Zásadní oblastí působnosti vašeho resortu je jaderná energie. Vláda schválila teze nové energetické koncepce, do konce roku 2023 od vás má dostat hotový materiál. Počítáte s růstem podílu jádra v energetickém mixu?
Musíme si uvědomit, že evropskou energetiku čekají změny v podobě procesu dekarbonizace či zvykání si na realitu bez ruských surovin. Zároveň musíme zajistit dostatek energií za dostupné ceny. Je zřejmé, že budoucnost energetiky v Evropě se bez jádra neobejde. A jaderná energie se zase neobejde bez rovnocenných podmínek pro svůj rozvoj, jako mají ostatní nízkouhlíkové zdroje. Jádro má v tomto směru obrovský potenciál. V kombinaci s obnovitelnými zdroji energie se jedná o smysluplnou a nákladově efektivní volbu pro výrobu elektřiny a zajištění stability elektrizační soustavy.
Ustojí takový záměr Česko v rámci EU?
Na jádro do budoucna sázejí i mnohé další členské země Evropské unie. Základním zdrojem zůstává pro Francii, s rozvojem jádra počítají sousední Polsko, Nizozemí, Rumunsko a další.
Když byl zrušen termín na dostavbu Temelína, mluvilo se o tom, že je za pět minut 12 pro zahájení stavby nových reaktorů. Zahájení výstavby ale stále není na dohledném horizontu. Stihnou se jaderné bloky postavit tak, aby se Česko, dosavadní vývozce, nedostalo do silně záporné energetické bilance?
Naším cílem je uvést nový blok v Dukovanech do provozu v roce 2036 a následně pokračovat v několikaletých odstupech s dalšími bloky. Optimální nastavení výstavby nových jaderných zdrojů vzhledem k dostatku elektřiny by měl mimo jiné být potvrzený v aktualizované Státní energetické koncepci. Stále tedy jaderné bloky mohou pokrýt dodávky elektřiny v tomto kritickém období a přispět k zajištění dlouhodobé stability elektrizační soustavy.
Stále více se hovoří o tom, že vedle velkých bloků mají fungovat malé a střední modulární reaktory. Jste jejich zastáncem? A máme kde se prakticky inspirovat?
Malé a střední reaktory budou určitě vhodným doplněním velkých jaderných bloků. Jejich role může být především jako zdroj tepla pro vytápění a průmysl a zároveň elektřiny v nových jaderných lokalitách, případně pro výrobu vodíku. Tedy především v lokalitách stávajících uhelných elektráren či průmyslových podniků. Vývoj pečlivě sledujeme a zároveň dokončujeme materiál mapující možnosti těchto zdrojů v České republice a analyzující podmínky pro jejich implementaci. První projekt avizoval ČEZ pro Temelín, zájem mají i další společnosti a o tyto technologie se zajímá i český průmysl. A samozřejmě jaderný dodavatelský průmysl, který v něm vidí uplatnění pro tuzemské projekty i export, což podporujeme.
Vedle energetiky mají fosilní paliva pokud možno zmizet také z dopravy. Česko bylo na straně států, které prosadily výjimku za zákazu prodeje aut se spalovacími motory pro takzvaná syntetická paliva. Jak velký bude praktický význam tohoto vítězství?
Jedná se o důležitý signál pro tento segment. Výroba syntetických paliv je v současné době na samotném začátku. Obecně lze však konstatovat, že stěžejní výhodou syntetických paliv je možnost využití současné infrastruktury jen s menšími technickými úpravami, využití těchto paliv i v rámci stávajícího vozového parku, stejně jako bezeztrátové dlouhodobé skladování. Na druhé straně stojí významná energetická náročnost výroby, z čehož vyplývá další nárok na budování kapacity obnovitelných zdrojů energie. Jako u jiných nových technologií lze však do budoucna předpokládat řešení některých současných výzev a také snížení nákladů. Na syntetická paliva je možno pohlížet i z hlediska bezpečnostních zásob energie pro kritickou infrastrukturu, jako je armáda, integrovaný záchranný systém a další.
Česku se někdy přezdívá autoland. Je autoprůmysl připraven na transformaci k čisté mobilitě, nebo se počítá s jeho zmenšováním a poklesem výroby?
Při přechodu na elektromobilitu lze očekávat změny ve struktuře výroby i nárocích na kvalifikaci a kompetence pracovní síly. My se snažíme tento proces podpořit například prostřednictvím investičních pobídek, řadou dotačních programů či úpravou rámcových vzdělávacích programů. Automobilový sektor, finální výrobci, dodavatelský řetězec, ale i navazující odvětví u nás se na změny připravují. Víme o tom, že postupně upravují produkci a zajišťují reskilling a upskilling svých zaměstnanců. Již nyní se vyrábí asi 11,7 procenta osobních automobilů v České republice v elektrifikované verzi. Dle dostupných studií nemusí pro Českou republiku znamenat tento proces úbytek pracovních míst. Při vhodných podpůrných opatřeních a aktivnímu přístupu odvětví se ukazuje, že může dojít i k posílení automobilového sektoru v Česku. Musíme si také uvědomit, že tento přechod bude nakonec postupný. Ještě řadu let bude třeba dodávat díly pro stávající vozový park, zároveň část produkce míří také do třetích zemí, kde může být poptávka z hlediska pohonů rozložena jinak než v Evropské unii. Velmi důležitý je pro rozvoj elektromobility u nás Strategický podnikatelský park v Plzni-Líních, kde by mohla vzniknout první gigafactory. Na realizaci tohoto projektu intenzivně spolupracujeme s potenciálním investorem a zástupci dotčených obcí. Díky umístění této továrny bychom u nás zajistili kompletní bateriový řetězec, vytvořili nová kvalifikovaná pracovní místa a tím zvýšili naši konkurenceschopnost.
Vyhodnocuje MPO celkově, jaká odvětví průmyslu budou mít s naplňováním evropských ekologických plánů a cílů největší potíže? Chystá pro ně stát nějakou podporu?
Samozřejmě, že vyhodnocujeme. Společnostem z energeticky náročných odvětví v posledních letech pravidelně vyplácíme kompenzace nepřímých nákladů, které jim kompenzují právě vysoké ceny energií. Pro firmy s vysokou spotřebou energií také máme připraveny různé dotační programy na posílení úspor energie, třeba nyní běží výzva, ve které je k dispozici až 10 miliard korun.
Klíčovým tématem posledních měsíců jsou obnovitelné zdroje. Podle ekologických organizací kladete příliš malý důraz na obnovitelné zdroje. Do jaké míry a v jaké skladbě se s nimi počítá do budoucna?
Podle ekologických organizací na ně klademe malý důraz, z druhé strany zaznívají hlasy, že na ně klademe důraz naopak přílišný. Myslím, že náš postup je v první řadě realistický, což bude odrážet i Státní energetická koncepce. Podle ní bude budoucí energetický mix založený na obnovitelných a jaderných zdrojích. Důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů je tedy jasně patrný a do budoucna se s nimi počítá. Jasně to ukazují konkrétní opatření, která přijímáme. Za pár měsíců jsme pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie udělali více než naši předchůdci za celé roky. A to zdaleka nekončíme.
Co máte konkrétně na mysli?
Příkladem je zjednodušení pravidel pro instalaci nových solárních elektráren. Díky tomu si lidé mohou na své střechy instalovat bez licence a stavebního povolení elektrárnu o výkonu až 50 kW. V současné době také zapracováváme připomínky od Legislativní rady vlády k novele, která zavádí komunitní energetiku. Jde o zásadní novelu, díky které budou moci domácnosti a firmy mezi sebou sdílet elektřinu, kterou si vyrobí. To, že rozvoj obnovitelných zdrojů nyní masivně probíhá, dokazují žádosti o připojení ve výši nižších desítek GW. Jedná se zejména o fotovoltaiky, což je opravdu vysoké číslo.
Rozvoj obnovitelných zdrojů podporujeme také finančně, jen na našem ministerstvu jsme přijali žádosti na instalaci fotovoltaik za více než 7 miliard korun, vedle toho navíc běží výzva na úsporná opatření, kde máme připraveno až 10 miliard korun.
Velký otazník visí v rámci celé EU také nad zemním plynem. Jaké záměry s ním má ve své energetice Česko?
Během českého předsednictví jsme v rekordním čase přijímali opatření jak na evropské, tak národní úrovni, díky kterým jsme zimu zvládli. České republice se zároveň podařilo zbavit se závislosti na zemním plynu z Ruska, které tuto komoditu po zahájení své invaze na Ukrajinu využívalo jako zbraň. A zdůrazňuji, že jsme nebyli nuceni aktivovat žádná krizová opatření. Je tedy zřejmé, že jsme si dostatek zemního plynu dokázali zajistit. Za úspěch také považuji spuštění společných nákupů na úrovni EU, nyní dochází k uzavírání prvních smluv a věřím, že tento nástroj nám dokáže příští zimu zvládnout.
A ty záměry?
Musíme si uvědomit, že zemní plyn bude dále hrát relativně podstatnou roli. Pro Českou republiku je to stále klíčové palivo zejména v sektoru individuálního vytápění, ale také postupně získává na důležitosti v sektoru centrální výroby tepla, kde nahrazuje uhlí.
V jiných zemích vidíme, že vznikají samostatné resorty nebo přímo ministerstva, které se průřezově věnují cirkulární ekonomice. Mají tak nástroje pro rychlejší tranzici celého tématu. Dávalo by to smysl i v Česku? Nebo jste spokojen s tím, jak je agenda cirkulární agenda dnes ukotvena?
Cirkulární ekonomika je průřezovým tématem, který se týká agend více ministerstev, a to jak ministerstva průmyslu a obchodu, tak ministerstva životního prostředí, ministerstva zemědělství a ministerstva dopravy. Nedomnívám se, že nový specializovaný orgán veřejné správy by byl jednoznačně nejlepší cestou.
Myslíte si, že je udržitelnost v Česku stále ještě spíše politické téma? Řada expertů zmiňuje, že se u nás zatím nedaří otázky spojené s udržitelností posouvat kontinuálně a nezávisle na tom, kdo zrovna vládne…
Ano, udržitelný rozvoj je na národní úrovni stále do velké míry politické téma i přes to, že se to pomalu mění a municipality i mnozí lidé udržitelný rozvoj ve všech jeho formách berou za svůj. Často to není samozřejmě přímá diskuze s termíny udržitelný rozvoj, kvalita života, oběhové hospodářství, ale téma proniká do diskuzí o připravované legislativě, ale zejména o zajištění energií, ochraně životného prostředí, zavádění nových technologií, dopravě a podobně.
Dotaz výše souvisí i s tématem komunikace udržitelnosti. Toto téma se v Česku snaží dlouhodobě zvedat neziskovky a vybrané firmy. Na mezinárodní úrovni pak také nadnárodní celky jako EU nebo OSN. Zdá se, že v Česku chybí ze strany státu subjekt, který by si vzal téma udržitelnosti za své. Je to tak a jak to případně napravit?
Nemyslím si, že by u nás chyběl subjekt zabývající se udržitelným rozvojem. Novou instituci bych rozhodně nevytvářel. Oproti stavu před 20, ale i 10 lety se vnímání udržitelného rozvoje a zodpovědnosti vůči budoucím generacím výrazně zlepšilo díky aktivitám na všech úrovních. V posledním desetiletí je obrovský přínos na municipální úrovni – kde toto téma je méně politické – a v mnoha městech, obcích či krajích je jejich vedení zapojeno do projektů místní Agendy 21, Smart Cities či dalších. Rovněž mnozí podnikatelé na nadnárodní či místní úrovni toto téma považují čím dál více za své.
Jak velkým problémem je podle vás v Česku greenwashing?
Nejprve bychom si měli ujasnit, co greenwashing neboli lakování na zeleno vlastně znamená. Jde o klamání spotřebitelů o tom, že nějaký výrobek nebo služba má pozitivní dopady na životní prostředí, nebo mu naopak neškodí, aniž by to bylo jakkoliv potvrzeno. Obdobně to platí i o případech, kdy prodávající nebo poskytovatel služby vychvaluje své podnikání poukazem na to, že jeho procesy a činnosti jsou ekologicky šetrné, aniž by pro to byly jakékoliv důkazy.
A je tedy problémem?
Zákaz klamání spotřebitelů, včetně dopadů podnikání nebo výrobků a služeb na životní prostředí, platí podle zákona o ochraně spotřebitele již řadu let. Z naší zkušenosti, i zkušenosti České obchodní inspekce, která pod naše ministerstvo spadá, česká spotřebitelská veřejnost dosud neměla s greenwashingem zásadní problémy. Důvodem může být i skutečnost, že na českém trhu se tyto praktiky ve velké míře nevyskytují. Stejně tak to může být z toho důvodu, že se spotřebitelé při rozhodování o koupi rozhodují na základě jiných kritérií, zatímco v jiných zemích může být pro spotřebitele ten možný pozitivní dopad na životní prostředí důležitější. U nás v současnosti bude hlavním faktorem z pochopitelných důvodů především cena výrobků a služeb, případně zda cena odpovídá nabízené kvalitě.
Nedávno ke greenwashingu vznikla legislativa na úrovni EU. Jak jsou na tom její přípravy?
Ke greenwashingu předložila Evropská komise v nedávné době dva legislativní návrhy, které jsou aktuálně projednávány v pracovních orgánech Rady i Evropském parlamentu. První z nich předložila Evropská komise již na jaře loňského roku, druhý z nich letos v březnu. První návrh směrnice konkretizuje a výslovně zakazuje některé nekalé obchodní praktiky spadající do pojmu greenwashing. Pokud jde o druhý návrh, tedy návrh směrnice k environmentálním tvrzením, tak ten je v působnosti ministerstva životního prostředí a naše ministerstvo je spolugestorem. Návrh k environmentálním tvrzením je na úplném začátku vyjednávání. Jeho cílem je doplnit právní rámec pro ochranu spotřebitele v oblasti nekalých obchodních praktik, pomoci omezit greenwashing a sjednotit kritéria pro uvádění environmentálních tvrzení a značek.
Jozef Síkela
Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze byl po studiích vybrán do prestižního bankovního studijního programu rakouské Creditanstalt AG ve Vídni, kde pracoval do roku 1995. Poté se vrátil do Prahy, kde nejprve působil na různých pozicích v oblasti řízení úvěrových rizik a firemního bankovnictví. V roce 2006 se stal 1. místopředsedou představenstva a náměstkem generálního ředitele, později předsedou představenstva a generálním ředitelem Erste Bank na Ukrajině. Následně působil jako předseda představenstva a generální ředitel Slovenské spořitelny, člen představenstva Erste Group Bank AG, mateřské společnosti skupiny Erste. V roce 2020 se rozhodl opustit bankovní kariéru. Aktuálně působí jako ministr průmyslu a obchodu.
Nechte si zaslat magazín TOP UDRŽITELNÝ BYZNYS v digitální podobě zdarma, a to na odkazu ZDE.
•
