Operátor ICT: pirátská výkladní skříň, nebo jen předražený generátor skandálů a odvrácená tvář nové, lepší strany?

Praha jako hlavní město vykonává nejen klasickou správní a samosprávní agendu, ale také pod ni spadá řada městem přímo vlastněných společností. Jednou z nich je i akciová společnost Operátor ICT.

Jakožto společnost, která se má pro město zabývat otázkou informačních a komunikačních technologií, si ji vybrali na IT orientovaní Piráti, aby ji prezentovali jako pomyslnou výkladní skříň toho, jak je moderní a digitální Praha ve 21. století úspěšná. Realita ale není zdaleka tak růžová. Nebýt pravidelné dávky kauz a skandálů, tak mnoho Pražanů o OICT, kterou ročně protečou stovky milionů, ani neví.

V dnešní době se města bez implementace moderních technologií neobejdou. Pozornost, kterou Piráti OICT věnovali a věnují, je tak pochopitelná, jelikož z podstaty věci se jedná o firmu pro Prahu klíčovou. Nicméně mnohem více než proklamované úspěchy si na OICT můžeme demonstrovat jinou věc. Skutečnost, že marketing a realita mohou být dvě naprosto odlišné věci. Ale hezky popořadě. Co vlastně OICT dělá? V prvé řadě je provozovatelem systému karty Lítačka. Zde se sluší dodat, že nejde o žádnou převratnou a inovativní agendu. Jak se Lítačka stala nástupkyní původní karty Opencard, bylo potřeba, aby stávající systémy pro „kartu Pražana“ někdo de facto zdědil a tak se i stalo. K Lítačce si nyní můžete stáhnout i mobilní aplikaci, což Opencard neměla. Fajn. Můžete si do ní i kartu nahrát a prokazovat se v MHD aplikací. Taky fajn. Sice vám pak už nefunguje ona plastová kartička, což už úplně fajn není, ale co už.

Dále Operátor ICT provozuje například Portál Pražana. Tedy projekt za několik desítek milionů, který před třemi lety exprimátor Zdeněk Hřib s velkou slávou spouštěl, aby se zjistilo, že stránky takřka nikdo nevyužívá. Nebo například datová platforma Golemio fungující v rámci Smart Prague. Že jste o tom nikdy neslyšeli? No nic, holt nějaká činnost se za oněch přes čtvrt miliardy korun ročně vykazovat… O čem nicméně slyšet bylo, byly kauzy, které jsou s „pirátským rodinným stříbrem“ spojené. Kromě věčně pozdvihnutého obočí nad tím, zda skutečně město efektivně hospodaří s nemalými financemi, které OICT každoročně spotřebuje, se můžeme podívat na několik konkrétních událostí z uplynulých týdnů.

Není to tak dávno, co byl odvolán generální ředitel společnosti Tomáš Barczi, který čelí obviněním z užívání drog. Nově dorazil pražským radním otevřený dopis teď již bývalého zaměstnance Jana Ladina, v němž popisuje hrubě šikanózní jednání nově dosazeného pirátského nominanta do představenstva společnosti Petra Vokála. Když se pisatele dopisu nepodařilo nátlakem donutit opustit svou pozici „dobrovolně“, byla mu víceméně ze dne na den zrušena a byl propuštěn pro uměle vytvořenou „nadbytečnost“. Nad tímto děním se pozastavují i firemní odbory. Nicméně nezdá se, že by to z vedení kohokoliv zajímalo. A to jsme se historicky ohlédli jen do června…

Když člověk předchozí řádky čte, nejspíše se sám sebe táže, jak je možné, že něco podobného ve společnosti, která pracuje s takovým objemem veřejných peněz, může procházet? A jak je možné, že navzdory tomu všemu se najde část politické reprezentace, která mu jako voliči bude tvrdit, že nejenže je vše v nejlepším pořádku, ale takto by to mělo vypadat v ideálním případě všude? Možná si u toho vzpomene i na to, jak se Piráti hrdě byli v prsa s tím, jak přispěli ke zlepšení podmínek tzv. whistleblowerů. To působí v kontrastu s tím, jak dle výpovědi Jana Ladina ony oznamovatelské kanály reálně fungují (Pro ty, kteří jeho dopis nečetli: nefungují, jen oznamovateli reálně ještě zhorší situaci.) skoro až škodolibě. Dále si můžeme připomenout, že dva pirátští náměstci na ministerstvech byli nuceni ukončit své působení pro obvinění ze sexuálního násilí. To už není od strany prezentující se jako ochránce obětí podobných činů ani škodolibé, ale jen vyloženě sprosté.

Psi možná štěkají, ale karavana (v tomto případě spíše pirátský koráb) jede dál. Předpokládat můžeme asi to, že předvolební slogan: „Pusťte nás na ně!“ nebyl mířen na ženy v podřízené pozici a nepohodlné zaměstnance. Do podpalubí nikdo nevidí a bůh ví, co se tam odehrává, když to, co k veřejnosti probublá, je buď sexuální predátorství, nebo šikana. To vše pod vlajkou slušnosti a nové lepší politiky. Ale je skutečně nová a lepší, nebo jde rovněž jen o marketingové pozlátko na účet daňového poplatníka?

Přečtěte si také