Druhý úsek pražského metra D mezi stanicemi Olbrachtova a Nové Dvory by měla stavět skupina firem v čele se Subterrou, dceřinou společností Metrostavu. Rozhodl o tom na začátku září pražský dopravní podnik, přičemž ohlas vzbudila především skutečnost, že vybral nabídku, která nebyla nejnižší. S ještě o dvě miliardy nižší cenou přišlo konsorcium tří firem – Porr, Vinci a Marti. Dopravní podnik své rozhodnutí zdůvodnil nedostatečným vysvětlením příliš nízké ceny nabídnuté Porrem a spol. a dalšími nedostatky nabídky. Vedení Porru a skupiny Vinci Construction se proti těmto důvodům a celému vyhodnocení tendru tvrdě ohradilo. Týdeník Euro o inkriminované zakázce a určitých pochybnostech kolem tendru hovořil s obchodním ředitelem Subterry Jiřím Tesařem.
V médiích se šíří spekulace o tom, že máte nesrovnalosti v nabídce do tendru na dostavbu metra D, včetně nepřesných CV členů týmu. Jaký je v tuhle chvíli stav procesu výběru?
Obdrželi jsme od zadavatele výzvu k ověření věrohodnosti dokladů, tuto výzvu jsme zodpověděli a požadované podklady v požadované lhůtě doložili. Investor pak návazně rozhodl tak, že podaným námitkám nevyhověl. Tím je pro nás výběr v této fázi uzavřen. O tom, co se dělo po tomto rozhodnutí, tedy o údajném podání trestního oznámení na neznámého pachatele a podání námitek Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) ze strany konkurence, víme jen z médií. Nikdo nás v této věci oficiálně neoslovil.
Je asi přirozené, že sledujeme poměrně intenzivní konkurenční boj, jde o velkou zakázku. Zajímavý je ale rozdílný přístup jednotlivých hráčů. Zatímco zástupci společností Porr, Vinci a Marti jsou v komunikaci velmi agilní, posílají otevřené dopisy, pořádají tiskové konference, vy jste spíše pasivní a průběh v zásadě nekomentujete. Proč jste doposud na vzniklé pochybnosti nereagovali veřejně?
Na otázky z médií, které nám přišly, jsme vždy odpověděli. Nechtěli jsme se pouštět do žádné mediální bitvy. Tento způsob jednání je nám cizí a navíc jsme si naší věcí byli jisti; jsme přesvědčeni, že jsme podali veškeré podklady pravdivě, komunikovali jsme věcně a otevřeně, žádné nepravosti jsme se nedopustili. To, co proběhlo v médiích, nás velmi mrzí. Samozřejmě kvůli tomu, s čím bylo jméno Subterra spojováno, ale i kvůli celkovému pohledu na české stavebnictví, který pak v očích veřejnosti nevyznívá nejlépe.
Jeden z účastníků, stavební společnost Vinci Construction CS, podal trestní oznámení. Jak tato skutečnost může změnit situaci?
Podle našich dosavadních zkušeností je podání trestního oznámení v rámci veřejné soutěže velmi neobvyklé. Troufám si tvrdit, že jsme se s tím ještě nesetkali. Jak jsem již řekl, za svou věcí si stojíme a nemáme se čeho bát. Z toho i usuzuji, že podání trestního oznámení situaci nijak nezmění. Stejně jako jsme plně spolupracovali s investorem, jsme připraveni plně spolupracovat s kýmkoli, kdo nás k tomu vyzve.
Soutěž probíhala na cenu, což je u nás obvyklá praxe. Je to ale správná praxe?
Neprobíhala jen na cenu. Ta tvořila 80 procent a 20 procent tvořily zkušenosti klíčového personálu.
To je to, co neúspěšní konkurenti především napadají – informace uvedené v životopisech…
Ano, o tom samozřejmě víme, protože právě do této oblasti směřovala výzva investora k ověření věrohodnosti podkladů, v které jsme plně obstáli. Rád bych zdůraznil, že za svými pracovníky si stojíme a samozřejmě i za tím, co jsme o nich uvedli do nabídky. Opravdu nemáme důvod, proč bychom si měli pomáhat nepravdami a něco zkreslovat. Máme i řadu dalších odborníků, kteří by podmínky soutěže splnili. Je tomu tak proto, že naše společnost se svojí téměř šedesátiletou historií stála u zrodu podzemního stavitelství v České republice a po celou tu dobu si naše dovednosti v tomto oboru zachováváme a rozvíjíme je. Slova „po celou tu dobu“ bych rád zdůraznil, protože tomu tak bylo vždy, tedy i v letech, kdy zakázek na tuzemském trhu byl zoufalý nedostatek. Jsme přesvědčeni, že na tuzemském trhu není v tuto chvíli společnost se srovnatelnou zkušeností s podzemním stavitelstvím v České republice. Dobře víme, že úspěšnost každé firmy záleží především na kvalitách jejího personálu, který je jejím „rodinným stříbrem“.
Jste připraveni na přezkum Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže?
Samozřejmě, jednoznačně. Zatím jsme však nebyli osloveni. Přezkum u ÚOHS je ostatně v případě obdobných zakázek obvyklý.
Co hrozí, pokud se stavba protáhne? Podle Ondřeje Prokopa, který je v dozorčí radě pražského dopravního podniku za hnutí ANO, se budou v momentě, kdy skončí práce na první etapě metra, platit zbytečné náklady na konzervaci stavby.
Především je třeba uvést, že to nejsme my, kdo stavbu protahuje. Jedná se o aktivity jiných subjektů, které mohou ve svém důsledku vést k tomu, o čem hovoří pan Prokop. Jsme však přesvědčeni, že konzervace díla po skončení první etapy není to, co by dnes leželo na stole. Naše nabídka na druhou etapu stále platí. Situace se bude odvíjet od toho, kdy dojde k uzavření smlouvy, a to je teď velmi těžké předjímat. Není to v našich rukou.
Jakou relevanci pro vás zakázka dostavby metra má v globálním kontextu? Subterra je evropská firma, máte za sebou realizace jak v Česku, tak v EU.
Metro jako komplexní podzemní dílo je pro každého tuneláře prestižní záležitostí. V tomto ohledu nejsme výjimkou. V minulosti jsme se v Praze podíleli na prodloužení linek C i A, zkušenosti s výstavbou metra máme i ze zahraničí. Přirozeně jsme ale raději, když stavíme doma a víme, že naše dílo bude sloužit především českým lidem. Teď máme příležitost prokázat naše schopnosti na prvním úseku linky D Pankrác–Olbrachtova a myslím, že je prokazujeme dobře. I zde pracujeme ve sdružení s dalšími firmami.
Veřejnost už si asi zvykla, že ceny ve stavebnictví jsou vždy velmi volatilní, zpravidla směrem nahoru. Je to možná naivní dotaz, ale lze tomu nějak předcházet?
Výsledné ceny stavebních produktů jsou většinou v mnohonásobcích cen čehokoli jiného, takže chápu, že veřejnost je na ně citlivá. V našem oboru velmi záleží na cenách vstupů do stavebního procesu. Do nich se vnější okolnosti, jako jsou covid-19, inflace nebo válka na Ukrajině, samozřejmě promítají. To nijak neovlivníme a u velkých infrastrukturálních staveb, které trvají několik let, je to pro stavbaře velký problém, protože na začátku dává většinou nabídku s pevnou cenou. Pak záleží na mnoha faktorech, k jaké částce, kterou do stavebního procesu musel vložit navíc, aby dílo dostavěl, se dostane. Ne všechny stavby jsou proto ziskové a některé končí i ve ztrátě. Ale abych se vrátil k vaší otázce: stavbař má na zdražování svých produktů minimální vliv. Prostředky, které máme k dispozici, jsou především dovednosti našeho personálu, organizace práce, strojové vybavení, tedy jedním slovem jeho produktivita.
•
