Na slovech však tolik nezáleží. Popisuje totiž stejně známý jev, kterému se již po staletí věnuje celá řada filozofů, psychologů, pedagogů a dalších odborníků, že hra má pozitivní efekt na kvalitu a rychlost učení. Své o tom ví i Nikola Hodková ze společnosti Infráček, která se zabývá výrobou edukativních her a pomůcek. „Herní prvek přináší člověku zábavu, která ho daleko více pohltí, úplně přestane vnímat čas a samotné učení najednou jde mnohem rychleji,“ říká v rozhovoru zakladatelka a CEO Infráčka.
Jak jste se do daného odvětví dostala? Kdy vás napadlo založit Infráčka?
Jak už to v životě bývá – zasáhla do jisté míry náhoda. Naše rodinná společnost Infra sice tou dobou působila ve školství a vzdělávání již 15 let, ale hlavním impulsem byla tehdy má dvouletá dcera, která vykazovala známky nadání na učení. Sama jsem na trhu hledala edukativní produkty, jež by mohly podpořit její rozvoj. Často se mi stávalo při výběru, že dané produkty nebyly dostatečně kvalitní a edukativní, jak bych od nich očekávala.
V daný moment se prvně zrodila myšlenka využít kontakty, které ve školství máme, a zkusit začít vyrábět edukativní pomůcky pro děti, aby se mohly zejména doma učit trochu jinak než standardním výukovým systémem. Chtěli jsme zkusit nabídnout nové formy učení, kde je více zapojena gamifikace. A to byl počátek společnosti Infráček.
Herní prvek je jednou z klíčových esencí většiny vašich produktů. Kdy se zrodila myšlenka, že má tvořit nedílnou součást edukace?
Obecně to vzešlo ze vzpomínek na dětská léta, jak jsme se kolikrát v lavicích nudili, a když jsme třeba něco udělali rychleji, tak jsme byli po zásluze potrestáni – další nepříliš kreativní prací. S manželem jsme si říkali, proč by učení mělo probíhat pouze tradičním způsobem s důrazem na vypisování různých testů a slepého memorování. Chtěli jsme učení ozvláštnit jinou formou. Herní prvek přináší člověku zábavu, která ho daleko více pohltí, úplně přestane vnímat čas a samotné učení najednou jde mnohem rychleji.
Každý, kdo se s dítětem někdy učil a zkusil to hravou formou, tak zjistil, že reaguje více pozitivně a ve výsledku u něj nastává daleko větší touha po poznání a získání nové dovednosti, kterou hra vlastně přináší. Osobně to opět vidím doma, kdy naše hra Násobilkové prší dceru natolik vtáhla, že sama od sebe ho chtěla s námi hrát, a tedy se vlastně učit a dále se v násobilce zdokonalovat. Funguje to daleko více než „tady máš knížku a tady ten výcuc, do zítra se to nauč, budeš z toho psát písemku“.
Myslíte si, že gamifikace učení bude větším trendem i v klasickém, trochu sešněrovaném českém školství?
Jsem o tom přesvědčená, protože dnešní generace je samozřejmě úplně jiná, než jsme byli my. Dnešní děti jsou zvyklé na příval informací díky internetu. Informace si dokážou velice rychle dohledat. Je potřeba brát na tohle zřetel a snažit se jim informace předat tak, aby je celý proces zaujal. Ostatně nejlépe to člověk vidí na svých dětech. Ta změna je patrná a snaha udělat výuku ještě pestřejší a zábavnější poroste i z hlediska toho, že je čím dál těžší si získat pozornost studentů, což vidíme zejména u klasické formy výuky.
To však není kritikou klasické české výuky, naopak považuji naše školství za jedno z nejlepších na světě. Proto si také nemyslím, že by měla nastat nějaká radikální změna, po které bychom začali děti vyučovat úplně jinak. Spíš bude potřeba, a bude i větší tlak výuku více rozdělovat do částí, kde budete mít obsaženou klasickou formu a pak budete mít praktickou část, kde například budete s dětmi hrát edukativní hry nebo je vyučovat jinými interaktivními způsoby.
Co vše je možné učit hravou formou?
V zásadě moc neexistují limity látky, která by aspoň částečně nešla vysvětlit či naučit více hravou formou. Máme hry, které se zaměřují třeba na vyjmenovaná slova nebo na již zmíněnou násobilku. Nezaměřujeme se však pouze jen na hry, ale připravujeme také edukativní sešity či vlastní knihy.
Předpokládám, že cílíte zejména na děti na prvním stupni…
Nejenom. Máme hry i pro starší žáky a studenty středních škol. Dobrým příkladem je má oblíbená hra „Mě nedostanou“, která se zaměřuje na výuku právní a finanční gramotnosti. Deskovou hru jsme připravili ve spolupráci s Právnickou fakultou Masarykovy univerzity a skvěle funguje pro druhý stupeň základních škol a středních škol. Z ohlasů víme, že zaujala i dospělé či vysokoškolské studenty, pro které sloužila jako příjemné opakování na absolvování předmětu základů práva.
Výrobky navíc připravujeme i pro žáky se speciálními potřebami, kterým například v některých směrech komplikuje učení dyslexie, dysgrafie či dysortografie atd. Podobně jsme schopni nabídnout i sortiment pro děti, které jsou z hlediska učení nadané.
Dá se říct, jak dlouho trvá udělat edukativní hru?
To je velmi individuální. Záleží na tématu i komplexnosti hry. Máme produkty, kde celý proces od úplného nápadu po výrobu trval dva měsíce. Existují však produkty typově právě deskovky, kde si celá výroba vyžádá daleko více času, jelikož ji potřebujeme vyprecizovat, aby byla opravdu zábavná, a zároveň naučila požadovanou látku. To si nejlépe ověříme tak, že herní mechanismus otestujeme sami na sobě a partnerských školách. U komplikovanějších her se tak bavíme o procesu zhruba na půl roku.
Zmínila jste spolupráci na výrobě s univerzitou. Spolupracujete i s dalšími odborníky?
Ano, koneckonců jedná se o podnikání ve vzdělávání. To prakticky bez spolupráce s odborníky nelze dělat. Takže při tvorbě her či jiných materiálů vždy úzce spolupracujeme s celou řadou odborníků od pedagogů, psychologů, logopedů až po přímo konkrétní vzdělávací instituce. Využíváme také mateřské společnosti Infra, která se zaměřuje na výuku pedagogů a spolupracuje s více jak 200 lektory.
V čem vlastně vidíte hlavní kouzlo podnikání ve školském segmentu?
Hlavní pocit právě tvoří lidé, se kterými se v oboru potkáváte. Ve školství je velké procento nadšených pedagogů, psychologů a dalších odborníků, kteří svoje řemeslo opravdu dělají s láskou a přistupují k němu jako k poslání. Celé odvětví je postaveno na těchto lidech, kteří chtějí předat něco ze sebe, předat dále svůj um a vytvářet určitou hodnotu pro ostatní. Myslím, že toto prostředí pozitivně pohltí každého, protože podobně to cítím i já – chci na sklonku kariéry vidět, že jsem dělala práci, která opravdu měla nějaký smysl. Uvědomuji si, že to celé zní trochu jako klasické klišé o školství, ale tak to prostě je.
Často se uvádí, že důležitou událostí pro české školství byla pandemie covidu-19.
Pandemie určitě více zapojila rodiče do výuky svých dětí. To jim přineslo daleko větší vhled a sami začali hledat alternativní způsoby učení, aby dokázali výuku zpestřit a udržet pozornost dětí v nestandardním režimu, jenž přivedl covid-19. Rodiče se na nás často obraceli s dotazy a různými problémy, kterým museli čelit při výuce. My jsme se snažili jim radit, jak se k určitým výzvám postavit, jaké zvolit metody nebo třeba jaké produkty by jim mohly být nápomocné s konkrétní látkou. Největší odměnou pro nás následně byla zpětná vazba, třeba jen krátká zpráva po 14 dnech, že zkusili naši hru a jejich dítě se konečně naučilo vyjmenovaná slova, a navíc ho to bavilo. To byl skutečně uspokojivý pocit, a to zejména v té pro všechny poměrně komplikované době.
Vidíte, že by po pandemii nastala ve školství nějaká změna?
Určitě se dá říct, že se výuka více přesunula do online prostoru. Řada pedagogů musela vlivem situace opustit svůj rezervovanější postoj k online vyučování a více se adaptovat na moderní technologie. Daleko méně učitelů tak nyní online svět nevnímá jako riziko či problém, takže z tohoto hlediska nastal ve školství značný posun. Proto daleko více žáci dělají domácí úlohy online či si jinými způsoby mohou procvičovat látku, kterou aktuálně probírají.
Nás těší, že zůstal i trend většího zájmu rodičů o konkrétní podobu studia svých dětí. To se projevuje i stálým zájmem o naše edukativní produkty. Naopak spatřujeme prohlubující se zájem, což nás motivuje rozšiřovat sortiment a vytvářet další edukativní hry a pomůcky, které pomohou úspěšně předat různorodé a potřebné znalosti dětem, bez kterých se v životě neobejdou.
•
