K tomu přispívají nejen problémy v oblasti energií a cen surovin, ale také dostupnost kvalifikované pracovní síly. Podstatné je zabezpečení výroby a její kvality se současnými pracovníky, případně nově zaškolenými. Zaměstnance často zatěžuje papírová evidence a její přenášení či předávání, což představuje problém zejména ve výrobních a kontrolních procesech, ať už ve skladu, výrobě, nebo expedici. Navíc zvyšuje nutnost přítomnosti více zaměstnanců na jednotlivých pracovištích.
Způsobem, jak zachovat, případně zvýšit kvalitu procesů ve firmě, je primárně digitalizace dat. Zavedení komplexního provázaného informačního systému vede především ke zvýšení přesnosti, snížení chybovosti a nároků na lidskou pracovní sílu a následnému využívání dat při rozhodovacích procesech. Prvním a nejdůležitějším výsledkem je kontrola surovin, ať už v rámci vstupů (sklad surovin), či výdeje do výroby, kdy pak vše probíhá elektronicky. Ve výrobě zaměstnanci jednotlivých pracovišť nemusejí například hlídat „údaj na váze“, protože množství surovin a jejich pořadí hlídá v informačním systému receptura zavedená výrobním technologem.
Ilustrace: Vojtěch Velický
Obecně lze říct, že informační systém by měl umožňovat spotřebu pouze takového množství surovin, jež jsou nezbytné k výrobě objednaného počtu výrobků. Neméně důležité je sledování výrobků v reálném čase. Pod tímto sledováním si lze představit nejen cestu výrobku na výrobní lince. Například výrobek je vypečen v rotační peci. Pecař ho vytáhne a provede nejen početní, ale rovněž kvalitativní kontrolu, zda nejsou některé kusy spálené, nedopečené či jinak znehodnocené. Tento údaj okamžitě zadá do systému formou dotykového počítače „sledování výroby“ a nyní je již tento údaj v celém informačním systému a může se s ním dál pracovat.
Výrobní technolog tedy vidí průběh výroby a expedice má přesnou informaci, kolik a jakých výrobků je připraveno k předání pro jejich expedování zákazníkovi. Zpětně lze vyhodnotit, kolik výrobků bylo vyexpedováno (vyfakturováno) vůči dle receptur vynaloženému objemu surovin nezbytnému k jejich výrobě. Vedení podniku tak získává přímou kontrolu výrobních procesů a pohybů surovin, což je nyní alfou a omegou nejen co do jakosti výrobků, ale zejména v rámci plánování a úspor, kdy každý gram navíc je náklad.
Neméně podstatným trendem je provázanost informačního systému organizace s výrobními zařízeními (například mísicí centra nebo sila pro dávkování surovin), přestože jejich dodavatelem jsou různí výrobci. Zařízení musejí mít připravený komunikační protokol k jejich propojení s informačním systémem organizace. Automatický transfer těchto dat snižuje nutnost vstupu lidského faktoru, což přináší nejen úsporu nákladů, ale i zvýšení přesnosti, kdy manuálním přepisem vznikají nesrovnalosti.
Od toho všeho se následně odvíjí cenotvorba. Vychází z dat v reálném čase, která představují automatický propočet surovin a samozřejmě výpočet nákladů. Obchodník získává přesné údaje pro tvorbu ceny výrobků, což pro podniky se zavedeným a provázaným informačním systémem představuje další konkurenční výhodu. Digitalizace i tak tradičního oboru, jako je potravinářský průmysl, může tedy zásadně přispět k tomu, aby podniky vyráběly efektivněji, což jim nejen významně ušetří náklady a zvýší jejich schopnost obstát na trhu, ale také pomůže tím, že nebude zvyšována celková inflace.
Jan Václavík, generální ředitel, Trinidon
•
