Ženský sport se v dějinách prosazoval pomalu. Dokonce i zakladatel novodobých olympijských her baron Pierre de Coubertin tvrdil, že „olympijské hry jsou pravidelná přehlídka mužského atleticismu pro potlesk žen jako odměnu“.
„I bratr Tyrš, zakladatel Sokola, byl proti ženskému sportu, vše se rozjelo správným směrem až po jeho smrti a ženy začaly v Sokole cvičit velmi nadšeně,“ připomněla českou tradici Helena Moučková, současná starostka České obce sokolské. Vylučování žen se týkalo i vedení Sokola. „Sokol byl založen v roce 1868, ale teprve v roce 1912 mohly ženy zastávat vrcholné funkce ve vedení spolku,“ doplnila Moučková.
Dominance mužů ve vedení svazů a mezinárodních sportovních organizací trvá dodnes. Ne všechny ženy ale chtějí tento stav změnit kvótami. „Většina funkcionářů na mezinárodní úrovni jsou muži,“ tvrdila v debatě Šárka Drozdová, generální sekretářka Českého svazu házené. Podle ní ochota žen vstupovat do řízení svazů souvisí i s celkovou atmosférou ve společnosti. Situaci v Česku nelze například přirovnat k tomu, jak se o působení žen ve společnosti smýšlí v Norsku, Švédsku nebo Dánsku. Pokud jde o kvóty, které pomohly i na severu Evropy, je Drozdová proti. „Rozumím kvótám, ale jsem jejich odpůrce. Protože tím oslabujeme sílu ženy. Chceme, aby v pozici ve vedení byl člověk, který to bude dělat dobře, a je jedno, zda to bude muž, nebo žena.“
Roman Brandýs, místopředseda, Národní sportovní agentura; Michal Volf, ředitel, Centrum sportu Ministerstva vnitra OLYMP Foto: Marek Musil
Tentýž názor zastávaly prakticky všechny ženy v diskusních panelech. I pro sokolku Moučkovou by bylo jisté ponížení, kdyby byla někam dosazena jenom proto, že je žena. „Zabývám se ženským sportem od roku 1996, kdy byla v rámci olympijského výboru založena komise pro rovné příležitosti. Už v Paříži bude mít česká výprava podíl žen a mužů padesát na padesát, je to tedy výrazně jiné, než když se měli pánové předvádět před dámami, jak bylo připomenuto na začátku,“ popsala změny v posledních desetiletích Alena Kindová, tajemnice Českého olympijského výboru (ČOV).
Úspěch pomáhá, ale ne vždy
Časy se mění i v dříve ryze mužských sportech, jak potvrdil i bývalý fotbalista Erich Brabec, dnes vedoucí sekce ženského fotbalu Fotbalové asociace České republiky. „Ženský fotbal zažívá celosvětový boom, a to i díky skvělému mistrovství světa v Austrálii a na Novém Zélandu. Česká společnost ale ženský fotbal zatím nevnímá tak samozřejmě jako ženskou házenou nebo basketbal. Můžeme tomu pomoct úspěchy na mezinárodní scéně,“ soudí Brabec.
O tom, že úspěch pomáhá, se přesvědčily i české hokejistky, jež letos obhájily bronzové medaile na mistrovství světa. „Od roku 1998, kdy muži vyhráli v Naganu – a ženský hokej se poprvé představil na olympiádě–, jsme v jiné pozici. Chceme doma pořádat mistrovství světa a věříme tomu, že když lidé uvidí ten sport naživo, změní se i vztah k ženskému hokeji,“ vysvětlovala Tereza Sadilová, manažerka českého ženského hokeje. „Český národ je přece hokejový národ, už dnes máme boom zájmu holek a holčiček díky té bronzové medaili.“
Nefunguje to ale vždy automaticky. Ilona Burgrová, šéfka komise pro rovné příležitosti ČOV, je vicemistryně světa v basketbalu 2010. I tehdejší světové stříbro z Karlových Varů bylo považováno za „basketbalové Nagano“. „Tenkrát to bylo velké nadšení, lidé byli opravdu nalepeni na obrazovky a strašně nám fandili, ale nijak výrazně se to nepropsalo do zájmu o český ženský basketbal.“ Rozdíl mezi zájmem o muže a ženy je stále cítit, což potvrdila hráčka USK Praha Tereza Vyoralová. „Pořád jsou tam jiné peníze, jinak se na ty zápasy kouká, lidé preferují mužský basket, nemáme ani takové možnosti hrát v zahraničí, ani taková jména, která by přitahovala jako v mužském basketu.“
Pozornost médií upřená na sport pochopitelně v jeho propagaci obrovsky pomáhá. I tam jsou ale propastné rozdíly mezi ženami a muži, připomněla Burgrová. „Česká televize dokonce nakoupila práva na španělskou ligu, protože tam za Barcelonu hraje dvojice Tomáš Satoranský a Jan Veselý. Jsou to skvělí hráči, jistě, ale kvůli žádné české fotbalistce či basketbalistce se nic takového nestalo!“
Podle Terezy Sadilové je to pro ženské hokejistky někdy velký boj nejen o pozornost médií, ale hlavně na stadionech, kde muži mají pořád přednost: „Problémy v útrobách stadionů jsou obrovské, trénujeme až večer, zamykají nám šatny, jsme na posledním místě.“ Úplně jinak vypadá situace ve fotbalové Slavii, alespoň podle vyprávění fotbalistky Simony Necidové. I když i ona ví o tom, že všude to tak není. „Jsem ve Slavii 15 let. Když jsem začínala, byl fotbal spíše na druhé koleji, teď musím Slavii pochválit, protože ten přístup k ženskému fotbalu se opravdu změnil,“ říká. „Máme dobré podmínky, svoje hřiště, na zápas přišel i šéf klubu, podporuje nás. Znám ale kluby, kde je ženský fotbal spíše trpěný a hráčky se ani nedostanou na hlavní stadion.“
Agentura pomáhá
I hokejová manažerka Sadilová má nakonec nějaké pozitivní zprávy: „Díky Národní sportovní agentuře (NSA) a projektu pro mladší hráčky U19, které se chtějí dostat na OH v roce 2026, máme nyní program ve spolupráci s HC Sparta Praha. Sídlit bude v Holešovicích,“ pochvaluje si Sadilová. A není sama, kdo NSA za podporu ženských reprezentací v kolektivních sportech chválí. „Projekt LOH 2028 na podporu ženských reprezentací sedmi kolektivních sportů byl vypsán loni. NSA na něj dala 150 milionů korun. Jde primárně o to, aby se tím zvýšila šance na postup do Los Angeles,“ popisuje ideu programu Ondřej Šebek, předseda Národní sportovní agentury.
Ivana Ertlová, předsedkyně, Česká asociace univerzitního sportu; Roman Brandýs, místopředseda, Národní sportovní agentura.Foto: Marek Musil
„My jsme za tu podporu vděční,“ bylo slyšet ze strany svazů. „Bez peněz prostě úspěchy nejsou a nebudou. Díky těmto penězům jsme založili tým kadetek a začíná se to projevovat, výkony se lepší. Můžeme si tak mimo jiné najmout trenéry specialisty, třeba pro brankářky,“ říká Šárka Drozdová.
Také fotbalová asociace využila peníze z NSA na trenéry. „Každý svaz či asociace si mohly určit, jak ty peníze využijí, my jsme se rozhodli, že polovina půjde na reprezentaci a polovina klubům. Protože reprezentantky jsou z klubového prostředí a my tam hradíme trenéry. Letos postoupily U19 na ME, obrovský úspěch, snad i díky těmto penězům budou následovat další,“ dodává Brabec.
Peníze na děti a mládež
Peníze čerpá i centrum ministerstva vnitra, pražský Olymp, kde je řada reprezentantů a reprezentantek. Podle Milana Volfa z vedení Olympu platí jednoduchá rovnice. „Sport je dlouhodobě podfinancován, tudíž je podfinancován i ženský sport. Zabezpečujeme 395 sportovců, přes 160 žen, což je možná překvapivé číslo.“ I Volf se přidal ke chvále NSA, hlavně proto, že konečně jsou nějaké peníze na trenéry.
Lenka Kovářová z centra Victoria, které zřizuje ministerstvo školství, se pochlubila podobnou paritou mezi ženami i muži a rozvinula i myšlenku o trenérech,na něž nejsou peníze. „U nás je to 49 procent žen a 51 procent mužů, a to i ve vede ní a ve stipendijních programech pro sportovce. Dost se věnujeme i metodice a fyziologii tréninku žen, protože je to jiný trénink, i psychologický pohled je jiný. Za pět let, co to děláme, se už snad něco změnilo.“ Manažerskou podporu ženám ve sportu poskytuje ČOV, jak připomněla Alena Kindová: „Děláme mentoringové projekty, vzdělávací série pro manažerky, ČOV tím podporuje růst žen ve vedení sportu.“
Rozvoj sporu brzdí pomalá výstavba hal a hřišť, dlouhá stavební řízení a nedostatek peněz. „Pokud zůstaneme příští rok v rozpočtu na stejné částce, podpora ženského sportu bude zajištěna,“ míní Roman Brandýs, místopředseda NSA. Peníze se ale musí hledat i v obcích a krajích.
Poradce pražského primátora pro sport Miroslav Šmíd mluvil o podpoře sportu obecně, bez infrastrukturních projektů, které běží z jiných peněz. „V minulých letech to bylo 320 milionů, letos 400 milionů, v příštím roce chceme půl miliardy. To vše v rámci grantového systému,“ shrnul Šmíd. Největší část peněz by podle něho měla jít na děti a mládež a na financování trenérů, kteří chybí všem.
•
