Navzdory bezprecedentním sankcím ze strany jak Evropské unie, tak jednotlivých členských států a masivního odklonu od jakékoliv formy spolupráce a partnerství s Ruskem se stále naleznou firmy, které v Rusku nadále podnikají. Mnoho z nich působí i v Česku a některé se uchází i o miliardy z veřejných peněz.
Když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, měla to podle Vladimira Putina být třídenní speciální vojenská operace. Tři dny se protáhly na dva roky a Rusko nadále páchá u svých sousedů zvěrstva a válečné zločiny. Ruská válka překreslila nejen mapu geopolitickou, ale i byznysovou. Evropské země jak na úrovni národní, tak unijní uvalily na Rusko doposud nejtvrdší ekonomické sankce, přičemž z jejich strany došlo i k masivnímu odklonu od odběru ruského plynu a nafty. Zareagoval i soukromý sektor, kde celá řada firem, od menších rodinných podniků po nadnárodní korporace, ukončila veškerý svůj byznys na území Ruska, často za cenu významných ztrát. Najdou se ale i tací, kteří i po dvou letech v Rusku nadále podnikají a tváří se, jako by se nic nedělo. Některé z těchto firem působí i v Česku.
Chief Executive Leadership Institute (CELI) při prestižní americké Yalově univerzitě od počátku války monitoruje přes 1 500 nadnárodních firem ve věci jejich byznysu v Rusku a s Ruskem. Mezi těmi, které se z Ruska nestáhly a nadále v zemi podnikají, nalezneme například obzvláště u mladší generace populární německý oděvní řetězec New Yorker. Ten se přitom v Česku podle průzkumu agentury Nielsen těší třetí nejvyšší známosti mezi obchody s oblečením a zná jej přes 80 % respondentů. Mnozí z nich nejspíše ani netuší, že firma, v níž nakupují, vydělává i v Rusku, kde i nadále rozšiřuje pobočkovou síť a otevírá nové obchody, včetně slavnostního otevření pobočky v Moskvě krátce po zahájení invaze. Ve výše zmíněném seznamu sestaveném institutem CELI je společnost New Yorker řazena do té nejhorší kategorie firem, které se chovají, jako kdyby k žádnému ruskému útoku na Ukrajinu a následné válce snad ani nedošlo.
Foto: Shutterstock
Zajímavostí je, že jakkoliv se New Yorker, který v Rusku působí od roku 2005, netají na svých stránkách ani mapou poboček na území země vedoucí útočnou válku, některé pobočky zde nenaleznete. Příkladem budiž například moskevská pobočka na adrese Presnenskaya Naberezhnaya, kterou najdete jen na Google Maps, ale v oficiálním firmou zveřejněném seznamu už ne. New Yorker nejenže za dva roky konfliktu v Rusku nikterak své aktivity neomezil, ale naopak je neustále rozšiřuje. Nejedná se přitom jen o oděvní řetězec působící v Moskvě a Petrohradu, ale o síť poboček napříč celým Ruskem, včetně takových měst, jako je Novosibirsk, Krasnojarsk nebo Nižneratovsk. Marně bychom hledali i vyjádření společnosti k jejímu ruskému podnikání, chybí jak v sekci FAQ na webu New Yorkeru, tak kdekoliv v médiích.
Další ze společností, které nadále působí v Rusku i v Česku, a to na mnohem významnější pozici nežli jakýkoliv oděvní řetězec, je francouzský stavební gigant Vinci, který na celosvětovém stavebním trhu drží sedmou nejvyšší pozici a v Česku (i na Slovensku) se sám prezentuje jako největší stavební skupina v zemi. Zatímco v žebříčku CELI patří co do míry působení v Rusku stejně jako New Yorker k nejhůře hodnoceným, v České republice se jednotlivé firmy ze skupiny Vinci již podílí na klíčových stavebních zakázkách v miliardových objemech a do tendrů na zakázky plánované se pravidelně přihlašují. V Rusku se Vinci, které zde provozuje pět poboček dceřiné společnosti Vinci Concessions a čtyři pobočky Vinci Construction (většina v Moskvě a Petrohradu, jedna v arktickém přístavu Sabetta), spolu se třemi aktivními dceřinými společnostmi a stejným počtem částečně přidružených společností, činí ještě více.
Mimo jiné v Rusku firmy ze skupiny Vinci stojí za stavbou klíčové dálnice M11 mezi Moskvou a Petrohradem, kdy při jejím předání zadavateli byla Vinci Concessions největším soukromým provozovatelem dálniční sítě v zemi s více než 950 kilometry. Kromě samotných stavebních prací v Rusku je Vinci rovněž k významným partnerům letních olympijských her v Paříži, kde jiné společnosti po oznámení účasti ruských sportovců na olympiádě své partnerství vypověděly. Ne tak Vinci. Možná poněkud paradoxně může u společnosti, která v Rusku vydělává a odvádí na daní enormní částky, přičemž Rusko se nikterak netají tím, že peníze vybrané na daních investuje na válečné účely, působit fakt, že na jejích stránkách nalezneme sekci o respektování etických principů. Tam se společnost chlubí členstvím v iniciativě Business for Human Rights nebo tím, že podepsala UN Global Compact.
Případu skupiny Vinci se vzhledem k jejímu častému zapojování do veřejných zakázek věnuje i server iDNES.cz, který ve věci oslovil též trojici pražských komunálních politiků – náměstka primátora Zdeňka Hřiba, který má v hlavním městě na starosti gesci dopravy, náměstka primátora zodpovědného za oblast kultury a zároveň europoslance Jiřího Pospíšila a opozičního zastupitele a předsedu pražské buňky hnutí ANO. Jakkoliv se toto trio často v politických otázkách neshodne, v odpovědích pro iDNES.cz všichni souhlasí s tím, že v principu jsou proti účasti v Rusku podnikajících firem na veřejných zakázkách. Hřib s Pospíšilem přitom podotýkají, že dokud ale nebude zákonodárci změněna příslušná legislativa, nemají municipality žádnou možnost takovéto firmy z tendrů vyřadit.
Foto: Shutterstock
Do třetice můžeme připomenout ruské působení společnosti ze zcela jiné kategorie, konkrétně banky Raiffeisenbank. Rakouská finanční instituce je majoritním akcionářem české dceřiné společnosti, která je dle svých stránek pátou největší bankou v Česku. Stejně jako předchozí dvě společnosti je v rámci monitoringu CELI řazena do nejhorší kategorie těch firem, které stále provozují svůj byznys v Rusku. Podle údajů z roku 2022 tam zaměstnává přes devět tisíc zaměstnanců a provozuje 115 pobočkových míst. Patří tak mezi nejvýznamnější v Rusku působící banky. Co se hospodářských výsledků týče, zatímco v Česku přestavoval čistý zisk Raiffeisenbank po zdanění 179 milionů euro za rok 2021, v Rusku toto číslo dosáhlo 474 milionů euro. Po invazi Ruska na Ukrajinu ruská Raiffeisenbank znásobila svůj čistý zisk na astronomické více než dvě miliardy euro. List Financial Times toto číslo odhaduje dokonce až na 2,2 miliardy euro, tedy zhruba 60 % zisku celé skupiny Raiffeisenbank. Ke cti banky budiž alespoň to, že dle vyjádření svých představitelů odchod z Ruska minimálně zvažuje a zavazuje se rozsah působení omezovat, byť ke dnešnímu dni zde stále působí.
Ve výčtu společností stále působících na ruském trhu bychom mohli pokračovat – ať už jde o potravinový řetězec Globus, hotelový řetězec Hilton, vodohospodářský gigant Veolia, aerolinky Etihad nebo Emirates, nebo síť restaurací TGI Friday´s. Efektivně tyto a desítky dalších společností k ukončení podnikání na ruském trhu nelze donutit. Vše je tak otázkou nejlepšího vědomí a svědomí jejich vlastních vedoucích představitelů a do jisté míry též zákazníků mimo ruský trh, kteří mohou svůj nesouhlas svobodně vyjádřit tak, že od daných společností nebudou nakupovat či jim v případě veřejného sektoru svěřovat veřejné zakázky.
•
