Role Petra Koláře v poradním týmu prezidenta Petra Pavla ovšem pouze doplňuje obrázek toho, jak hluboké politické vazby zde má tuzemský výrobce zbraní, který se sám pasoval do pozice výhradního dodavatele českých ozbrojených složek. Otázka férové hospodářské soutěže jde přitom zcela stranou. To ostatně dokládají i verdikty Úřadu pro hospodářskou soutěž, který se v minulých letech v několika soutěžních sporech, kde šlo o významné státní zakázky, opakovaně zastal právě České zbrojovky a jejího mateřského holdingu Colt CZ Group.
Jedním z případů zakázky, která vzbuzuje pochybnosti, je zhruba rok staré rozhodnutí ministerstva obrany uzavřít bez výběrového řízení se společnosti Colt CZ Defence Solutions rámcovou smlouvu na dodávku útočných granátů za 413,3 milionu bez DPH. Doménou České zbrojovky jsou sice střelné zbraně, v tomto případě se však jedná o granáty rakouské společnosti Rheinmetal. Vybraný dodavatel slíbil, že spolu s rakouským partnerem zajistí výrobu těchto granátů v areálu ve Vrběticích. Ministerstvo zároveň argumentovalo, že v Česku neexistuje jiný výrobce, který by byl schopen dodat granáty, jež odpovídají armádním požadavkům. Server novinky.cz ovšem ještě před finálním výběrem upozornil, že u nás existuje výrobce, který dokončuje vývoj granátů české výroby. Server zmiňuje společnost Zeveta Ammunition z Bojkovic, která se prezentuje 86letou tradicí a zkušeností s výrobou munice, včetně ručních granátů. Ministerstvo obrany při výběru nijak nezdůvodnilo, proč takto obří nákup realizuje bez výběrového řízení.
Foto: Shutterstock
Zakázky pro Českou zbrojovku bez výběrového řízení či výběrová řízení šitá na míru výhradnímu domácímu dodavateli nebyly nikdy žádnou výjimkou a stejně tak nebyly ani výjimkou spory u antimonopolního úřadu, na který se obraceli rozhořčení konkurenti. ÚOHS se však vždy vůči postupu ministerstva zachoval shovívavě. Připomeňme například dodatele MPI CZ, jenž napadl veřejnou zakázku z roku 2018, kdy se ministerstvo obrany rozhodlo mimo zadávací řízení nakoupit u České zbrojovky ruční zbraně Bren a pistole CZ P-10 za více než dvě miliardy korun. ÚOHS tehdy konstatoval, že ministerstvo splnilo podmínky pro aplikaci obecné výjimky podle zákona zadávání veřejných zakázek a že v konečném důsledku nedošlo k narušení hospodářské soutěže.
Bez potíží nebyla ani starší zakázka na dodání útočných pušek pro českou armádu, kdy Armáda ČR bez výběrového řízení zrealizovala zakázku, jejímž výsledkem bylo dodání tehdy ještě neodzkoušených zbraní od České zbrojovky. V roce 2016 uvádí ve svých závěrech Nejvyšší kontrolní úřad, že přezbrojení Armády ČR útočnými puškami provázely „četné problémy s dopady na hospodárnost, efektivnost a účelnost realizace celého projektu.“ Úřad přímo konstatuje, že tyto problémy byly způsobeny hlavně tím, že byla vybrána zbraň neodzkoušená v bojových podmínkách.
Nejednalo se však vždy jen o armádní nákupy, kde bylo třeba umést cestu pro preferovaného dodavatele zbraní značky CZ. Spor o tom, zda se jedná o férovou soutěž, se vedl také v případě nákupu 1 600 služebních pistolí pro české celníky v roce 2014. V tomto případě to byla Česká zbrojovka, která se obrátila na ÚOHS kvůli tomu, že nebyla vybrána, ačkoliv nabídla o 2,5 milionu nižší cenu. A uspěla. Jenže v hodnocení celníků oproti pistolím Glock prý zcela propadla. Obě zbraně údajně hodnotilo dvacet náhodně vybraných celníků a vypadalo to nadějně, neboť byla vybrána jimi preferovaná varianta. Nakonec to ale pro ně byla ztráta času, protože úředníci z antimonopolního úřadu zřejmě vědí lépe, jaká zbraň je pro celníky vhodnější.
Napříč odborníky i politiky panuje shoda na tom, že v oblasti obranného průmyslu má stát své domácí výrobce podporovat. Například tím, že jim dává referenční domácí zakázky. Nemělo by to ale být na úkor spravedlivé soutěže a už vůbec ne v rozporu s preferencemi finálního uživatele, tedy samotných příslušníků obranných složek. Jde o jejich životy a naše bezpečí. Jenže několik posledních let se zdá, že se poměry zakonzervovaly ve stavu, kdy se vše zcela podmiňuje zájmu jednoho domácího výrobce.
•
