Jesenická společnost Fenix Group je tradičním výrobcem topných systémů, které vyváží do více než 50 zemí světa. Před několika lety se pustila do vývoje bateriových úložišť určených pro domácnosti i velké firmy. Letos Fenix Group přichází s novým typem úložiště střední velikosti MES (Medium Energy Storage). Podle zakladatele firmy Cyrila Svozila je o MES velký zájem. Zákazníci však čekají, až budou moct na aplikace Fenix Group čerpat dotace.
Proč jste vlastně s tímto novým typem úložiště přišli?
Při jednáních s průmyslovými podniky se ukázalo, že mnoho z nich nepotřebovalo naše největší úložiště SAS. Proto je zbytečné jim nabízet tuto nejvyšší řadu, ale ta střední řada nám chyběla. Ukázalo se, že poptávka po ní je větší než u těch velkých celků. První úložiště MES teď dokončujeme. Systém je škálovatelný jak ve výkonu, kde může mít 150 nebo 300 kW, což už jsou velmi velké výkony i pro malé průmyslové podniky, tak i v kapacitě, která se pohybuje od 96 do 576 kWh. Naše největší aplikace SAS začíná na hodnotě kolem 560 kWh, takže máme dnes pokrytou celou linii od 12 kWh až vlastně do nekonečna, protože kapacitu SAS lze navyšovat počtem kontejnerů.
Foto: Michael Tomeš
Kdy nové úložiště nabídnete k prodeji?
První MES bude instalované u nás v Jeseníku a veřejnosti jej představíme v říjnu na brněnském strojírenském veletrhu. Předpokládáme, že do konce roku projde testy a prodávat bychom ho mohli od poloviny příštího roku.
Úložiště jste vyvinuli ve spolupráci s ČVUT?
S ČVUT pracujeme na řídicím softwaru, který je pro všechna bateriová úložiště stejný. Jsme schopni poskytovat stejné služby, ať už je to flexibilita, nebo obchodování na spotovém trhu. Hardware a základní software jsme si vyvinuli sami.
Hodně se teď mluví o tom, jak by bylo dobré, kdyby v Česku vznikl celý výrobní řetězec baterií, od těžby surovin, jako jsou lithium a mangan, až po jejich vlastní výrobu. Myslíte, že je to realistické?
Bylo by to úžasné, ale vývoj v Evropské unii dnes bohužel vede k deindustrializaci, která zrychluje. Z Německa od ledna odešlo pět velkých firem včetně třeba společnosti BASF, navíc nové regulace komplikují – a tím pádem i zdražují – výrobu, takže nelze očekávat, že by se to stalo. Dovedu si představit, že někdo zadotuje vznik něčeho takového miliardami z nějakých fondů, jak se to dnes bohužel dělá, ale vůbec si nejsem jistý, že to bude konkurenceschopné.
U Drážďan má ale ve spolupráci s tchajwanskými investory vzniknout velká továrna na polovodiče…
Dobře, ale vám připadá normální, aby fabrika vznikla díky tomu, že ji jako daňoví poplatníci zaplatíme?
To je nakonec i případ takzvané gigafactory na baterie do elektromobilů, kterou má ve Spojených státech stavět Volkswagen.
Ano, ale nemyslím si, že je to normální. Já pořád žiju ve světě, kde je kapitalismus založen na tom, že kapitalisté investují, a ne, že to zaplatí stát. My jsme žádné investiční pobídky nikdy neměli, nežádali jsme o ně a myslím si, že jsme fungovali relativně úspěšně.
Váš výrobní program je stále většinově založen na topných systémech, nebo už převažují bateriová úložiště?
Pořád jsou to topné systémy, to zůstává. Baterie se začaly velmi slušně rozvíjet loni, hlavně v druhém pololetí, ale trápí nás jedna věc. My jsme 33 let podnikali v oboru, kde jsme nepřicházeli do styku s veřejnými zakázkami, byli jsme odkázáni na sektor skutečných investorů, kteří když se rozhodli, že to koupí, tak to koupili. To byl náš trh, jenž nepodléhal žádným dotacím.
To se změnilo?
Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo různé podpůrné programy pro firmy, které si chtěly instalovat bateriová úložiště. Vzhledem k tomu, že teď mají dostat evropské peníze na nový program, tak ty podpory pozastavili a čeká se, až se vyhlásí nové. To se stalo v dubnu. My jsme v té době měli spoustu zakázek, klienti byli rozhodnutí, že si to pořídí, ale pak prakticky všichni řekli: nezlobte se, koncem roku by měl být vyhlášen nový program a my do toho teď nemůžeme jít, protože bychom riskovali, že bychom třeba nedodrželi nějaké podmínky, které v tom programu budou.
Co to pro vás znamená?
Na takové věci jsme nebyli zvyklí, předtím jsme s takovými investory nejednali. Některým průmyslovým investorům jsme spočítali, že se jim to i bez dotací vrátí za dva a půl roku. A oni do toho bez té dotace stejně nešli. To je jako droga. Naprosto to destruovalo trh, z něhož se už vlastně stal přídělový systém.
Jak velkou část nákladů na úložiště by ty dotace pokryly?
Třeba padesát procent, to není málo. Ale teď se ten byznys prostě zastavil. Zájemců je hodně, ale všichni čekají, jak dopadnou dotace. Znal jsem jednu firmu, která zateplovala domy, měla hodně práce. Pak ministerstvo životního prostředí oznámilo, že budou na zateplování dotace. Jejich byznys se na čtyři měsíce zastavil a firma zkrachovala.
Takže čekáte, až ministerstvo spustí nový dotační program?
Vyrábíme zhruba na 50 procent, což nás samozřejmě brzdí. Pokud jde o ostatní výrobky, naše topné systémy, tam se nám daří. Problém drahé energie se naštěstí týká jen Evropy, takže třeba v Latinské Americe máme nejlepší prodejní výsledky a ani Severní Amerika není špatná. Austrálie, Asie, tam to všechno funguje velmi dobře. Evropa ale byla náš největší trh a tam ztrácíme hodně.
Nesouvisí pokles poptávky i s tím, že ceny energií klesly a lidé už se tím tak nezabývají?
Vám se třistaprocentní nárůst ceny zdá být málo?
Nezdá, ale loni se třeba vůbec nevědělo, kam až ceny porostou, kdežto teď už se ta situace stabilizovala.
To se ale netýká firem. Zrovna minulý týden mi volalo několik lidí, například provozovatel jednoho z lyžařských středisek v Jeseníkách, který má mnohem větší spotřebu v zimě než v létě. Nakupuje na spotovém trhu, ale ví, že v zimě ceny porostou, tak požádal několik distributorů o nabídku fixní ceny. Víte, jakou cenu mu nabídli? 7,80 za kWh silové elektřiny. Říkal mi, že to bude muset zavřít.
Co jste mu poradil?
Pokud máte vhodné bateriové úložiště vzhledem ke spotřebě, na spotovém trhu můžete velmi dobře existovat. I v tom loňském dramatickém roce byla spotová cena v průměru o 20 až 40 procent pod úrovní nabízených fixních tarifů. Pokud se bude trh stabilizovat, věřím, že budou klesat i fixní ceny.
Vidíte pro vaši firmu příležitost v takzvané komunitní energetice, tedy sdílení elektřiny mezi malými výrobci a odběrateli?
My jsme si vždycky takové věci chtěli vyzkoušet sami a získat vlastní poznatky. Město Jeseník bylo jedno z asi pěti v Česku, které ČEPS vybral pro projekt komunitní energetiky. Nás k tomu přizvali, abychom poskytli své výrobní a regulační kapacity.
Zapojili jste se?
My jsme v té době měli dva areály, které už jsme mezitím spojili. V jednom areálu jsme měli zdroje elektřiny a ten druhý byl hlavně výrobní. Když jsme chtěli elektřinu přenést z jednoho areálu do druhého, museli jsme zaplatit za přenos jedné kilowatthodiny asi korunu padesát jako distribuční poplatek.
To by měla vyřešit legislativa upravující fungování komunitní energetiky a nové tarify, které připravuje Energetický regulační úřad.
Provozovatel vám sítě buď pronajme, nebo prodá. Když si to rozpočítáte, dojdete ke stejné částce, tedy koruně padesát. Regulací můžete dosáhnout jen toho, že se ty sítě rozpadnou. Když direktivně řeknete, že to bude stát ne korunu padesát, ale padesát halířů, distributor vám buď tu síť s radostí prodá, protože ví, že na tom budete prodělávat vy a on, nebo to bude provozovat s náklady, které odpovídají poplatku padesáti haléřů, což znamená, že tam budou výpadky a problémy.
Čili to podle vás nedává smysl?
Já jsem význam komunitní energetiky viděl třeba u developerů, kteří staví čtvrť rodinných domů nebo velké bytové domy. Oni klidně mohou pojmout celý takový projekt jako uzavřenou energetickou soustavu a stát se jejím provozovatelem. Ale když ta síť patří někomu jinému, je to problém.
Jak dopadl ten zmíněný projekt v Jeseníku?
Špatně. Nám jako firmě se vyplatilo zřídit vysokonapěťový kabel, takže jsme si elektřinu posílali z jedné části firmy do druhé. Pro město se ale nepodařilo najít žádný ekonomický benefit. Provozovatel sítě nabídl, že tu síť městu prodá, ale když jsme to rozpočítali, zjistili jsme, že nám z toho zase vypadla ta koruna padesát jako náklad na přenos.
•
