Těmto zemím, mezi které patří například Belgie nebo Švédsko, se ale od té doby daří o dost hůře na poli konektivity a budování 5G infrastruktury. Online platforma EU Reporter varuje, že by současná situace mohla dokonce přerůst v obchodní válku. To by mohlo ohrozit četné obchodní operace významných evropských firem na území Číny. I technologiím z dílny Nokie nebo Ericssonu se zde paradoxně daří lépe než v domácí Evropě.
Evropským telekomunikačním společnostem se v Číně daří. Švédský Ericsson, finská Nokia a další jsou podle oficiálních čínských dat aktivní ve více než 25 % tamních provincií. Jejich součástky často nacházejí umístění i v jádrových částech telekomunikační infrastruktury – což je v opačném scénáři něco, proti čemu představitelé EU brojí nejhlasitěji. Naopak v Číně tyto komponenty využívají i v lokalitách, kde se nacházejí strategické vojenské základny. Přítomnost evropských firem je zde dokonce tak intenzivní, že počty jejich 5G stanic jen v Číně brzy překonají kompletní počty za celou Evropu. Podle analytiků budou evropské firmy na konci roku 2024 ovládat přes 16 % čínského telekomunikačního trhu.
„Ericsson a Nokia patří mezi světovou špičku, jsou velmi konkurenceschopné vůči čínským dodavatelům. Teď na tom ale ekonomicky nejsou zrovna nejlépe, jejich tržby nerostou, což vychází z toho, že na jejich největších trzích v EU a v Americe operátoři výrazně omezují investice do sítí a nenakupují tolik jako v minulosti. Jakákoli omezení obchodu by tak mohla znamenat pro jejich byznys další ránu,“ komentuje aktuální situaci telekomunikační expert Ondřej Malý. Naráží tak na fakt, že zatímco v Číně se těmto firmám velmi daří, situace v Evropě je pro ně daleko komplikovanější.
Evropský paradox
Kromě toho, že členské státy EU nejsou poptávkou schopny uspokojit ani potřeby vlastních firem, Unie navíc už nějakou dobu vyzývá k vylučování čínských dodavatelů z evropského trhu. Důvodem mají být vážné kybernetické hrozby, které ovšem nejsou nijak blíže specifikované – většinou si tato varování vystačí s konstatováním, že firmy Huawei a ZTE jsou napojeny na centrální vládu v Pekingu. Podle serveru EU Reporter ale v posledních dvaceti letech v souvislosti s nimi nedošlo k žádnému závažnému bezpečnostnímu incidentu. Pro EU je tak větším problémem sílící odpor národních regulátorů proti této jestřábí ochranářské politice.
Boy Luthje z Institutu pro sociální výzkum při Univerzitě J. W. Goetheho ve Frankfurtu nad Mohanem věří, že čínské technologie mohou Evropě naopak pomoci urychlit přechod k moderní 5G infrastruktuře. „Největším rizikem, hlavně v souvislosti s 5G, jsou nedostatečné investice do rozšiřování infrastruktury ze strany evropských telekomunikačních operátorů, vlád a dalších relevantních průmyslových hráčů. Nebezpečí opožděného vývoje lze negovat jen ve spolupráci s čínskými dodavateli a prodejci technologií, nikoliv tím, že je nadále budeme označovat za vysoce rizikové,“ podotýká.
Obchodní válka na obzoru?
Současný politický kurz EU paradoxně nejvíce škodí evropskému telekomunikačnímu trhu. Vyloučení globálně významných firem, kterými jsou Huawei a ZTE, jej deformuje, protože limituje už tak omezenou nabídku relevantní konkurence. Najít adekvátní náhradu navíc není úplně snadným úkolem, což znásobuje prodlevy dodávek a zvyšuje náklady v řádu desítek milionů euro. Obojím v důsledku trpí hlavně koncoví spotřebitelé. Index digitální ekonomiky a společnosti DESI dokazuje, že státy, které aktivně podpořily zákaz čínských dodavatelů, zaostávají z hlediska konektivity širokopásmového připojení. Švédsko se v žebříčku v roce 2022 propadlo z druhého místa na deváté, Rumunsko z patnáctého na jedenácté. Doposud třináctá Belgie je nově vůbec nejhorší v Evropě.
„Z historické zkušenosti dobře víme, že různé tarify a další ochranářská ekonomická opatření na první dobrou vypadají jako ochranné zdi, ale ve skutečnosti jsou spíše vězením,“ upozorňuje John Van Fleet ze Šanghajské dopravní univerzity, který se obává možného zhoršení mezinárodních obchodních vztahů mezi evropskými zeměmi a Čínou. EU totiž svými kroky zásadně narušuje princip vzájemně otevřených trhů a dá se předpokládat, že Čína na to dříve či později zareaguje. Tato reakce by v lepším případě mohla nabýt podoby přísnějších pravidel pro evropské firmy, v horším případě půjde o plnohodnotnou obchodní válku.
Na obě zmíněné varianty by ale nejvíce doplatily mnohé evropské firmy, které mají v Číně rozjeté významné obchodní operace. Pro ilustraci, automobilová skupina BMW prodá ročně v Číně trojnásobek toho, co v Evropě. Podobně je na tom německý Volkswagen, jehož prodeje v Číně převyšují ty evropské dvojnásobně. Některé firmy dokonce vykazují vyšší příjmy z čínského trhu oproti tomu evropskému dlouhodobě – například francouzský L’Oreal počínaje rokem 2015.
•
