Jak hodnotíte vývoj na finančních trzích v uplynulých letech?
Mám pocit, že po koronavirové pandemii se svět strukturálně změnil. Staré způsoby analýzy nefungují a investoři se musejí adaptovat na nové podmínky, aby nyní mohli správně chápat a předvídat makroekonomické události.
V čem spočívá tato změna?
V intenzivní vládní intervenci. Nepodceňoval bych množství peněz, které se natisklo a napůjčovalo v roce 2020, obzvlášť v USA. Tyto peníze dodnes proudí v ekonomice a drží západní trhy a ekonomiky nad vodou. Vládní a monetární autority se bály, že pandemie může přerůst v něco srovnatelného s velkou hospodářskou depresí z roku 1929. Proto se západní svět dočkal bezprecedentní stimulace. Zpětně však lze říct, že se to trochu přehnalo – proto inflace.
Inflace ale již klesá a blíží se dvouprocentnímu cíli centrálních bank. Je tedy důvod k obavám?
Stimulace byla mnohem intenzivnější v USA než v Evropě, tudíž i důsledky v nich budou jiné než v ní. Zatímco například v Česku inflace již dosedla na dvě procenta, v USA je problém, že se může nyní dlouhodobě držet nad dvěma procenty, třeba kolem tří procent. To bude bránit americkému Fedu, aby letos snížil úrokovou sazbu. Ale i v Evropě může být problém s odolnou inflací nad dvěma procenty.
Je mírně zvýšená inflace opravdu problém?
Centrální banky musejí usilovat o dvouprocentní inflaci, jinak ztratí veškerou důvěru trhů. Problémem je, že teď nemohou se sazbami výrazně dolů. Věřím, že v následujících letech bude inflace strukturálně vyšší a bude bránit nulaprocentním úrokovým sazbám před pandemií. To je špatnou zprávou pro segmenty silně zadlužené a citlivé na úroky trhu. Jejich obnova nebude rychlá a je reálné, že jsme ještě neviděli všechny krachy.
Nejsou krachy v expandující ekonomice, jako je ta americká, zvláštní?
Po pandemii máme mnoho zvláštních jevů. Například německá ekonomika je fakticky v recesi, mají to teď velmi těžké. Úrokové sazby Evropské centrální banky jsou na 4,5 procentech, ale nezaměstnanost je na rekordních minimech a akciové trhy na maximech. Takže taková recese-nerecese. Ve zkratce: vysoké úrokové sazby dopadají na dané segmenty trhu více než na jiné – výrobní odvětví a průmysl jsou více citlivé na sazby –, naopak odvětví služeb není moc citlivé na sazby a reaguje pozitivně na všechny stimuly. Německá ekonomika je více nakloněna průmyslu než například USA, a proto je zde obrovské rozpětí v ekonomické aktivitě. Mimochodem to je také důvod, proč v Česku máme jeden z nejpomalejších růstů HDP v Evropě – jsme nejprůmyslovější ekonomika.
Vidět ekonomiku v recesi a akciové trhy na rekordních maximech je opravdu nezvyklé…
Nalijme si čistého vína, nebýt veškeré vládní intervence, je nyní prakticky celý Západ v hluboké a opravdové recesi. Nebyl by žádný ekonomický růst, jsme zkrátka již příliš rozvinutí a stárneme. Další růst je pro nás možný jen za pomoci dluhu, bez dluhu nebude ekonomického růstu. A obávám se, že po pandemii vládní dluh bude každoročně trvale vyšší, nemá cenu z toho vinit politiky, jde o strukturální problém. Vyvážený státní rozpočet je již pouhou fantazií. Kdybychom byli méně zadlužení a měli mladší a rostoucí populaci, byli bychom v úplně jiné situaci. Ale prakticky žádný evropský stát v ní není.
Jaké bude mít dopady, pokud budeme trvale čelit vyššímu dluhu, potažmo vyšší inflaci?
Vládní dluhopisy jsou rizikovější, než se původně zdálo, kupoval bych je pouze s velkou slevou. Peníze se budou v dalším desetiletí rychleji znehodnocovat, je potřeba mít je zainvestované v aktivech. Aktiva historicky rostou rychleji než inflace i příjem lidu. Proto se říká, že bohatí bohatnou a chudí chudnou. Aktiva, jako jsou akcie, nemovitosti či cenné kovy, zkrátka porážejí inflaci a bude to tak i v budoucnu. Je jedno, kolik se natiskne peněz, tato aktiva – pokud zůstanou cenná – vždy udrží krok s inflací.
•
