Hana Botová vede zahraniční právní oddělení tuzemské pobočky D.A.S. právní ochrana. Vedle úspěšné kariéry je mámou dvou malých dětí. Se zvládáním obou rolí jí hodně pomohl přístup zaměstnavatele, který mimo jiné nabízí pružnou pracovní dobu a možnost nakombinovat si práci z kanceláře a z domova. Za velkorysý ale manažerka D.A.S. právní ochrana považuje také systém mateřské a rodičovské dovolené v Česku, který ocenila zvláště po zkušenosti ve Švýcarsku. Celková náročnost práce právníka se podle ní v čase příliš nemění. „Předpisů přibývá, ale zvládat je na druhé straně pomáhají nové technologie,“ říká Hana Botová.
Velkým tématem je dnes rovnováha mezi osobním a pracovním životem. Zejména o mladší generaci se říká, že už nechce být v práci od nevidím do nevidím. Máte svůj osvědčený recept na work-life balance?
Ano, u mladších kolegů to tak bývá. Já se snažím si striktně oddělovat práci a volno, takže ve volném čase neřeším pracovní věci, pokud se nejedná o něco urgentního. Při práci se zase snažím o maximální efektivitu, abych mohla jít rozumně domů a nemusela večer dohánět, co jsem nestihla v práci. Velmi mi v tom pomáhá delegování a to, že mám zkušené a sehrané kolegy, na které se můžu spolehnout.
Možná máte výhodu v tom, že váš zaměstnavatel už podruhé získal ocenění „Společnost přátelská rodině“. Jak se to konkrétně projevuje ve vašem životě vedoucí zahraničního právního oddělení D.A.S. právní ochrana a zároveň mámy dvou dětí?
V naší společnosti máme pružnou pracovní dobu a můžeme si v rámci určitých pravidel celkem nakombinovat práci z kanceláře a práci z domova. To mi umožňuje být velmi flexibilní při slaďování pracovních povinností s chodem naší domácnosti, který se čím dál tím víc přizpůsobuje školce, kroužkům a podobně. V kanceláři máme také skvěle vybavenou hernu pro děti, kde jsou hračky, skluzavka, dětská postýlka a zároveň je tu pracovní stůl pro rodiče. Já osobně jsem ji zatím pro práci s dětmi nevyužila. Ale potvrzuje to, že firma podporu rodičů malých dětí bere vážně a snaží se pro práci s dětmi z kanceláře vytvořit vhodné podmínky. Zároveň mají kolegové v odůvodněných případech možnost pracovat z domova i několik týdnů po sobě, třeba v případě péče o nemocné děti. Moje dcery každoročně oceňují mikulášské besídky a sportovní akce určené také pro děti, do kterých se naše společnost zapojuje.
Mateřství bývá pro ženy v jejich kariéře docela složitým momentem. Musejí na delší čas práci opustit a pak nebývá jednoduché se do ní vracet i vzhledem k tomu, jak rychle se dnes vše vyvíjí. Přemýšlela jste o tom jako o kariérní komplikaci, když jste se rozhodovala pro založení rodiny?
Zvažovala jsem, nakolik je mateřství a skloubení pracovního života a péče o malé děti realistické již při výběru zaměstnání. Během studia jsem pracovala v české i mezinárodní advokátní kanceláři, kde to bylo velmi časově náročné. Pro ženu na juniornější pozici v advokátní kanceláři si skloubení práce a péče o malé děti nedokážu představit.
Samozřejmě jsem měla obavy, zda to půjde propojit tak, abych měla ze své práce dobrý pocit a zároveň si mohla užívat čas trávený s dětmi s čistou hlavou. Celkově ale nevnímám mateřství jako kariérní komplikaci, protože jsem měla štěstí na vstřícného zaměstnavatele a podporu rodiny.
Návrat do práce mi také usnadnila skutečnost, že jsem během mateřské i rodičovské byla v kontaktu s kolegy a nadále jsem s nimi spolupracovala. Řešení pracovních úkolů mi rozbíjelo jistou monotónnost, která je spojená s celodenní péčí o malé miminko. Zároveň mi práce přinášela pocit užitečnosti a kontakt s okolím, který mi zejména při rodičovské s první dcerou během covidových restrikcí hodně chyběl. Měla jsem tak přehled o dění ve společnosti i v právní oblasti, které se věnuji. Navíc je to poměrně úzká oblast, díky čemuž se daly novinky snadno dohnat po návratu do práce na plný úvazek.
Vedoucí zahraničního právního oddělení jste se stala tři roky před narozením dcery. Obávají se podle vás ženy přijmout vyšší a náročnější pozici, protože by ji nemusely zvládnout, až se stanou matkami? Hrálo to roli ve vašem rozhodování ucházet se o zmíněný post?
Když jsem se ucházela o vyšší pozici, možné skloubení s budoucím mateřstvím jsem řešila spíše okrajově. Co mě utvrdilo v tom, že je kombinace mateřství a práce zvládnutelná, byla moje tehdejší vedoucí, která byla na rodičovské krátce přes rok a následně se vrátila na plný úvazek s částečnou prací na dálku. Věřím, že i já můžu být zejména kolegyním příkladem, že práce v naší společnosti se dá úspěšně zvládat i v kombinaci s péčí o malé děti.
Sama jste ranou fázi mateřství a práci spojila na první pohled ukázkově – rok a půl péče o dceru, pak rok a půl v práci, následně rok péče o druhou dceru. Co bylo v téhle životní etapě nejtěžší a co vám ji nejvíce usnadnilo?
Nejnáročnější byl pro mě první rok na mateřské s první dcerou. Bylo to období mnoha změn. Byla jsem do té doby zvyklá na každodenní kontakt s kolegy a klienty a na vysoké pracovní nasazení. Těšilo mě, když jsem mohla nacházet řešení složitých případů a když jsem od kolegů i klientů dostávala zpětnou vazbu. První rok mateřské jsem měla velký pocit nejistoty, jestli dělám celou tu výchovu správně – a co je vlastně správně. Hodně mi pomohlo, když dcera začala více komunikovat a postupně chodit do jesliček. Náročné bylo také období restrikcí během covidu, zejména, když byly zavřené i školky. Velkou oporou mi je manžel, se kterým máme rozdělenou péči o děti a domácnost napůl.
Jak hodnotíte nastavení mateřské dovolené v Česku?
Moje vnímání hodně ovlivnila skutečnost, že jsem studovala rok ve Švýcarsku a po dokončení univerzity jsem tam často jezdila a měla možnost přes zkušenosti kamarádek vidět, jak je systém nastavený tam. Ženy ve Švýcarsku mají nárok na placenou mateřskou 4,5 měsíce. Většinou jim zaměstnavatel umožní být pár dalších týdnů na neplaceném volnu. Moje známé se do práce vracely, když jejich děti měly šest měsíců a chodily do jesliček. Běžně jsem viděla, že na procházky vyráželi vychovatelé a vychovatelky s několika kočárky.
Jako čerstvá matka jsem si nedokázala představit, že bych se do práce vracela od takto malého miminka a velice jsem oceňovala náš systém, kdy mateřská ve spojení s následnou rodičovskou umožňuje být s dětmi doma tři roky. Je to velkorysé.
Pro mě osobně byl rok a půl doma s dcerou ideální. S druhou dcerou jsem byla doma rok a poté mě na rodičovské vystřídal manžel. Mateřství vnímám jako nejkrásnější a nejsmysluplnější věc na světě. Zároveň je to ale velmi náročné a přináší to mnoho stresových situací, které každý rodič zná. Proto jsem ráda, že mám práci, která mě baví a naplňuje a kde si můžu odpočinout od rodičovských povinností. To mi poskytuje tolik potřebnou duševní rovnováhu.
Co by ženám obecně nejvíce pomohlo zvládnout rané mateřství a zároveň nevypadnout z kariéry?
Mně pomohla práce na částečný úvazek během mateřské, kontakt s kolegy a to, že jsem měla možnost sledovat novinky v právní oblasti, které se věnuji. Obdivuji ženy, které během mateřské najdou energii na zvyšování kvalifikace. Věřím, že obecně by řada rodičů ocenila dostupnější předškolní péči. V tomto ohledu vnímám jako problematickou hlavně nedostatečnou kapacitu jesliček a dětských skupin pro děti mladší tří let. Z vlastní zkušenosti vím, jak složité je nalezení jesliček, které jsou ochotné přijmout děti v roce a půl nebo i mladší. Většina těchto zařízení je soukromá, a tím pádem pro řadu rodičů hůře dostupná kvůli vysoké ceně. Sama jsem zažila, že platba za jesle či dětskou skupinu pak spolkne většinu výdělku, který rodič získá díky tomu, že se může vrátit do práce. Proto vnímám jako nešťastné zrušení školkovného neboli slevy na dani za umístění dítěte v předškolním zařízení.
Hodně vzývaná je dnes flexibilita pracovních úvazků. Jak by měla vypadat z pohledu matky a manažerky?
Jako pro manažerku je pro mě důležitá pravidelná vzájemná komunikace s dotyčným zaměstnancem. Nezbytná je také dobrá organizace práce ze strany zaměstnance, pokud jde například o předávání informací o rozdělaných úkolech. Mám zkušenost, že při práci na částečný úvazek je zaměstnanec – zejména rodič – hodně efektivní, protože ví, jak vzácným zdrojem je čas.
Pandemie covidu-19 naučila Čechy pracovat z domova. Po jejím odeznění už se zpravidla nevrátili do práce v té míře jako předtím. Je to pozitivní vývoj, nebo má i negativa?
Za předpokladu vzájemné důvěry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, potažmo vedoucím, jsou zde především pozitiva. Pro zaměstnance je to například flexibilita umožňující sladit rodinný a pracovní život. Zaměstnavateli pak práce z domova umožňuje nabírat pracovníky z širšího regionu, pokud například stačí dojíždět do kanceláře jen určité dny. Díky tomu si může vybírat z většího množství uchazečů o práci, což je při současné nízké dostupnosti kvalifikované pracovní síly velkou výhodou.
Negativem je pak hlavně absence osobního kontaktu, protože nezávisle na tom, jak moc technicky vyspělé jsou různé formy komunikace na dálku, nikdy to podle mé zkušenosti nenahradí osobní kontakt v kanceláři, zvláště v situacích, jako je třeba zaučování nových kolegů.
Jak řeší flexibilitu práce samotná D.A.S. právní ochrana?
V naší společnosti funguje model, kdy máme pevné jádro pracovní doby od 9.30 do 15.30. V tomto rozmezí musí být všichni kolegové dostupní. Zbylé rozvržení pracovní doby je na každém, jak mu vyhovuje a jak potřebuje. Rovněž máme možnost neomezeného čerpání home officu. Z pohledu manažera je pro mě důležité, aby se kolegové v týmu alespoň jednou týdně osobně setkávali, abychom mohli udržovat dlouhodobě dobré a fungující vztahy.
Velkým problémem bývá pro ženy péče o děti v předškolním věku po skončení rodičovské. Jsou z vaší zkušenosti dobrým řešením firemní školky?
Firemní školku u nás nemáme, takže nemám osobní zkušenost. Když by tu ta varianta byla, tak bych ji určitě částečně využila pro mladší dceru, která ještě nechodí do státní školky a kapacita v soukromých jesličkách bohužel zatím neumožňuje, aby tam docházela každý den v týdnu. Ovšem když zohledním, jak často jsou malé děti nemocné, tak mi jako větší benefit připadá možnost pracovat z domova a jesličky/školku zvolit spíše poblíž bydliště, aby se rodiče mohli ve vyzvedávání dětí střídat a nebylo to jen na jednom.
Když se vrátíme k tématu rovnováhy mezi pracovním a osobním životem, je vaše práce stále náročnější kvůli houstnoucí změti předpisů, nebo ji naopak spíše usnadňují nové technologie?
Nové technologie usnadňují naší práci, včetně schopnosti zvládat narůstající množství předpisů. Celková náročnost tak zůstává zhruba stejná. Buď se člověk učí, jak interpretovat nové předpisy, anebo se učí ovládat nové technologie.
Která technologická vymoženost z poslední doby znamenala pro práci vašeho týmu největší pokrok?
V poslední době jde hlavně o překlady dokumentů pomocí umělé inteligence v případě ne tak běžných jazyků jako bulharština či řečtina. Nemůžeme ale umělou inteligenci využít v plném rozsahu, protože při jejím použití musíme dbát zvýšené ochrany osobních údajů klientů, které není možné vkládat do AI programů.
Do budoucna by nám umělá inteligence mohla usnadnit vypracovávání právních stanovisek na základě námi připravených vzorů. K tomu ale bude potřeba mít AI programy, které neběží v cloudu u třetích stran, ale které budou nainstalovány on-site na našich počítačích.
Nově máme také software pro správu případů, který jsme si nechali vyvinout na míru a který tak plně odpovídá našim nárokům. Jeho nasazení nám ušetřilo spoustu neproduktivních administrativních úkonů, které vyžadoval provoz předchozího systému.
Umělá inteligence se stala velkým fenoménem. Upínají se k ní různé naděje. Nemáte z ní také obavy?
Některé aspekty naší práce by nám vhodná implementace umělé inteligence mohla zjednodušit – překlady, vyhodnocování stanovisek, administrativní pomoc při zpracování a registraci nových případů. Obavy mám z toho, že by široká veřejnost začala využívat AI jako svého právníka pro přípravu smluv nebo řešení právních problémů a spoléhala se na právní správnost těchto výstupů. Za mě je nutné složitý případ vždy konzultovat s právníkem, který dokáže posoudit drobné nuance a zvolit vhodnou taktiku pro postup vůči správním orgánům, vhodné argumenty pro obhajobu nebo řešení smluvního sporu.
Hana Botová
Vystudovala práva na Univerzitě Karlově. Studium si prodloužila o rok, během kterého vyjela na program mobility do švýcarského Curychu. Již při studiu pracovala v několika advokátních kancelářích. Po škole nastoupila do společnosti D.A.S. právní ochrana, pobočka ERGO Versicherung Aktiengesellschaft pro ČR, kde se posléze stala vedoucí zahraničního právního oddělení. Má dvě dcery.
•
