě řekněme, že je kvalitně vyvážená a zohledňuje výše zmíněné principy harm reduction, konkrétně to, jakou roli při minimalizaci rizik sehrávají alternativy ke klasickým cigaretám, tedy produkty na bázi zahřívaného tabáku, nikotinové sáčky a v britském prostředí pak hlavně vaping. Britští regulátoři jsou si vědomi toho, že tyto alternativy s sebou nesou méně rizik než kouření a aktivně chtějí, aby se to dozvěděli i samotní kuřáci.
Jakou formou?
Kupříkladu tak, že na marketing těchto alternativních produktů nejsou zdaleka tak přísná pravidla jako na marketing klasických cigaret. Dokonce samy příslušné britské autority aktivně komunikují veřejnosti výhody přechodu z cigaret na tyto nové produkty. Což může u mnoha kuřáků být rozhodující faktor, že jim tento krok nedoporučují jen výrobci daných produktů, ale i vláda.
Jak je to například v Británii s omezením příchutí alternativních výrobků?
Příchutě jsou povoleny, protože z behaviorálních studií víme, že mohou sehrát důležitou roli v tom, zda někdo zanechá kouření a přejde na užívání zahřívaného tabáku nebo na vaping. Ví to odborná veřejnost, ví to i regulátor a správně to reflektuje, což je přesně ten přístup k regulaci, který přináší pozitivní výsledky. Podobně Britové přistupují k obsahu nikotinu v alternativních produktech, protože na základě dat si uvědomují, že bez nikotinu v dávce, na níž jsou zvyklí z cigaret, by alternativy mnohý kuřák ani nezvažoval, a kdyby je přeci jen zkusil, jen těžko by u nich zůstal.
Sečteno podtrženo, britská regulace umožňuje relevantně na trhu prezentovat relevantní výrobky, které pomáhají snižovat zdravotní rizika spojená s kouřením a sám britský veřejný sektor v této komunikaci sehrává aktivní roli.
Ptal jsem se na regulaci příchutí, protože v České republice poměrně nedávno došlo k legislativnímu omezení možnosti prodávat produkty na bázi zahřívaného tabáku s jakoukoliv jinou než tabákovou příchutí. Toto tedy není správný přístup?
Je to nešťastný krok. Jak už jsem říkala, máme data dokazující, že příchutě alternativních produktů hrají významnou roli při přechodu z cigaret i při tom, zda uživatelé u alternativ zůstanou a nevrátí se zpátky k cigaretám. Ta data jsou veřejně dostupná, určitě se k nim mohou dostat i čeští regulátoři. Nezáleží přitom, zda jde o zahřívaný tabák, vaping, nebo nikotinové sáčky. Zákaz příchutí proto může mít negativní dopady a z pohledu každého regulátora je rozhodně nejlepší řídit se dostupnými důkazy toho, že něco funguje, a ne jen vlastními pocity.
Neměly by přeci jen příchuti být alespoň nějak regulované? Na trhu nalezneme i projekty s různými „cool“ názvy, které poměrně evidentně cílí na mladé…
To už se ale bavíme o něčem jiném než úplném zákazu příchutí. Ale rozumím tomu, na co svou otázkou narážíte, a souhlasím, že tyto aspekty by měla dobře nastavená regulace rovněž řešit. Když bude regulace moc mírná, samozřejmě se najdou bezohlední hráči na trhu, kteří situace zneužijí ve vlastní prospěch, třeba konkrétně vámi zmíněným evidentním cílením na mladistvé. Když je regulace naopak tak přísná, že jde o úplný zákaz, pak jsou na tom biti i ti nejpoctivější, jakkoliv dobrými úmysly jsou vedeni. Zodpovědní výrobci jsou si toho sami moc dobře vědomi.
Jak konkrétně se tato zodpovědnost projevuje?
V British America Tobacco se řídíme přísnými vnitřně nastavenými standardy toho, že výrobky mají vypadat pokud možno co nejvíce neutrálně, ne žádné pestrobarevné komiksové postavičky a příchutě slibující zážitky z cukrové vaty z hřívy jednorožců… Kupříkladu borůvková příchuť se prostě bude jmenovat borůvková. Pracujeme na odpovědném cílení i se samotnými prodejci našich výrobků a děláme zkrátka, co je v našich silách, aby se naše výrobky nedostaly do rukou dětí a nezletilých, což se promítá i do veškerého marketingu, kde je vždy explicitně zmíněno, že jde o výrobky určené jen pro dospělé. Jak můžete vidět, proti takovéto regulaci bychom nejen nic nenamítali, ale naopak bychom ji kvitovali, protože je v našem zájmu a hlavně pak v zájmu veřejného zdraví a ochrany zdraví mladých lidí.
Takže naopak zákonný zákaz prodeje těchto produktů nezletilým, k němuž došlo v Česku pro změnu u nikotinových sáčků, je pozitivní krok?
Jedna věc je něco zákonem zakázat, druhá je takovýto zákaz umět vymáhat. Pakliže prodejcům, kteří prodávají onen výrobek mladším osmnácti let, všeho všudy nic nehrozí a na pokutu si vydělají za den, dva na tržbách, tak nemají moc důvodů zákaz dodržovat. To stejné platí pro výrobce, kteří navzdory případnému zákazu marketingu cíleného na mládež takové výrobky na trh nadále uvádějí, protože si spočítají, že prodeje budou bohatě převyšovat případné sankce. Má vůbec cenu přijímat regulaci, kterou neumíme vymáhat? V tomto hrají vlády stejně významnou roli jako v tom, jaké parametry daná regulace má.
Ale abych neodbíhala od původní otázky – ano, zákaz prodeje jakýchkoliv výrobků obsahujících nikotin dětem a osobám, které nejsou plnoleté, je pozitivní krok, protože tyto výrobky prostě a jednoduše do rukou nezletilých nepatří. Jakmile ale vláda neumí danou regulaci efektivně vymáhat, je taková regulace neefektivní. Jsou to spojené nádoby.
Pojďme se na problematiku regulace podívat z druhé strany. Bavili jsme se doposud o tom, jak by to mělo vypadat, ale existuje nějaký vyloženě odstrašující příklad toho, jak by to vypadat nemělo?
Bohužel ano. Stejně jako můžeme pochválit za jejich přístup k regulaci Velkou Británii, tak můžeme kroutit hlavou nad tím, jak k regulaci přistupují v Austrálii. Ve zkratce – britská vláda aktivně komunikuje to, že vaping je méně nebezpečná alternativa ke kouření cigaret, zato australská vláda aktivně komunikuje to, že vaping je zdraví nebezpečný. Zařízení na vaping si oficiálně můžete v Austrálii koupit jen na lékařský předpis, který navíc nemůže vystavit každý lékař, ale jen zlomek z nich, a koupit si ho můžete jen a pouze v lékárně, kde mnohé tyto produkty vůbec neprodávají a jiné mají omezený výběr. Realita dostupnosti produktů pro vaping je nicméně, jak asi tušíte, úplně jiná.
Jaká?
Černý trh je v Austrálii zaplavený nijak neregulovanými výrobky, kde nikdo neřeší, co a komu vlastně prodává. Výrobky, které nesplňují bezpečnostní standardy? Výrobky s nesmyslně vysokým množstvím nikotinu? Výrobky cílené na děti a prodávané dětem? Nic z toho není na australském černém trhu problém sehnat. Navíc od přijetí této regulace je jasně vidět, jak moc se míjí účinkem.
Tím účinkem mělo být co? Odradit lidi od vapingu?
Zjevně ano, ale stal se přesný opak. Počet uživatelů vapingu roste, počet mladistvých jakbysmet. Protože lidé si produkty prostě koupí tam, kde nad nimi nemá vláda žádnou kontrolu. A zároveň počet kuřáků neklesá. Takže asi chápete, že toto nemá s omezováním rizik příliš společného, ba spíše naopak.
Vraťme se ještě do Británie a podívejme se na zvažovanou regulaci, podle níž by si od určitého roku narození už ani plnoletí nemohli koupit klasické cigarety. Není to až moc tvrdé? Uznávám, že aktivně lidi motivovat k tomu, že by měli přejít na bezpečnější produkty, má výsledky, ale takto je de facto k tomuto kroku donutit? Nemělo by to probíhat spíše přirozenější cestou než tvrdým zákazem?
Britská vláda zatím přicházela s velmi rozumnou a efektivní regulací, která přinášela hmatatelné výsledky. Ubylo kuřáků, ubylo i nemocí a úmrtí s kouřením spojených. Kroky, které doposud činili, byly opřené o vědecké poznání a doufejme, že u toho i zůstanou.
Závěrem se podívejme na trochu jinou formu regulace – zdanění. Měly by být alternativní produkty daňově zvýhodněné oproti cigaretám?
Máte pravdu, zdanění v tomto případě ničím jiným než formou regulace není. A i zde platí, že by se míra zdanění měla odvíjet od principů harm reduction. Víme, že cigarety jsou škodlivé? Pak je pochopitelné, že je zatížíme vysokou daní. Víme, že zahřívaný tabák, produkty určené pro vaping nebo nikotinové sáčky jsou významně méně škodlivé než cigarety? Měla by tomu odpovídat i míra zdanění.
Musí tam být proporcionalita, protože pakliže zdaněním alternativy dostaneme na stejnou cenu jako cigarety nebo je učiníme ještě dražšími, co bude kuřáka motivovat k přechodu na ně? Je to stejné jako s příchutěmi, o nichž už jsme se bavili. Ať už regulace vymýšlí na ministerstvu zdravotnictví, na ministerstvu financí, nebo kdekoliv jinde, měli by se přitom řídit dostupnými daty a mít na paměti minimalizaci rizik. Dělat, co funguje, ne dělat experimenty, a tím jen hledat nové slepé uličky. Jen tak mohou vznikat dobré regulace, které skutečně přinesou pozitivní dopady.
•
