Z právního světa poměrně často zaznívá, že technologický vývoj právu utíká. Kde to dnes ve své praxi pociťujete nejpalčivěji?
Přiznám se, že u nás v Bird & Bird tento problém příliš nepociťuji. Strategie naší firmy je postavená na technologickém vývoji napříč odvětvími a sami děláme maximum pro to, abychom nezůstávali pozadu ani při naší každodenní práci. Navíc vzhledem k tomu, že radíme našim klientům z oblasti technologií a inovací, sami máme k technologiím blízko, a tak trochu se považujeme za technologické nadšence. Samozřejmě ale z povahy advokacie existují určité limity, a to zejména s ohledem na důvěrnost klientských dat, které je třeba respektovat. Osobně se těším, až budou technologické nástroje natolik specifické pro právní práci, že budeme moct zmenšit i tu část repetitivní práce, které se jako právníci stále musíme věnovat osobně.
Je vůbec myslitelné, aby právo drželo s překotným technologickým vývojem krok? Co by tomu napomohlo?
Pokud to myslíte ve smyslu regulace, tak to samozřejmě možné není. Není možné, aby právo regulovalo technologie, které teprve vznikají. Výborný příklad jsme viděli při vývoji AI Aktu, kde první návrh Evropské komise ještě nereagoval na generativní umělou inteligenci a až v reakci na její rozšíření museli evropští legislativci reflektovat úpravu do vznikajícího nařízení.
Obecně však lze říct, že jedinou dlouhodobě udržitelnou cestou je hledat na regulatorní úrovni shodu na obecných principech, které budou platné bez ohledu na konkrétní typ technologie. Je to samozřejmě daleko složitější práce než psaní úpravy ad hoc ke každé technologické novince. Domnívám se však, že je to jediný směr, který může vést k právní jistotě.
Umělá inteligence se stala velkým fenoménem v podstatě počínaje rokem 2023. Kdy se podle vás můžeme dočkat její regulace? Je to vůbec nezbytné?
Já osobně jsem velký fanoušek umělé inteligence a v rámci našeho digitálního týmu se tomuto tématu věnujeme už několik let. Nástup generativní umělé inteligence přilákal spoustu pozornosti, což si myslím, že je dobře. Projevilo se to samozřejmě i v zájmu, který byl věnován legislativnímu procesu v EU ohledně AI Aktu, přičemž s ohledem na prosincové zprávy se domnívám, že jsme blízko k finálnímu znění nařízení. Otázka nezbytnosti je určitě na místě. Umělá inteligence přináší do našich životů obrovské usnadnění mnoha procesů, ale je pravdou, že v některých typech užití může představovat riziko pro ochranu základních práv a svobod. Z tohoto důvodu regulaci vítám a doufám, že i navazující prováděcí předpisy budou citlivé, aby nedocházelo ke zbytečnému dušení technologického vývoje.
Radíte rovněž softwarovým firmám. Evropa dnes zaostává v počtu patentů za Čínou a Spojenými státy. Jedno vysvětlení zní, že velký rozvoj dnes probíhá v informačních technologiích, jenže v Evropě nelze patentovat čistě software, což ji hendikepuje. Měla byste pro firmu, která vyvinula unikátní software hodný ochrany, nějaké řešení?
Softwarovému právu se u nás v digitálním týmu věnujeme hodně. Našimi klienty jsou převážně velké softwarové firmy s mezinárodním působením. Teritoriální ochrana průmyslových práv tak nemusí být tak účinná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ochrana softwaru proto musí přicházet na dvojí úrovni. Určitě je třeba zvolit vhodnou technickou ochranu, ale stejně důležitá je i ta právní, respektive smluvní. S našimi klienty pracujeme na vyjednávání softwarových smluv, kde tvrdě bojujeme za co nejlepší podmínky. Pokud je softwarová smlouva dobře připravena, obě strany přesně vědí, jaká jsou jejich práva a povinnosti, a ke konfliktu zpravidla nedochází. Nad rámec si však dovolím poznámku, že je skvělé sledovat, kolik našich menších českých softwarových klientů přerůstá ve velké mezinárodní společnosti. Osobně mě baví sledovat, jak v této oblasti české společnosti excelují a dobývají mezinárodní trhy.
Éra digitalizace musí komplikovat také ochranu autorských práv. Vezměme si například pirátské kopie filmů volně dostupné na internetu. Platí, že to znamená víc práce pro právní experty, jako jste vy?
Digitalizace ochranu autorských práv určitě komplikuje, a to právě zejména s ohledem na teritoriální limity, respektive na úpravu autorských práv na národní úrovni. Například systém ochrany autorských práv v České republice a v USA je výrazně odlišný, takže klientům v této oblasti nezbude než si své duševní vlastnictví chránit také smluvně. Kromě smluvní agendy v oblasti ochrany autorských práv tak docela často řešíme i spory související s autorským právem. Líbí se mi, že klienti jsou stále odvážnější, pokud jde o ochranu jejich práv soudní cestou. Mám radost, že se nám daří tyto soudní spory vyhrávat.
Co radíte těm, kteří chtějí své originální dílo zabezpečit, a přitom se nevzdat výhod, které přináší digitalizace?
Obecná rada zní, že ochranu duševního vlastnictví není dobré podceňovat. Každý jednotlivý klient má své specifické potřeby a požadavky. Je dobré si uvědomit, že účinná ochrana duševního vlastnictví je jedním z nejdůležitějších pilířů jejich byznysu. Pokud tato ochrana není nastavena správně, může se snadno zhroutit i budoucí pokračování firmy samotné. Oproti tomu výhody digitalizace z obchodního pohledu jsou nesporné. Otevírá se před námi trh téměř bez hranic. Řekla bych tedy, že využívat výhod digitalizace je určitě na místě, jenom je třeba se nad ochranou duševního vlastnictví zamyslet, a to ideálně s dostatečným předstihem, než je dané dílo uvedeno na trh.
Sama máte novinářskou zkušenost. Velké mediální domy si stěžují, že přicházejí o příjmy, protože atraktivitu jejich obsahu reklamě vytěží technologické korporace – například vyhledávače či sociální sítě. Mají média nějakou šanci se bránit?
Mediální právo je mojí největší vášní, a to jak kvůli mé novinářské minulosti, tak také proto, že se digitálnímu mediálnímu obsahu věnuji jak profesně, tak teď i v rámci svého doktorského studia. Za poslední roky se samozřejmě mediální trh hodně proměňuje, kromě přesunu obsahu na online platformy teď hraje i velkou roli generativní umělá inteligence. A změny se v mediální oblasti dají očekávat i do budoucna. Evropská unie v tuto chvíli připravuje nařízení regulující média (European Media Freedom Act), které si klade za cíl stanovit pravidla pro ochranu novinářů, zvýšení transparentnost vlastnictví médií, ale hlavní ambice směřují k posílení nezávislosti a plurality médií.
Samozřejmě je však pravdou, že proto, aby mohla existovat nezávislá kvalitní média, je nutné, aby jim jejich činnost vydělávala. Osobně si myslím, že je v zájmu každého z nás, aby kvalitní média prosperovala, protože jenom tak docílíme zajištění dostatku kvalitního obsahu. Jako příklad opatření, která někteří naši klienti z mediální oblasti implementují do svých byznysových modelů, můžeme uvést zavedení paywall a předplatného spolu s nabídkou exkluzivního obsahu pro předplatitele. Setkáváme se také s vytvářením vlastních reklamních platformem, což přináší lepší kontrolu nad monetizací obsahu. Investice do kvalitního a unikátního obsahu zase vedou k přilákání a udržení si loajálních čtenářů. Řada firem také uzavírá partnerství a syndikace, které jim pomáhají rozšířit dosah a distribuci obsahu, a v neposlední řadě samozřejmě využívají optimalizace použití sociálních médií, zejména zvýšení viditelnosti a angažovanosti v online prostoru. Jak vidíme, ani mediální trh nemá jinou možnost než se technologickému pokroku přizpůsobit.
Zabýváte se také řešením sporů. Co ve své dosavadní kariéře považujete za největší vítězství na poli uplatňování práva v digitálním světě?
Přiznám se, že jako svůj největší dosavadní úspěch v oblasti řešení sporu v digitální oblasti vnímám situaci, kdy jsme dokázali velkému sporu zabránit. Vznikl spor mezi dvěma velkými technologickými společnostmi. Strany se velmi nepohodly a situace směřovala k dlouhému a zejména velmi nákladnému soudnímu sporu s mezinárodním přesahem. Vzhledem k tomu, že se u našich klientů vždycky snažíme najít co nejvýhodnější řešení, podařilo se nám za pomoci řady vyjednávacích a diplomatických taktik spor deeskalovat a najít řešení přijatelné pro obě strany.
Velkým celoevropským regulačním počinem souvisejícím s digitalizací bylo nařízení GDPR o ochraně osobních údajů. Povedlo se touto normou dosáhnout cíle, který sledovala? Osobně mám pocit, že jedním z důsledků jsou neustále dotazy na povolení cookies na webových stránkách, které člověk často bezmyšlenkovitě odklikává, místo aby se probíral podrobným nastavením. Tím dává souhlas ke sledování svých aktivit. Ve finále je tak trochu obětí normy, která by ho měla chránit…
Přínos GDPR obecně vnímám zejména v tom, že společnosti začaly více zvažovat otázky ochrany dat při implementaci náročných technologických projektů a při nastavování svých služeb. Ochrana dat dnes tvoří klíčovou součást plánovaní a vývoje služeb. Často jsme jako advokáti již při vzniku řady technologických řešení, která jsou navrhovaná tak, aby splňovala všechny legislativní požadavky.
Popravdě, ano, cookie lišty dnes každého uživatele obtěžují. Tento problém je částečně důsledkem toho, že nařízení e-Privacy, které mělo řešit specifika související s elektronickým soukromím a sledováním online, zůstalo v procesu schvalování „zaseknuté“. Tím pádem nebyla plně adresována otázka cookie a online sledování v rámci širšího rámce GDPR.
Ochrana dat je jednou z vašich specializací. Když člověk zadá heslo únik dat do internetového vyhledávače, má pocit, že jde o nepříjemně častý jev. Je nedostatečný tlak právních norem a případných sankcí, nebo zde selhává spíše realizace v konkrétních firmách?
Únikům dat a kybernetickým útokům se bohužel zcela nevyhneme. Cílem kyberbezpečnosti tedy zpravidla není incidentům zcela zabránit, ale spíše snižovat jejich počet a minimalizovat jejich dopad. Je to právě správné právní nastavení, které může pomoci minimalizovat dopady kybernetických incidentů. Směrnice NIS2 je v současnosti rezonujícím tématem v oblasti kybernetické bezpečnosti a já doufám, že standardizace v oblasti kybernetické bezpečnosti povede ke značnému ulehčení a zrychlení spousty jednání.
Michaela Čejková
Je advokátkou pražské pobočky Bird & Bird a ve své praxi se zaměřuje na právo duševního vlastnictví, ochranu osobních údajů, mediální právo a otázky regulace digitálního trhu. Mezi její klienty se řadí společnosti z odvětví informačních technologií, e-commerce, poskytovatelé telekomunikačních a mediálních služeb.
V minulosti působila ve veřejném a soudním sektoru, kde se zaměřovala na otázky evropského práva a řešení sporů s přeshraničními aspekty.
Michaela má rovněž praxi z novinářského prostředí, která umocňuje její zájem o média a digitální výzvy, kterým tento sektor v současnosti čelí. Zároveň má rozsáhlé zkušenosti s komplexním řešením sporů týkajících se autorského práva.
•
