Chápu, že UEFA díky finále v Budapešti (Evropská liga) nebo v Praze (Konferenční liga) popularizuje své soutěže v zemích, které se obvykle k „velkým zápasům“ nedostávají tak často. Zklamání či naštvání fandů klubů, které hrály v Praze, se ale dá pochopit. Fanoušci by určitě zaplnili výrazně větší stadion. Přestože pobyt v českém hlavním městě si určitě užili i ti, kdo se na utkání přímo nedostali, fanzóna s velkou obrazovkou a přímá účast na zápasu jsou trochu odlišné zážitky…
Ilustrace: Vojtěch Velický
Mimochodem Fiorentina měla letos průměrnou návštěvnost doma v lize přes 32 tisíc, West Ham dokonce 59 tisíc diváků. Se zástupci špičkových lig získalo finále Konferenční ligy solidní prestiž a pozornost, ale možná by to z hlediska potenciálu naplněnosti nebylo tolik rozdílné, kdyby ve finále stály proti sobě třeba Sporting Braga a Lech Poznaň. I tak by byl stadion v Edenu malý. Je to zkrátka finále evropského poháru.
Z druhé strany bych se však zdráhal podlehnout tlaku, že Česku chybí výrazně větší stadion(y). Podívejte se na průměrné návštěvy v lize – jen Slavia a Sparta měly letos doma průměrně přes 14 tisíc fanoušků na zápas, což znamená v obou případech asi tříčtvrtinové zaplnění kapacity jejich stadionu. Daleko za nimi zůstaly Viktoria Plzeň (8 577) a Baník Ostrava (6 808). Speciálně pro Baník je to další nastavení zrcadla ambicím o vlastním, čistě fotbalovém stánku s velkou kapacitou.
Jistě, jsou tu derby, tradiční vyhrocené bitvy, některé pohárové zápasy, ale (a platí to i pro zápasy reprezentace) dostat na český tým u nás více než 30 tisíc fanoušků by byla opravdu výjimečná událost. Souvisí to také s atraktivitou značky. „Česká repre“ může nyní jen nostalgicky vzpomínat na časy před téměř 20 lety, kdy se silná generace kolem Nedvěda, Čecha či Rosického měřila s nejlepšími nejen v Evropě.
Reprezentační fotbal byl v té době fenoménem, který zavdával příčinu k diskusím o tom, že by si národní tým zasloužil národní stadion s výrazně vyšší kapacitou. Doba se ale změnila. Úspěchy už nepřicházejí jako dříve, vztah k reprezentaci je mnohem méně emotivní, proměňuje se chování fanoušků, zvyšuje se konkurence v boji o pozornost diváků mezi jednotlivými sporty.
Racionálněji se jeví pro potřeby reprezentace i nadále využívat klubové arény. Alternativou pro významné mezinárodní zápasy může potenciálně být nový stadion Sparty, k jehož realizaci je to ovšem zatím daleko. Buďme zároveň rádi, že se staví či rekonstruují malé, moderní stadiony (Karviná, Pardubice, Hradec Králové), jež respektují regionální sílu klubových „značek“ a sportovní hodnotu „produktu český fotbal“. Finále Konferenční ligy v Edenu bylo nadstandardní odměnou pro český fotbal, z níž ale oprávněně nemají jinde v Evropě tak velkou radost.
Idea velkého národního stadionu dnes nemá nejen sportovní či společenskou, ale také ekonomickou oporu. Těžko by se našla politická shoda na státní podporu takové investice. A i když národní stadion nemusí mít jen čistě fotbalové využití, nikdy nebude vytížen stejně jako multisportovní hala. Podle mého názoru nový národní fotbalový stadion nepotřebujeme a měli bychom se soustředit na jiné investice.
Petr Salomon, zakladatel a spolumajitel Týmuj.cz
•
