Bezpečnost země? Ta není zadarmo

Před pár dny jsme sledovali dramatický návrat delegace ministra zahraničí ČR z jeho mise po Austrálii a Asii. Vládní letoun, Airbus A319CJ, kvůli poruše podvozku uvízl na letišti v indické Bombaji a pro delegaci se muselo z Prahy vyslat náhradní letadlo. Pro ministra a jeho doprovod se tak narychlo sháněly hotely a zajišťoval náhradní program – ještěže v Bombaji probíhalo právě finále Miss World s českou účastí…

Není to poprvé, kdy vládní airbus postihla závada v té nejnevhodnější chvíli. Například loni v říjnu se airbus pro sto pasažérů nemohl zúčastnit repatriačních letů z Izraele, protože byl právě mimo provoz – tehdy se čekalo na dodávku náhradního dílu. Pro naše občany se tak muselo vypravit několik letadel s menší kapacitou, což ale celou evakuaci prodražilo.

Nynější potíže, s nimiž se potýkají letouny vládní letky, které provozuje Armáda ČR, mě nijak nepřekvapují. Mám totiž k těmto letadlům dlouhodobý profesionální vztah. Sedm let naše společnost ve spolupráci se zahraničním partnerem, se společností Lufthansa Technik, úspěšně poskytovala vládním airbusům kompletní technický servis. A nikdy přitom k podobným událostem nedocházelo. Bylo to tím, že náš partner provozuje v celém světě hustou síť servisních center s náhradními díly, takže odstranění jakékoliv závady i v těch nejexotičtějších destinacích je pro něj otázkou hodin a nikoliv dnů, či dokonce týdnů.

Ilustrace: Vojtěch Velický

Před časem se ovšem ministerstvo obrany rozhodlo, že vypíše nové výběrové řízení na dodavatele servisu vládních letadel a při svém rozhodování vsadilo na nejnižší cenu. Od loňska se tak o technický stav vládních airbusů stará tuzemská firma, jež dosud neměla s těmito letadly větší zkušenosti. Navíc, pokud je mi známo, tato společnost nemá ani vlastní motoráře, kteří by měli oprávnění servisovat motory CFM56, což je klíčová součást Airbusu A319CJ. Výsledek? Oba vládní airbusy byly v uplynulém roce mimo provoz 110 dní.

Je velkým neštěstím, že se v Česku rozhodujícím parametrem prakticky u všech „výběrek“ na dodávky materiálu a služeb pro státní organizace stala cena. Čím nižší nabídnete cenu, tím větší šanci máte uspět. Takové kritérium má své logické opodstatnění, když jde například o dodávky školních učebnic, případně o testovací soupravy na covid-19 do zdravotnických zařízení nebo když posuzujeme konkurenci dodavatelů energií pro elektrické lokomotivy státního železničního dopravce.

Jenže oba vládní airbusy jsou součástí výzbroje Armády České republiky. Nevozí jen politiky, ale přepravují vojáky do zahraničních misí a evakuují zraněné občany z krizových oblastí. Tady se ukazuje, že tvrdošíjný tlak na co nejnižší cenu při pořizování výzbroje i souvisejících služeb může mít pro bezpečnost země fatální následky.

Životnost vojenské výzbroje a výstroje se měří v desítkách let a za kvalitu se prostě platí. Je naším zájmem mít armádu vybavenou moderními a hlavně kvalitními zbraněmi, a to bez ohledu na probíhající válečný konflikt na Ukrajině. Už naši předkové říkali, že nejsou tak bohatí, aby si mohli dovolit kupovat laciné věci. A totéž platí pro související služby.

Lukáš Dědina, prezident, Glomex Military Supplies

Přečtěte si také