Firmy přijímají závazky uhlíkové neutrality a začínají důsledně sledovat své uhlíkové stopy. Ty ovšem mají často přímo v rukou jen z velmi malé míry, protože zásadní podíl představují jejich dodavatelé. Například v případě potravinářského gigantu Nestlé pochází více než 60 procent emisí spojených s jeho podnikáním ve střední a východní Evropě ze surovin. Do konce dekády jich chce proto polovinu získávat z takzvaného regenerativního zemědělství. „Potravinářské firmy včetně Nestlé vnímají, že pokud má být zajištěna výživa obyvatel planety, tak zdraví půdy, její schopnost zadržovat vodu, biodiverzita, střídání plodin, způsob pěstování krmiva pro hospodářská zvířata a vůbec chov hospodářských zvířat bude zásadně ovlivňovat jak kvalitu surovin, tak i jejich dostupnost. Regenerativní zemědělství právě výše zmíněné řeší prostřednictvím udržitelných zemědělských praktik,“ říká Martina Šilhánová.
Takzvaný scope 3, tedy celý jejich hodnotový řetězec, je pro firmy při snižování uhlíkové stopy zásadním oříškem. Jak se s ním vypořádává Nestlé?
Pro Nestlé ve střední a východní Evropě leží více než 60 procent emisí ve scope 3 a pochází ze surovin. Největší vliv má způsob jejich pěstování. Náš závazek je do roku 2025 získávat 20 procent surovin prostřednictvím regenerativních zemědělských metod, do roku 2030 je to 50 procent klíčových surovin. To logicky znamená, že tuto část emisí nemůžeme snížit sami, ale musíme s dodavateli spolupracovat, což není nikdy snadná disciplína v žádném odvětví. Spolupracujeme s dodavateli a farmáři po celém světě, například s farmáři pěstujícími kakao, kávu a podobně. Hledáme možnosti a příležitosti v Evropě. V některých zemích už spolupráce probíhá.
Pro vaši firmu jsou zásadním dodavatelem surovin zemědělci. Co říkáte jejich protestům v Česku i dalších evropských zemích proti některým cílům a záměrům Zelené dohody?
Nebudu hodnotit protesty, protože to mi nepřísluší. Můj osobní pocit je, že ať se Zelenou dohodou, nebo bez ní jsou změny ve způsobu hospodaření, respektive transformace zemědělství z intenzivního konvenčního zemědělství nutnost. A to z důvodu změny klimatu a dopadů, které to má. Při rozhovorech se zemědělci, ale i odborníky slyším a na tom se shodují, že změna klimatu se již projevuje, a pozorují to nejen na suchu. Vidíme dlouhými desítkami let intenzivně obhospodařované půdy, které jsou utužené, vyčerpané, potřebují mnoho hnojiva. Zároveň se stále mluví o reziduích různých látek z hnojiv, která jsou již mnoho let nepoužívaná a stále jsou v půdách i vodách. Intenzivní zemědělství změnilo krajinu. Regenerativní, nebo chceme-li udržitelné, zemědělství by právě mělo přispět k obnově jak zdraví půdy, tak krajiny, a pomoci tak ekosystémům zjednodušeně řečeno se uzdravit. Ať již půdním, nebo těm nad zemí.
Zástupci českých zemědělců mimo jiné poukazovali na to, že evropská prvovýroba je na tom v udržitelnosti podstatně lépe než konkurence z jiných zemí. Jak si stojí evropští dodavatelé v takovém srovnání z pohledu Nestlé?
K tomu, abychom přesvědčivě mohli říct, že je evropské zemědělství udržitelnější, potřebujeme data.
Udržitelnost se kolem dat točí a je obecným problémem, že jich nemáme dost, abychom mohli vyhodnotit výchozí stav. Předpokládám, že české zemědělství v tom není výjimkou?
Řekl jste to úplně přesně, data jsou důležitá, jejich dostupnost, ale i schopnost analyzovat je a interpretovat. Co říkají a ukazují v kontextu. Data o emisích u českých zemědělců chybí. Mluvíme o primárních datech, ne o obecných emisních faktorech vycházejících z druhotných dat. Evropa a svět mluví o dekarbonizaci a k tomu potřebuje znát svou uhlíkovou stopu. Vědět, kde máte bolavé místo, kde jsou zásahy nejefektivnější, a proto je s nimi třeba začít, neboť výsledek bude vidět až se zpožděním. Pokud chceme změnit to, jak podnikáme, abychom snížili svou stopu, musíme se rozhodovat na základě nějakých informací. A aby to nebylo tak jednoduché, tak samozřejmě ve scope 3 nám nestačí jen naše uhlíková stopa, ale také stopa našich dodavatelů, i odběratelů a dalších součástí našeho hodnotového řetězce. Scope 3 je kouzlo i záludnost.
Zpracovatelé, jako je Nestlé, často mluví o tom, že preferují lokální suroviny. Může se přesto stát pro domácí prvovýrobce nedostatek dat o vlastní udržitelnosti faktorem, který je prostě vyřadí z trhu?
Firmy jsou významnými aktéry v dekarbonizaci a zavázaly se k nějakým krokům a cílům. Aby je mohly naplnit, potřebují spolupracovat, jak už jsem uvedla výše, ve scope 3. A samozřejmě se rozhodují i z pohledu, jaká je stopa dodavatele, protože si ji musí započítat. Pak má samozřejmě odběratel na výběr z několika možností. Pokud nemáte žádná data, může se váš odběratel rozhodnout pro dodavatele, který je má. Pokud máte jen sekundární obecná data, pak pro dodavatele s primárními, a tedy přesnějšími daty, anebo pokud všichni dodavatelé mají primární přesná data, může vybrat samozřejmě toho s nejnižší uhlíkovou stopou. Ono to v realitě není tak zjednodušené, protože těch faktorů rozhoduje více včetně ceny, kvality a dalších kritérií, ale určité omezení to samozřejmě je a může to být ve výsledku konkurenční nevýhoda. Nebo naopak výhoda.
Jak zatím dopadá české zemědělství, pokud ho budeme hodnotit na základě známých kritérií udržitelnosti a dat, která o něm máme k dispozici?
Z diskusí v České republice vyplývá, že plošně primární data k dispozici v zemědělství nejsou.
Říkáte, že prvovýroba se bude muset změnit kvůli změnám klimatu, jinak nemá šanci se udržet. Co jsou ty hlavní problémy?
Tak to by vám nejlépe řekli zemědělci sami, že to je sucho, eroze půdy, ceny vstupů, jako jsou pohonné hmoty a hnojiva, dostupnost pracovní síly, ale i kvalita půdy a mnoho dalšího.
Zmínila jste jako způsob hospodaření budoucnosti regenerativní zemědělství. Co si pod tím pojmem představit?
Potravinářské firmy včetně Nestlé vnímají, že pokud má být zajištěna výživa obyvatel planety, tak zdraví půdy, její schopnost zadržovat vodu, biodiverzita, střídání plodin, způsob pěstování krmiva pro hospodářská zvířata a vůbec chov hospodářských zvířat bude zásadně ovlivňovat jak kvalitu surovin, tak i dostupnost. Na vyprahlých polích se toho pravděpodobně mnoho vypěstovat nepodaří. Regenerativní zemědělství právě výše zmíněné řeší prostřednictvím udržitelných zemědělských praktik, které kvalitu a zdraví půdy a vše s tím související zlepšují. I u nás zemědělci mluví o organické hmotě v půdě, o meziplodinách. Můžeme si představit například pole, které je holé a svítí na něj celý den slunce. Jeho teplota bude několikanásobně převyšovat teplotu pole, které je zakryté meziplodinami. A to je jen jednoduchý příklad.
V minulých více než dvou letech jsem objížděla zemědělce hospodařící více či méně pokročile regenerativním způsobem jak v Česku a na Slovensku, tak i v Polsku a Maďarsku a zaujala mě společná věc. Všichni uvažují o zdraví půdy, životě v ní, ale také o krajinotvorbě. Ti menší možná trochu více, ale i ti velcí si uvědomují, že je k úspěchu potřeba funkční ekosystém. Moc se mi líbilo přirovnání, že pole si musíme představit jako plochu, kde pěstujeme jídlo, ale je to také prostor, kde žijeme a spolu s námi například hmyz, zajíci, ptáci, a ti musí mít možnost to pole přeběhnout, přeletět jinam, když nějakou část sklidíme, protože musí někde žít a něco jíst. Navíc když na konci dne jdete domů nebo se psem právě mezi těmi poli, chcete mít z toho místa, krajiny radost.
Existuje nějaké legislativní ukotvení tohoto přístupu k zemědělské výrobě na české nebo evropské úrovni? Aneb kam si má jít pro instrukce farmář, který chce hospodařit regenerativně?
Zatím pro regenerativní zemědělství není žádný standard. Nestlé si zpracovalo nějaký souhrn praktik a jejich benefitů a přínosů, máme sebehodnotící ukazatele, které ukážou, nakolik využívá zemědělec praktik z regenerativního zemědělství, a tím také, jak pokročilý dejme tomu je. Nicméně Nestlé není zemědělský podnik, takže nechceme říkat, co je, nebo není správně. Proto jsme se také spojili s Nadací Partnerství a nejdříve si zmapovali, jak zemědělství v ČR vůbec vypadá. Jaké typy zemědělských konceptů tu máme, kolik a jakých zemědělských podniků a co pěstují, jak známý je tu jako koncept regenerativního zemědělství. Tento mapping jsme dělali v roce 2020, kdy povědomí bylo opravdu nízké. Za poslední roky se to ale zlepšilo. Věřím, že k tomu přispívá i platforma pro regenerativní zemědělství (www.regezem.cz), která dává možnost sdílení zkušeností zemědělcům mezi sebou, nabízí možnost navštívit ukázky regenerativních postupů přímo na polích regenerativních zemědělců a mnoho dalšího.
Zemědělce jakožto podnikatele bude vždy zajímat, zda se takovým způsobem hospodaření uživí. Lze jim nabídnout nějaký předobraz, že to funguje?
Určitě. Je to i téma v platformě regenerativního zemědělství, kde i tyto zkušenosti mezi sebou zemědělci sdílí. Samozřejmě přechod je vždy složitější období a záleží na výchozí situaci, ale regenerativně hospodařící zemědělci v rámci sdílení své zkušenosti mluví o tom, že jim to dává smysl i z pohledu ekonomiky podniku. Bez toho by to nemohli dělat. A většina přizná, že je to kromě toho i více těší.
Co může udělat a dělá pro rozšiřování udržitelnějších způsobů hospodaření firma, jako je Nestlé, kromě toho, že se pro ni udržitelnost stane dalším kritériem pro výběr dodavatele? Jste třeba schopni udržitelnější zemědělce nějak bonifikovat?
Myslím, že důležitou roli hraje právě poptávka po takových surovinách. Udržitelnost se rozhodně postupně stává důležitým kritériem při výběru dodavatele, a to z důvodů zmíněných výše. Velkou roli také bude hrát vzájemná důvěra, transparentnost a spolupráce ve vztahu odběratel–dodavatel například při transformaci daného dodavatele. A dlouhodobost těchto partnerství, protože udržitelnost není krátkodobý proces. V krátkém horizontu totiž nejen není možné některých cílů dosáhnout, ale krátkodobé uvažování v udržitelnosti je neudržitelné.
Martina Šilhánová
Ve společnosti Nestlé pracuje od roku 2015. Před třemi lety začala zastávat pozici Sustainability Lead Nestlé CZ&SK. Na starost tak má udržitelnost napříč celou firmou od změny firemní kultury až po spolupráci a zavádění řešení a opatření v jednotlivých divizích a týmech s cílem zajistit cirkularitu, snižování emisí a naplnění závazků vyplývajících s Nestlé NetZero Roadmap. Již více než 15 let se také věnuje spolupráci firem a neziskových organizací na různých projektech. Udržitelnost je pro ni důležitým tématem jak v rámci firmy, tak také ve společnosti. Vzdělávání v této oblasti vidí jako bolavé místo, a proto v rámci své pozice spolupracuje na přípravě a zařazení vzdělávání o udržitelnosti do výuky na základních školách v programu Nestlé pro zdraví dětí.
•
