Každý s nimi přichází každý den do kontaktu, málokdo si však dokáže plně představit jejich významnou roli pro průmysl. Řeč je o kartonových krabicích. Nakolik celé odvětví změnily krize uplynulých let a jak se ho může dotknout všudypřítomné „ozeleňování“? „Přestože papír je starý produkt, pořád je produktem budoucnosti,“ říká Josef Chalupný, provozní ředitel společnosti Model Obaly, největšího výrobce papírových obalů v Česku.
Uplynulé tři roky se průmysl musel vyrovnávat s krizovými situacemi. Jak se promítly do vašeho odvětví?
Vyzkoušeli jsme si různé extrémy, ať už pozitivní, nebo negativní. V době covidu výrazně rostla některá odvětví, například e-commerce, a kvůli narušeným řetězcům většina zákazníků řešila situaci vytvářením velkých zásob. Takže naše prodeje extrémně rostly a poptávka byla velká. Oproti tomu jsme se hodně potýkali s restrikcemi. Příkladem bylo zajištění servisu pro naše stroje. Většina z nich je zahraničních, potřebují pravidelný servis, který jsme sem v nejtvrdších lockdownech nebyli schopní dostat.
Celá tato situace odhalila i nedostatky v kritické infrastruktuře. Mimo jiné jsme výrobcem pro farmacii. A veškerá farmacie spadá do kritické infrastruktury. Někteří naši zákazníci nejen z farmacie, ale i z potravinářského segmentu po nás žádali garanci, že budeme schopní v případě lockdownu dodávat. Tuto garanci jsme jim dát nemohli, protože jako výrobce obalů nespadáme do kritické infrastruktury. Například ve Švýcarsku si tento problém uvědomili a existuje zde určitá forma sekundární kritické infrastruktury, která zajišťuje chod a dodávání té primární. V Česku nic takového není a muselo nám stačit jen ujištění, že úplné uzavření nenastane. Věřím, že až se situace uklidní, bude prostor legislativní nedostatky postupně zlepšit.
Jak se vás konkrétně dotkla energetická krize?
Nejsme postiženi jako třeba slévárny. Na druhé straně naše výroba není energeticky nenáročná. Loni jsme měli ceny energií zafixované. Toto období jsme využili k přípravám a provedení různých opatření. Oproti katastrofickým scénářům, podle kterých jsme se mohli dostat až na šestinásobek původních cen, jsou naše náklady na energie zhruba „jen“ o 50 procent vyšší. Na snižování energetické náročnosti pracujeme nadále a zůstává naší prioritou. Do určité míry má pozitivní vliv i to, že jsme v rámci firmy zapojili zaměstnance k iniciaci potenciálních úspor.
Obecně nám to také ukázalo rozdíl mezi konkurencí, která využívá jako zdroj energie teplárny, kde je legislativa dost nejasná. My, abychom snížili riziko, jsme se rozhodli rychle investovat do instalace fotovoltaických panelů, ale také do kombinovaných hořáků a zásobníků s lehkým topným olejem, kterými jsme schopní nahradit plyn v případě zastavení jeho dodávek. Paradoxně jsme se díky těmto opatřením posunuli do odběrového stupně jedna, takže v případě nedostatku plynu by nás omezili mezi prvními, protože máme alternativu.
Vnímáte teď ze strany státu ochotu diskutovat, jak se z krizí poučit?
Myslím si, že se na to v tuto chvíli neklade žádná velká priorita. To téma jsme se snažili otevřít před pár měsíci. A probírali jsme i možnosti omezování dodávek plynu. Ve své podstatě stanovisko státu spočívalo v ujištění, že se to nestane. Takže opatření, která by se dala použít pro případ krize či pro případ nenadálých událostí, stále chybějí a i proto chceme být připraveni.
Tématem dneška v celém průmyslu je udržitelnost a naplňování cílů ESG. Jak reagujete na udržitelnost finálních produktů?
Je to určitě velké téma. Stále víc velkých zákazníků má požadavky na udržitelnost. Pravidelně reportujeme vývoj naší uhlíkové stopy a investujeme do její redukce. Výhodou je, že samotný papír jako materiál je v Česku i v Evropské unii etalonem recyklace – v Česku se recykluje 80 až 85 procent procent materiálu. Přestože papír je starý produkt, pořád je produktem budoucnosti.
Nebojíte se tedy, že papír potká stejný osud jako spalovací motory?
Pokud nepřijde nějaká nová regulace postrádající smysl, pak nevidím důvod. Je to zajímavý produkt, se kterým se dá značně tvořit. A ani digitalizace ho nijak nelimituje. Běží různé, nepříliš přesné informace, že kvůli papíru mizí deštné pralesy, ale v Evropě dnes recyklát tvoří 70 až 80 procent papíru na výrobu obalů. Dnes se tento trend prosazuje i v Asii a USA, kde vždycky převládaly kraftové papíry s vysokým obsahem primárního vlákna. Evropa v tomto ohledu je však výrazně napřed.
Takže budoucnost černě nevidíte…
Dlouhodobě je obalářství asi nejjednodušší a nejefektivnější nástroj, jak podpořit prodej výrobku, a to nejen z marketingového hlediska. To se nejspíše měnit nebude. Že tady obaly budou dál, jsem si uvědomil, když jsme je začali vyrábět pro společnost, která si do té doby zakládala na tom, že je nepoužívá. Nesmíme však usnout na vavřínech a musíme dál náš obor rozvíjet, zefektivňovat, dál ho sbližovat s přírodou a snižovat zmíněnou uhlíkovou stopu.
Kam obor směřuje?
Velký potenciál vidím v digitálním tisku a digitalizaci jako takové. Jsem přesvědčen, že nás tento trend také nemine. Je to dané i požadavky z trhu. Stále víc se v rámci marketingu pracuje s akcemi a s vizuálem obalů. Všichni je chtějí mít individualizované a reagovat na aktuální trendy, což digitál umožňuje. Po zkušenostech s obory, které si tímto procesem již prošly, předpokládám, že tento trend bude nadále růst oproti konvenčnímu tisku.
Jak se jako největší výrobce obalů dokážete přizpůsobovat požadavkům klientů?
Jsme natolik flexibilní, nakolik nám to dovolí technologie v kombinaci s ekonomickými možnostmi zákazníka. V podstatě i dnes jsme schopní vyrobit jeden, dva, tři kusy produktu. Ostatně, maximální optimalizace je jedna z našich klíčových předností, ale pro klienty je téměř nezaplatitelná. Tradiční tisk totiž probíhá za pomoci přesně připraveného štočku, zjednodušeně něco jako razítka. A ve chvíli, kdy se změní design, musí se vyměnit i to razítko, což je finančně náročné. To se týká flexotisku i offsetového tisku.
V tomto ohledu vnímám přidanou hodnotu digitálního tisku, kdy prakticky jen softwarově upravíte zakázku a můžete tisknout – jiné barevné mutace, jiné jazykové mutace, a tím zjednodušit obaly. Dnes řada obalů obsahuje velké množství textů jen proto, že výrobci musejí mít na obalu všechny jazykové mutace podle toho, do jakého regionu dodávají. Ve chvíli, kdy jim budeme schopní nabídnout individuální úpravu, mohou tisknout jenom daný text v jazyce, který potřebují, a více se zaměřit třeba na zatraktivnění designu.
V čem se nejvíce projevují švýcarské kořeny a motto The Extra in the Ordinary?
Možná v jednoduchosti a efektivitě. Příkladem může být náš majitel, který je velkým odpůrcem byrokracie. Takže nezavádíme korporátní manýry, byť naše firma za uplynulých 20 let výrazně vyrostla. Nejsme řízení maticově nebo různými korporátními úrovněmi, v podstatě máme pořád poměrně jednoduchou strukturu. Máme pozice, na které jsem já pro Česko, kdy odpovídám jak za investice, tak za veškerý rozvoj v něm, a nade mnou je majitel, který je zároveň výkonným ředitelem celé skupiny. Toto vnímám jako přidanou hodnotu ve chvíli, kdy mám nějakou větší investici, kterou mohu rychle vyřešit přímo s majitelem. Není to jako v tradičním korporátu, kde to, co není v rozpočtu, neexistuje, i kdyby to mělo sebevětší přidanou hodnotu.
•
