Krizový manažer Jiří Šmíd stál za ozdravením českého výrobce pracovní obuvi Prabos a byl mimo jiné dlouholetým manažerem nošovického pivovaru. Nedávno se se svou společností Pizzarelli stal novým majitelem dvou slovenských tepláren, které léta držela ve svém majetku skupina Arca. Obě teplárny se kvůli zásadním problémům slovenské skupiny propadly do obrovských problémů a dluhů.
V kauze skupiny Arca se nejen v Česku, ale také na Slovensku hraje o velké peníze, o miliony přišly stovky věřitelů, od drobných po velké hráče. Proč jste se rozhodl vstoupit do tohoto složitého tématu?
Za své praxe krizového manažera jsem pracoval v mnoha firmách, které se ocitly, jak já říkám, v nestandardní situaci. Řešení těchto stavů vyžaduje specifické zkušenosti a kapacitu. Po zkušenostech z minulých projektů už vím, co takové podniky potřebují. Tady jsem viděl investiční příležitost a také možnost uplatnit své znalosti při řešení krize energetické divize skupiny Arca. Jsem přesvědčen, že dokážu firmy postavit na nohy a obnovit důvěru narušenou působením předchozích vlastníků. Zaměřuji se obzvlášť na část divize týkající se energetické infrastruktury, kde vidím hodnotu do budoucna i přes významné zadlužení, které hodlám řešit.
Koupil jste dvě teplárny na Slovensku v Bardějově a Topolčanech, které donedávna Arca vlastnila a které jsou údajně ve špatné finanční kondici.
V prvé řadě jsem koupil společnosti vlastnicí tyto teplárny. Když jsem zjistil, že bylo vyhlášeno výběrové řízení, tak jsem se přihlásil. Získal jsem přístupy do dataroomu stejně jako další zájemci, myslím, že nás bylo do deseti. Teplárny jsem si mohl stejně jako ostatní zájemci i fyzicky prohlédnout, zjistit, jaký je jejich skutečný technický stav. Nakonec se ukázalo, že jsem byl jediný, kdo po prostudování informací v dataroomu měl zájem o fyzickou prohlídku a následně podal závaznou nabídku.
Čím si to vysvětlujete?
Asi když ostatní zjistili, jaké je zadlužení společností, rozmysleli si to. Jejich stav je z hlediska zadlužení skutečně špatný. Firmy nemají provozní peníze, závazky mají více než 70 milionů eur, a dokonce záporný vlastní kapitál. Na druhé straně společnosti vlastní solidní aktiva, s kterými se dá pracovat a hledat řešení, jak vypořádat jejich zadlužení. Důležitý je také předpoklad dlouhodobého působení na trhu.
Jak se stalo, že firmy, které dokázaly historicky asi poměrně dobře vydělávat, jsou v takových problémech?
Velkou část viny nese dlouhodobá nečinnost bývalých majitelů. Přestože banky do obou společností nalily velké množství peněz, vypadá to, že část z nich zmizela neznámo kam. Výsledkem je situace, kdy je nutné provést neodkladné opravy a zejména se dohodnout s dodavateli na pokračování spolupráce a se všemi věřiteli na řešení aktuální situace, aby byla zajištěna dodávka tepla na nejbližší topnou sezonu a byly vytvořeny podmínky pro stabilizaci firem a jejich další dlouhodobý rozvoj. Když se podíváme na současný stav tepláren, pak je otázkou, kam šly peníze za předchozích majitelů.
Co budou tedy vaše první kroky v teplárnách?
Jako klíčové vidím obnovu vztahů a důvěry, a to nejen věřitelů, ale všech zainteresovaných stran. Je před námi hromada práce, ale určitě se chci pokusit aktuální situaci řešit a mám zájem na dlouhodobém rozvoji obou společností. Musím najít dohodu s dodavateli, odběrateli i zaměstnanci, přece jen jsou společnosti důležitým zaměstnavatelem v místě.
Existuje šance na záchranu těchto firem?
Ano, jinak bych do toho nešel.
•
