Česko po devíti letech aktualizuje svou Státní energetickou koncepci (SEK). Právní expert Robert Reiss z advokátní kanceláře PRK Partners chápe výhrady, že aktualizace měla přijít dříve, ale na druhé straně vnímá její obtížnost v prudce se měnících podmínkách posledních let. Její hlavní slabinu vidí v tom, jak je naplánován odchod od uhlí. Řadu překážek má podle něj před sebou také plánovaný rozvoj obnovitelných zdrojů. Za zásadní pak považuje sázku na jadernou energii. „Tendr na dostavbu jaderných elektráren je důležitý nejen z hlediska české energetiky, ale také z hlediska aktivního zapojení České republiky a českých dodavatelů do řady projektů výstavby jaderných zdrojů v mnoha zemích Evropy. Jedná se o jedinečné okno příležitosti pro rozvoj celého průmyslového odvětví s vysokou přidanou hodnotou,“ říká.
Ministerstvo průmyslu a obchodu poslalo počátkem února do připomínkového řízení návrh Státní energetické koncepce. Vláda se bude její aktualizací zabývat poprvé od roku 2015. Není to trochu pozdě vzhledem k tomu, jak překotné změny se v energetice odehrávají a jaké cíle před ní staví evropský Green Deal?
Vývoj v energetice je v posledních několika letech překotný a Green Deal nebo obecně dekarbonizační cíle EU nejsou jediným faktorem, který energetiku ovlivňuje. Jedná se především o vlivy, které jsou méně předvídatelné, jako byla pandemie nebo válečné konflikty, které zásadně ovlivňují dostupnost energetických zdrojů a mají přímý a rychlý vliv na cenu energie. Byť se v případě Státní energetické koncepce jedná o koncepční dokument s dlouhodobým výhledem, měla by být revidována a aktualizovaná pravidelně každých pět let. Mělo by se tedy jednat o živý dokument, který koncepčně reaguje na měnící se podmínky. Hodnotím pozitivně, že aktualizace SEK byla dokončena a předložena do připomínkového řízení, avšak souhlasím, že verze z roku 2015 je již zastaralá a její aktualizace měla přijít dříve. Současně vnímám, jak složité je v tak dynamicky se měnícím prostředí SEK aktualizovat.
Koncepce je závazná především pro státní správu. Pro firmy na energetickém trhu má být vodítkem, kam chce stát energetiku vést. Funguje to tak v praxi? Nejde minimálně do určité míry jen o další materiál, kterých jsou plné ministerské šuplíky?
Odpovím trochu ze široka. Český egyptolog profesor Miroslav Bárta formuloval sedm zákonů a stejnojmenná kniha na toto téma má podtitul jak se civilizace rodí, rostou a upadají. Jedním ze zákonů, které profesor Bárta ve své knize uvádí, je zákon energetické a technologické determinace. Ten říká: Vývoj každé společnosti a civilizace je determinován technologiemi a zdroji energie. Bez objektivně levné energie nemůže společnost a civilizace růst ani udržet svou komplexitu. Z uvedené citace je zřejmé, že oblast energetiky je pro fungování celé společnosti klíčová a mezi základní atributy patří objektivně levná, tedy dostupná energie. Během nedávné energetické krize, jejíž dozvuky stále prožíváme, se ukázalo, jak citlivá je celá společnost na změny cen energie a jaký multiplikační efekt má cena energie do všech oblastí lidské činnosti, jako je průmysl, doprava, služby, věda a výzkum. Státní energetickou koncepci považuji za nezbytný koncepční dokument, který je určující pro investiční strategii České republiky v oblasti energetiky a má nezastupitelné místo. Jednoznačně se jedná o jeden z klíčových dokumentů, který předpokládá a určuje vývoj a směr české energetiky až do roku 2050, tedy v časovém horizontu, ve kterém je nutné se v energetice pohybovat, protože investice do energetických technologií jsou dlouhodobé a velmi provázané. Bez jasné koncepce by bylo složité řídit v dlouhodobém horizontu dodávku dostupné energie, kterou naše civilizace nezbytně potřebuje pro své fungování.
Neodpustím citát z webových stránek ministerstva průmyslu: Státní energetická koncepce stanovuje 185 priorit. Není to tak trochu klasický výsledek, že prioritou je pro nás v Česku téměř všechno?
Označení priorita je možná v kontextu koncepce trochu nešťastné, protože na první pohled evokuje jednotlivé směry koncepce. V návrhu SEK je v zásadě pět základních strategických priorit, mezi které patří energetická bezpečnost, dekarbonizace energetického mixu, energetická účinnost, mezinárodní spolupráce a vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace. SEK pro každou z těchto strategických priorit stanovuje celou řadu dílčích úkolů, které taktéž označuje jako priority a jejichž prostřednictvím se má dosáhnout naplnění strategických priorit. Tak například v oblasti elektroenergetiky je touto dílčí prioritou zajistit vysokou míru soběstačnosti ve výrobě elektrické energie s nízkými emisemi skleníkových plynů, nebo zajistit postupný útlum výroby elektrické energie z uhlí bez negativních dopadů na stabilitu jejích dodávek a bez případné nutnosti zajišťovat náhradní elektrickou energii ze zahraničí a podobně. Dílčí priority je tedy možné považovat spíše za dílčí úkoly, jejichž splnění je nezbytné pro naplnění koncepce jako celku. Pak už číslo 185 není tak vysoké.
Když půjdeme k samotnému obsahu dokumentu, ten má navazovat na Národní klimaticko-energetický plán. Zdařila se tato návaznost, když plán teprve v druhé půli prosince připomínkovala Evropská komise a koncepce se tomu následně přizpůsobovala během ledna?
Právě kvůli vyhodnocování připomínek Evropské komise k Národnímu klimaticko-energetickému plánu se přijetí Státní energetické koncepce zpozdilo oproti původnímu plánu, podle kterého měla být SEK předložena do konce roku 2023. Vyhodnocení bylo totiž součástí přípravy, aby byla návaznost dodržena. Je důležité, aby koncepční dokumenty určující směr české energetiky byly souladné. Jedině s jasnou vizí podpořenou konkrétními kroky je možné vytvořit stabilní prostředí pro dlouhodobé investice do energetiky, jejichž návratnost se počítá v desítkách let a které jsou v současné době přerodu energetického mixu zásadní. Právě stabilitu investičního prostředí vnímám jako jeden ze základních předpokladů pro postupné naplňování cílů energetické koncepce. Nutno doplnit, že oba dokumenty však mohou být ještě předmětem určitých změn, takže na finální podobu si budeme muset počkat.
Jeden z primárních krátkodobých cílů má být odchod od uhlí, které má od roku 2033 sloužit pouze k neenergetickému využití. Banky ale v zásadě plánují odejít od financování uhlí už o tři roky dříve. Bere to koncepce v potaz?
V oblasti útlumu výroby elektrické energie a tepla z uhlí vnímám aktuální návrh aktualizace SEK jako nedostatečný, a to především proto, že nezohledňuje tržní mechanismy a riziko, že z důvodu rozdílu mezi velkoobchodní cenou silové elektřiny a cenou emisní povolenky (tzn. dark spread) dojde k utlumení výroby energie z uhlí výrazně dříve, než koncepce předpokládá. Dva největší výrobci energie z uhlí, tedy společnosti ČEZ a Sev.en, uvedli, že do ztráty by se provoz uhelných elektráren mohl dostat již v horizontu tří let, tedy v roce 2027. V případě, že by se tyto prognózy naplnily, tak koncepce v dostatečném detailu neřeší, jakým způsobem bychom výpadek uhlí, které je aktuálně v energetickém mixu zastoupeno více než ze 40 procent, dočasně nahradili, než se podaří vybudovat nové jaderné a obnovitelné zdroje. Považoval bych za vhodnější, pokud bychom dokázali ústup od uhlí spíše zpomalit, aby byl přechod k novým zdrojům postupný a za horizontem předpokládaného zprovoznění nových jaderných zdrojů. Přikláněl bych se tedy k tomu, abychom uhlí zcela nahradili až kolem roku 2038. V konečném důsledku by se mohlo jednat o řešení, které by paradoxně pomohlo udržet emise skleníkových plynů na nižší úrovni, než pokud budeme rychlý útlum uhlí nahrazovat dočasně zvýšením kapacit plynových elektráren. Současně uhlí představuje lokální a stabilní zdroj, jehož využití jednoznačně přispívá k energetické bezpečnosti a soběstačnosti České republiky.
Zásadním dlouhodobým cílem je rozvoj výroby energie z obnovitelných zdrojů, která by měla představovat 36 až 44 procent primární spotřeby energie do roku 2050. Jaké hlavní překážky vidíte na cestě k tomuto cíli?
Často skloňovaným problémem obnovitelných zdrojů je jejich proměnlivost a nižší stabilita dodávek. Přestože technologie větrné a solární energie se rychle vyvíjejí, stále existují výzvy spojené s účinností, skladováním energie a integrací do stávajících energetických systémů. U obnovitelných zdrojů je důležité vždy rozlišovat instalovaný výkon a množství vyrobené energie za jednotku času. Konvenční zdroje jsou totiž schopné při stejném instalovaném výkonu vyrobit mnohem větší množství energie, protože jejich výkon, na rozdíl od obnovitelných zdrojů – fotovoltaických a větrných elektráren – v čase téměř nekolísá. S tím přímo souvisí otázka transformace infrastruktury. Uvedené vlastnosti obnovitelných zdrojů energie vyžadují značné investice do infrastruktury, včetně výstavby nových přenosových a distribučních sítí a úložišť energie, které jsou schopné zvládnout tuto proměnlivou povahu obnovitelných zdrojů a eliminovat výpadky dodávek z důvodu přetížení přenosové soustavy. Takováto komplexní transformace není jednoduchou záležitostí. Kromě těchto v zásadě technických překážek lze ale mluvit i o tom, jakým způsobem je tento přechod akceptován společností. Můžeme se dnes nezřídka setkat s výraznými odpůrci tohoto přechodu a celkově obnovitelných zdrojů. Ještě častěji pak můžeme vidět velké debaty místních komunit nad negativními dopady fotovoltaických, a především větrných elektráren, jako tomu bylo například v nedávné době v obci Líšťany na Lounsku, kde občané v místním referendu závazně odmítli výstavbu větrných elektráren v blízkosti obce pro možné negativní dopady na zdraví a přírodu.
Téměř stejně významným zdrojem se má stát jaderná energetika. Je nakonec jádro po všech sporech zakotveno v evropské taxonomii, tedy jakémsi výčtu udržitelných aktivit, tak pevně, aby se na něm dalo dlouhodobě stavět?
Energie, tedy elektřina i teplo, z jádra je pro budoucnost české energetiky klíčová již nyní a v budoucím energetickém mixu bez uhlí a plynu se bude jednat o nenahraditelný stabilní zdroj energie, který bude doplněný o obnovitelné zdroje energie. Energie z jádra bude vznikat jak ve velkých jaderných reaktorech (s instalovaným výkonem nad 300 megawatt), tak v malých modulárních reaktorech (SMR), které by mohly být budovány blíže místům spotřeby pro své nižší nároky na chlazení a s ním spojené množství vody a další příznivé charakteristiky. V případě dostavby dalších bloků v lokalitách Dukovany a Temelín, tak i v případě výstavby SMR se jedná o dlouhodobé a nákladné projekty. Je důležité, že probíhá tendr na dostavbu konvenčních jaderných zdrojů, a to až čtyř nových reaktorů, každého o výkonu 1 200 megawatt v Dukovanech a Temelíně s tím, že dle aktuálního harmonogramu by měl být první z těchto bloků uvedený do provozu v roce 2036. Tendr na dostavbu jaderných elektráren je důležitý nejen z hlediska české energetiky, ale také z hlediska aktivního zapojení České republiky a českých dodavatelů do řady projektů výstavby jaderných zdrojů v mnoha zemích Evropy. Jedná se o jedinečné okno příležitosti pro rozvoj celého průmyslového odvětví s vysokou přidanou hodnotou. Obloukem tak potvrzuji, že aliance vedená Francií, do které patří i Česká republika, prosadila jadernou energii mezi podporované zdroje energie v rámci taxonomie EU.
Jedna věc je strategie a druhá realita. Nakolik je státem zamýšlenému směřování energetiky uzpůsobena legislativa? Stíhá vůbec reálný vývoj věcí?
Státní energetické koncepci by měla být postupně přizpůsobována legislativa a koncepce by měla být vždy při její tvorbě důsledně dodržována, protože vedle tržních mechanismů je legislativa v energetice jedním ze základních motivů. Součástí koncepce jsou i návrhy legislativních změn. Koncepce tak počítá například s novelizacemi energetického zákona, stavebního zákona nebo zákona o podporovaných zdrojích energie. Kromě novelizací pak koncepce počítá i s nahrazením současného energetického zákona zcela novým energetickým zákonem, který vytvoří regulační rámec pro nový model energetického trhu. Návrh tohoto zákona by mělo ministerstvo průmyslu a obchodu předložit do konce roku 2027.
Když vezmeme konkrétní normy, hodně očekávaný byl takzvaný Lex OZE II, který řeší komunitní energetiku. Od lidí znalých poměrů zaznívaly obavy, jak zákon nakonec dopadne a zda bude směřovat ke kýženému cíli. Povedlo se to?
Lex OZE II vnímám jako nástroj decentralizace energetiky. Na implementaci jednotlivých konceptů budeme muset ještě počkat, nicméně zastávám názor, že se v procesu postupného navýšení podílu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu jedná o důležitý krok, který povede k efektivnímu využití nestálých obnovitelných zdrojů energie. Lex OZE II stanovuje pravidla pro sdílení vlastní elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE), zavádí institut aktivního zákazníka a umožňuje vznik energetických společenství, což jsou klíčové prvky pro rozvoj komunitní energetiky. Klade také důraz na zapojení občanů a komunit do procesu energetické transformace, což vnímám pozitivně. Neznamená to však, že bychom se obešli bez centrálních stabilních zdrojů energie, především pak těch jaderných.
Kterou normu by bylo podle vás třeba změnit, přijmout, nebo naopak zrušit, abychom se rázněji posunuli k udržitelnější energetice?
Regulace by měla představovat jen jeden z mnoha motivátorů k energetické transformaci směrem k udržitelné energetice. Na příkladu uhlí se ukazuje, že systém emisních povolenek založený na tržních mechanismech funguje v mnoha aspektech lépe než direktivní regulace, proto bych se obecně přimlouval přistupovat k regulaci obezřetně a limitovat její množství. Pozitivně vnímám změny stavebního práva a energetického práva, ke kterým v současné době dochází, a věřím, že povedou k urychlení výstavby nových konvenčních i obnovitelných zdrojů energie a k efektivnějšímu hospodaření s vyrobenou energií.
Robert Reiss
Je advokátem PRK Partners se specializací na transakce a projekty v oblasti nemovitostí a energetiky, komplexní právní podporu zahraničním investorům, právo duševního vlastnictví a všeobecné korporátní právo. Magisterský titul získal v roce 2015 na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Během svých studií absolvoval roční studijní pobyt na Yeditepe University v Istanbulu, kde následně absolvoval i dvě pracovní stáže v advokátních kancelářích C&G Law Office a Kaya & Partner. V roce 2019 úspěšně zakončil dvouleté specializační studium Úřadu průmyslového vlastnictví
•
