Co brání digitalizaci Česka a české ekonomiky?
Určitě je tu psychologická bariéra daná historií a mentalitou. Češi sami sebe nepovažují za inovátory a za inovacemi často vidí spíš problémy než příležitosti. Jsme známí víc jako zlepšovatelé existujících konceptů než jako tvůrci nových. To může mít příčiny v nedávné minulosti, kdy politické tlaky ovlivnily naši vnímavost k rizikům. Když vidíme, že něco funguje, máme tendenci na to nesahat a nehrát si s tím.
Struktura ekonomiky je další bariérou. Proč je u nás tak obtížné financovat vývoj a nové technologie?
Naše ekonomika stojí na malých firmách, které nemají dostatek finančních zdrojů na investice do výzkumu a vývoje. Chybí zde kultura investování do inovací a digitalizace, což vede k tomu, že se spoléháme na levnou pracovní sílu a tradiční postupy. Zatímco v Německu již fungují robotizované závody, u nás stále pracuje mnoho lidí na výrobních linkách.
Jak levná pracovní síla ovlivňuje naši schopnost digitalizace?
Levná pracovní síla byla dlouho jednou z českých konkurenčních výhod. S postupující automatizací a robotizací se ovšem tato výhoda vytrácí. Náklady na investice do digitalizace se sice mohou zdát vysoké, ale dlouhodobě je to jediná cesta, jak udržet konkurenceschopnost.
Co brzdí naši schopnost učit se nové věci?
Důležitým faktorem je kulturně daná nechuť ke změnám. Také máme omezený přístup k zahraničním odborníkům kvůli restrikcím pracovní migrace. Stagnace také může vycházet z omezeného předávání zkušeností mezi generacemi. Když lidé ve firmách řeší nové technologie, často raději odcházejí zakládat vlastní podniky, kde mohou své nápady lépe prosadit. Ztrácíme tak možnost využít jejich know-how uvnitř etablovaných firem. Podniky by měly mladým lidem poskytnout prostor pro experimenty a inovace. To vyžaduje změnu firemní kultury a ochotu k riziku. Mladí lidé přinášejí nové myšlenky a pohledy, které mohou vést k úspěchu.
Jaké kroky můžeme udělat, abychom dosáhli kulturní změny?
Prvním krokem je generační výměna, která se týká nejen vedení a manažerských pozic, ale také celkové otevřenosti novým myšlenkám a perspektivám. Mladší generace přináší nový pohled na věci a odvahu experimentovat. Je důležité vytvořit prostor pro tyto nové talenty, které mají vášeň pro inovaci.
Často se zmiňujete o druhé ekonomické transformaci. Co znamená pro budoucnost české ekonomiky?
Druhá ekonomická transformace ukazuje, že levná pracovní síla už nemůže být naší jedinou konkurenční výhodou. Musíme investovat do technologií. Ty českým podnikům umožní dosáhnout vyšší efektivity a konkurenceschopnosti. Digitalizace, automatizace a robotizace jsou klíčové faktory, které nám umožní posunout se dál.
Pozitivní příklady a sdílení zkušeností jsou také klíčové.
Pozitivní příklady ostatní inspirují. Když vidíme úspěšné transformace a inovace v jiných firmách, získáváme motivaci a důvěru, že to zvládneme i my. Sdílení zkušeností v různých odvětvích přináší nové nápady a přístupy.
Povinnost majitelů a manažerů hledat „pionýry“ je dalším klíčovým bodem. Proč je to tak důležité?
Hledání a podpora nadšenců do inovací může být klíčem k prosazení změn. Majitelé a manažeři by měli vytvořit prostředí, které inovace oceňuje a kde se zájemci o nové technologie mohou aktivně zapojit. Někdy je na místě udělat odvážné rozhodnutí a vyjmout je z běžných procesů, aby mohli pracovat na inovačních projektech.
Jak mohou firmy najít peníze pro inovace?
Financování inovací bychom měli vnímat jako investici do budoucnosti. Firmy by měly alokovat finanční zdroje pro technologie, odborníky a prostředí, které podporuje inovace. V rozpočtech by měly být vyčleněny prostředky na projekty, které pomohou překonat bariéry. Věřím, že společným úsilím můžeme dosáhnout skutečných změn a posunout naši ekonomiku do nového a úspěšného věku.
•
