Není čas čekat, protože čím později začneme, tím bude dosahování udržitelnosti těžší a dražší. Řada příkladů z různých odvětví přitom ukazuje, že se ekologie s ekonomikou nejen dá, ale vlastně musí skloubit. České firmy by na to měly obzvlášť myslet, protože typicky vyvážejí do zemí Evropské unie a budou čelit rostoucímu riziku, že neuspějí právě proto, že vyrábějí příliš neekologicky. „Pokud firma nebude reagovat včas, může ji konkurence předhonit, firma začne přicházet o zakázky a až se rozhodne investovat do vlastní transformace, už na to nemusí mít,“ přibližuje pohled finančního světa Blanka Beranová, expertka jedné ze tří největších tuzemských bank – ČSOB.
Udržitelnost se promítá do byznysu stále výrazněji a konkrétněji. Na začátku přitom byly a jsou různé celospolečenské závazky typu unijního FIT for 55. Co osobně považujete za milník, od nějž bylo jasné, že začínáme směřovat k zásadní transformaci ekonomiky?
Udržitelnost, která je odpovědí na klimatickou změnu a další zásadní enviromentální problémy, jako je ochrana biodiverzity či zastavení znečištění ekosystémů, představuje geopolitický problém. Je to politický problém, protože jeho řešení spočívá v zajištění dlouhodobé stability mezi ekonomikou, životním prostředím a společností, což je samozřejmě v rozporu s krátkodobým politickým prioritizováním na základě volebních období, jehož primárním cílem je uspokojit okamžité ekonomické zájmy jedinců, domácností a firem. A geopolitický, protože zásadně souvisí s distribucí zdrojů, a tedy ekonomické a politické moci, přičemž jeho řešení či neřešení bude mít na některé země zásadní negativní dopad. Z tohoto pohledu proto vidím celou řadu zásadních milníků, a to buď na úrovni politického přístupu, nebo na úrovni trhu.
Pokud byste měla vybrat některé konkrétní?
V té první kategorii mohu uvést například založení mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC v roce 1988, rámcovou smlouvu OSN z roku 1992, kde došlo k mezinárodní shodě na nutnosti řešit klimatickou změnu, zavedení povinnosti států poskytovat přehled o svých emisích a účastnit se každoročních konferencí COP (Conference of Parties), Pařížskou dohodu z roku 2015 neb COP 26 a závazek k postupnému ukončení uhelné energie a další… V druhé kategorii, tedy na úrovni trhu, jde například o zavedení ETS a přijetí principu, že znečišťovatel platí, CBAM neboli zavedení mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích nebo zavedení standardu pasivních budov a mnoho dalších. V oblasti technologií jsou to lithium-iontové baterie, větrné farmy, technologie zachycování a ukládání uhlíku. Dále je to čínská dominance v globálních dodavatelských řetězcích s kritickými surovinami a bohužel musím zmínit agresi Ruska vůči Ukrajině, která ukázala na problém závislosti na putinovském Rusku v oblasti důležitých surovin ovlivňující energetickou soběstačnost.
Firmy se začínají ozývat, že Evropa rapidně ztrácí konkurenceschopnost. Nedávná Antverpská deklarace evropských průmyslníků si klade za cíl doplnit Zelenou dohodu neboli Green Deal o Evropskou průmyslovou dohodu, která má pomoci vyspělý průmysl v Evropě udržet. Nenaplňují se hodnocení, že záměr EU budovat udržitelnější ekonomiku je sice bohulibý, ale zatím nepromyšleně realizovaný?
Evropa vždy byla silná ve stanovení ambicí, ale bohužel je slabší v jejich realizaci. A to z důvodu, který jsem před chvílí zmiňovala. Tím je rozpor mezi dlouhodobými ambicemi EU a krátkodobým volebním cyklem v jednotlivých členských zemích. Dopad tohoto rozporu můžeme právě teď vidět například na neschopnosti opakovaně prosadit a schválit zákon o obnově přírody.
Záměr Green Dealu je správný, dekarbonizovat a snížit energetickou náročnost evropské ekonomiky zcela jistě potřebujeme. To, k čemu ale nyní dochází, a nejspíš to bude akcentováno novou Evropskou komisí a Evropským parlamentem, je určité vybalancování priorit a zdrojů, kdy vedle dekarbonizace potřebujeme zároveň podporovat konkurenceschopnost evropských firem, surovinovou a obrannou bezpečnost a udržet sociální soudržnost. Osobně si nemyslím, že musíme měnit klimatické ambice Green Dealu, abychom dosáhli větší a dlouhodobé konkurenceschopnosti EU. Jsem přesvědčena, že obě ambice se plně doplňují. Věřím nebo doufám, že naopak povedou ke správnému a cílenému uvolnění zdrojů a investic a urychlení celé transformace.
Dbá se dostatečně na to, že celá transformace musí být udržitelná i ekonomicky?
K tomuto se vyjádřím z pohledu finanční instituce. České firmy, které typicky vyvážejí do zemí Evropské unie, tedy naší dominantní exportní destinace, čelí riziku, že neuspějí právě proto, že vyrábějí příliš neekologicky. Vidíme na řadě případů z různých odvětví, že se ekologie s ekonomikou nejen dá, ale vlastně musí skloubit. V řadě odvětví změna technologie vyžaduje čas a investice. Pokud firma nebude reagovat včas, může ji konkurence předhonit, firma začne přicházet o zakázky, začne se zhoršovat její finanční kondice, a až se rozhodne investovat do vlastní transformace, už na to nemusí mít. Jinými slovy, firma, která podcení ESG hledisko, může být pro banky problematičtější z hlediska financování, protože z tohoto pohledu má nejistou budoucnost. Může se dostat do stavu, v němž její výrobky budou neprodejné, anebo bude čelit dodatečným daním a emisním poplatkům a její ekonomická atraktivita může být horší.
Jak hodnotíte proces propisování mezinárodní cílů a závazků v udržitelnosti do konkrétních strategií, legislativy na unijní i národní úrovni a pak do praxe konkrétních firem? Spatřujete tam nějaké zásadní slabé místo?
Celý svět má velké zpoždění v zastavení negativních dopadů naší hospodářské činnosti na životní prostředí včetně České republiky. Čím později se začne s efektivními a radikálními změnami, tím budou opatření dražší a těžší. Nicméně vidíme první úspěchy na celosvětovém měřítku, například v tom, že růst emisí začíná zpomalovat. K tomu výrazně přispěly Mezinárodní klimatické dohody, které většinou vznikají na globálních klimatických summitech COP. Mají velkou symbolickou hodnotu, ale zároveň stanovují důležitý rámec, k jehož naplňování se účastníci summitu zavazují. Po summitech dochází k rozpracování dohodnutých rámců a závazků v následných strategiích, politikách a legislativních krocích na unijní nebo národní úrovni. Tyto politiky známe pod termínem Green Deal, Fit for 55, Farm to Fork nebo pod konkrétními strategiemi a politikami, jako je Národní energetická koncepce či Národní klimatický a energetický plán.
Jak jsem zmínila na začátku, zásadní slabé místo je nesoulad mezi dlouhodobými cíli, potřebou připravit a realizovat dlouhodobou strategii, a krátkodobým politickým volebním cyklem, který je samozřejmě primárně nastaven na sliby řešení okamžitých potřeb společnosti. V případě EU je toto ještě roztříštěno do jednotlivých zemí.
V Česku je od firem často slyšet, že udržitelnost nemá žádného ambasadora mezi politiky. Kdybyste měla přístup státu k udržitelnosti oznámkovat, jaké byste mu dala vysvědčení?
Ano, Česko bohužel zatím nemá jedno řídicí nebo koordinační místo, které by mělo silný mandát na řízení celé hospodářské transformace pokrývající jak dekarbonizaci, tak restart Česka. Jednotně řízený změnový program, který by koordinoval kroky různých resortů, je nutnou podmínkou úspěšné realizace. Jednotlivá ministerstva mají pochopitelnou tendenci soustředit se jen na své agendy a svou gesci, bez potřebné provazby na jiné resorty. K tomuto kdysi sloužilo ministerstvo hospodářství, které nám teď chybí.
Nicméně je dobře, že jsou na světě NKEP – Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu, první verze Politiky ochrany klimatu a Státní energetické koncepce. Hodnotit známkou si netroufnu, to by bylo velmi subjektivní, nicméně pokud mohu trochu porovnat připravenost v jednotlivých zemích naší finanční skupiny, tak je samozřejmě vidět rozdíl v míře proaktivity a připravenosti v jednotlivých zemích. My jsme výrazně pozadu.
V čem český stát selhává především?
Musíme si uvědomit, že historie našeho strojírenství a průmyslu nám dává silné předpoklady k tomu, abychom měli schopnost vyvíjet nové zelené technologie. Nicméně silně pokulháváme v přípravě a realizaci. Máme tendenci v přípravě změn včetně zpracování dopadových analýz čekat až do stadia finálního schválení politik či tržních rámců na úrovni EU a následně na národní úrovni. Teprve pak začínáme s přípravou a realizací, mezitím nám ostatní země utečou. Pokud mám jmenovat oblasti, kde jsme asi nejvíce pozadu, tak to je efektivní schéma pobídek a využití zdrojů EU, které podpoří a zajistí investice do okamžité obnovy infrastruktury včetně přenosových a distribučních sítí a do nových technologií. Dále zmíním úpravu legislativního rámce, který urychlí a zefektivní realizaci, zajistí datovou připravenost a propíše národní sektorové strategie do souvisejících legislativ. Další nutnost je dopředu řešit ve spolupráci s podniky potřebné kapacity a kompetence, posílit vzdělávání včetně reskillingu a upskillingu, neboť si nemůžeme dovolit čekat, než nám vyroste nová generace. Tak jako obnova jaderné energetiky bude vyžadovat experty na jádro, tak bude například plošná rekonstrukce budov vyžadovat potřebný počet vyškolených projektantů. Je potřeba se na celou transformaci dívat jako na zcela bezprecedentní příležitost pro korporátní sféru i českou společnost obecně a s její pomocí znovu nastartovat českou ekonomiku.
ČSOB patří do nadnárodní finanční skupiny, takže může čerpat ze sdíleného mezinárodního know-how. Jak postupovalo a postupuje zavádění nových principů udržitelnosti do strategie a pravidel fungování vaší banky?
Udržitelnost je v KBC i ČSOB tradiční součástí naší korporátní strategie i firemní kultury. Proto jsme se historicky hlásili a hlásíme k řadě dobrovolných, globálních závazků, mezi něž patří hlavně cíle udržitelného rozvoje (SDG) Organizace spojených národů, které hrály důležitou roli při formování naší strategie udržitelnosti. A protože věříme, že můžeme dosáhnout většího úspěchu, když se zaměříme na vybraná témata SDG, která přímo souvisejí s naší činností jako banka-pojišťovatel, vybrali jsme pět oblastí, kde můžeme mít velký dopad. Jde o SDG 3 Dobré zdraví a pohoda, SDG 7 Cenově dostupná a čistá energie, SDG 8 Slušná práce a ekonomický růst, SDG 12 Odpovědná spotřeba a výroba a SDG 13 Opatření v oblasti klimatu.
Dobrovolnost už dnes ale nestačí, protože valem přibývá nejrůznějších regulací…
Samozřejmě poslední dobou jsou dobrovolné závazky nahrazovány regulatorními požadavky na úrovní zemí EU. Tím asi nejvýznamnějším hnacím motorem pronikání ESG agendy do finančního sektoru je narůstající objem regulace. Nefinanční aktivity a transparentní vykazování v oblasti udržitelnosti se stávají integrální součástí našeho podnikání, podobně jako finanční aktivity a reporting. Jsou to právě finanční instituce, které svými investičními rozhodnutími ovlivňují toky finančních prostředků do jednotlivých projektů a odvětví ekonomiky. Zároveň jsou ale vystaveny také těm nejvýznamnějším rizikům. Proto na půdě Evropské komise vznikl v roce 2018 tzv. Akční plán EU pro financování udržitelného růstu (Action Plan: Financing Sustainable Growth), který dokazuje odhodlání Evropské unie intenzivně zapojit finanční sektor a firmy do snahy o dosažení udržitelného růstu. Hlavním očekávaným přínosem je přesun soukromého kapitálu od znečišťujících/neudržitelných projektů k udržitelným a zároveň řízení rizik plynoucích ze změny klimatu a degradace životního prostředí. Proto vznikla EU Taxonomie – nástroj umožňující klasifikaci udržitelných ekonomických aktivit a prokázání cílené alokace zdrojů.
Finanční sektor, ať chce nebo nechce, se stává pomyslnou převodní pákou udržitelnosti do reality, protože rozhoduje, kam bude směřovat kapitál. Nakolik se ho daří přesměrovávat ve prospěch udržitelnosti?
Jak jsem již zmínila, jsou to právě finanční instituce, které svými investičními rozhodnutími ovlivňují toky finančních prostředků do jednotlivých projektů a odvětví ekonomiky, ale zároveň musí řídit rizika včetně těch, která souvisí s klimatickou změnou nebo, chcete-li, celým ESG. Z pohledu řízení rizik nejsme zatím zemí, která je zásadně ovlivněna, oproti jiným, fyzickými dopady změny klimatu, jako jsou povodně, požáry, eroze půdy, nedostatek vody. U nás je zatím asi nejsignifikantnější riziko záplav. Vedle toho ale musíme v rámci investičního rozhodnutí zohlednit riziko stranded assets neboli tzv. uvízlých aktiv – to jsou aktiva/projekty, u kterých lze s ohledem na společenský, legislativní vývoj, technologický pokrok očekávat pokles hodnoty vložených finančních prostředků. Příkladem mohou být investice do energeticky náročných budov nebo fosilní infrastruktury anebo naopak předčasné investice do budoucích technologií, které nenajdou odběratele.
Pokud jde o přealokování kapitálu do udržitelných projektů nebo projektů, které přispívají k tranzici, tak zatím vidíme celkem malý objem investic do nových technologií a aktivit, které přispívají k dekarbonizaci nebo mají pozitivní enviromentální či sociální dopad. Samozřejmě toto má několik důvodů. Ty hlavní jsem již zmínila výše a převážně spočívají v připravenosti státu a podniků podpořit a financovat tranzici či investice do nových technologií. Vedle toho nám chybí data, která by nám umožnila jednoduše vyhodnotit a prokázat účelovou alokaci a přínos investice z pohledu ESG.
Můžete realitu „zelenání“ bankovních portfolií přiblížit na příkladu vaší banky? Jaké má dnes ČSOB green asset ratio?
Skupina ČSOB podporuje podnikání, které je přívětivé k životnímu prostředí a šetrně hospodaří s přírodními zdroji. Obecně můžeme říct, že společně s našimi klienty hledáme udržitelnější řešení jejich potřeb. Objem Green Asset Ratio neboli podíl aktiv, které jsou již v souladu s EU Taxonomií, je zatím velmi malý, a to z důvodů zmíněných výše. Též musím zdůraznit, že zatím není možné porovnávat mezi bankami či podniky Green Asset Ratio, protože v Česku není jednotný a jasný výklad EU Taxonomie. Chybí data, která by umožnila vyhodnotit soulad s EU Taxonomií, a tak každý přistupuje k vyhodnocení zatím na základě svého interního výkladu. ČSOB patří k institucím, které neoznačí jako Green Asset nic, kde chybí data naplňující všechny 3 pilíře Taxonomie (tj. významně přispívá, významně nepoškozuje, naplňuje minimální sociální záruky). A proto čísla, která mohu uvést, jsou za rok 2023 následující: Celkem jsme poskytli téměř 30 miliard korun na úvěry podporující tranzici k nízkouhlíkové ekonomice, z toho více než dvě miliardy již v plném souladu s EU Taxonomií. Nové prodeje do odpovědných fondů meziročně narostly více než pětinásobně a činily 15,7 miliardy korun a investice do odpovědných investičních certifikátů a zelených dluhopisů pro fyzické osoby narostly čtyřnásobně do hodnoty čtyři miliardy korun. Nicméně, stále pracujeme na zlepšení sběru dat, na základě, kterých můžeme vyhodnotit všechny parametry EU Taxonomie. Prozatím alespoň transparentně označujeme jako „towards-green“ i vykazované objemy, u kterých zatím nemůžeme prokázat splnění všech kritérií EU Taxonomie.
Z jakých aktiv se dnes vaše zelené portfolio skládá především?
V oblasti nemovitostí jsou to úvěry na budovy s energetickým štítkem (PENB) v kategorii A a B. Ty zahrnují jak úvěry na nemovitosti firemního sektoru, tak hypotéky fyzickým osobám. Zhruba čtvrtina hypoték i nezajištěných úvěrů ze stavebního spoření byla vloni určena na úsporné bydlení. Firemním klientům pomáháme s přípravou energetických auditů, technické dokumentace pro podnikání a odborným poradenstvím a poskytujeme úvěry na obnovitelné zdroje. V oblasti dopravy podporujeme financování automobilů s čistou energií a takzvaných „pařížských“ nákladních vozů splňujících nízkoemisní limity.
Hodně se mluví o tom, že pro udržitelnou transformaci nám zoufale chybí data, protože neumíme pořádně vyhodnotit ani současný stav. Jak se s tímhle problémem vypořádáváte v ČSOB?
S nedostatkem dat se skutečně potýkáme a doufáme, že nám v tom pomůže zavedení povinnosti nefinančního reportingu včetně vykazování souladu s EU Taxonomií, který bude muset projít auditem. Vidím ale zásadní nedostatky minimálně pro finanční instituce. Zcela zásadní je rozpor povinnosti nefinančního reportingu na úrovni klienta (firmy) a potřeby a povinnosti mít data na úrovni financované transakce. Tuto druhou povinnost mají finanční instituce, které potřebují součinnost klienta/firem na získání dat. Bez této spolupráce a ochoty klienta dodat či společně spočítat nebo pracovat na zajištění dat se nedostaneme ke kvalitním údajům. Pak jsme nuceni se uchýlit k proxy modelům, které jsou více či méně přesné až velmi nepřesné, pokud stavím na celoevropských průměrech.
Dá se říct, jaký druh dat chybí nejvíce? Jsou to informace pro výpočet uhlíkové stopy?
Uhlíková stopa je samozřejmě v současnosti nejvíce poptávaný údaj. Některé firmy ji zatím nezveřejňují, protože jim to neukládá žádný zákon. Nebo si nejsou jisté svými výpočty a z obavy z greenwashingu svá data raději nezveřejňují. Nejdále jsou firmy, které fungují buď ve finanční sféře, anebo v mezinárodních vazbách. Ty umí minimálně Scope 1 a 2 (vlastní emise firmy) velice dobře kvantifikovat. Celá řada dalších firem představu nemá, a ještě větší výzvou bude pro firmy výpočet Scope 3 (emise dodavatelů a zákazníků).
ČSOB díky partnerství mezi mateřskou KBC a českou platformou Green0meter poskytuje firmám vedle financování i poradenství v oblasti udržitelnosti včetně digitální podpory v přípravě nefinančního reportingu, vyhodnocení EU Taxomonie nebo výpočtu emisní stopy. Obsluhu firem nově zjednodušil a zrychlil unikátní digitální rozcestník Green0meter Marketplace.
Co by z vašeho pohledu zejména pomohlo smysluplně posunout udržitelnou transformaci vpřed?
Pokud se bavíme o České republice, tak to je vytvoření silného týmu seniorních, zkušených a motivovaných expertů a změnových manažerů, kteří mají zkušenosti s řízením strategických změn. Tento tým musí být apolitický a musí mít takový legislativní mandát, že realizace nebude ovlivněna tím, kdo zrovna vyhrál volby. Tomuto kroku by velmi prospělo legislativní zakotvení dekarbonizace včetně závazných cílů.
Blanka Beranová
Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Má dlouholeté zkušenosti z oblasti bankovnictví, které získala na různých mezinárodních projektech ve společnosti Accenture, v níž jedenáct let pracovala na různých manažerských postech. Ve skupině ČSOB pracuje od roku 2015. V ČMSS, nyní ČSOB Stavební spořitelně, vedla přípravu a implementaci nové obchodní strategie, jejímž cílem bylo zajistit dominantní postavení ČMSS na trhu stavebního spoření. Poté byla zodpovědná za řízení integrace ČMSS do ČSOB skupiny. V současné době je v pozici výkonné ředitelky pro Udržitelnost zodpovědná za řízení ESG aktivit v rámci skupiny ČSOB.
•
