Čechům musí udržitelná opatření dávat smysl. Pak jsou v nich přeborníci, říká Frans Timmermans

Pokud jde o zapojení občanů, již dnes se podle něj všude kolem nabízejí příležitosti. „Stačí se podívat, kolik lidí v Česku si dává na střechu solární panely nebo na obrovský zájem o tepelná čerpadla. Češi jsou také přeborníky v zateplování svých domovů. Nedělají to z lásky k plánům Zelené dohody nebo proto, že jim to říká Brusel – dělají to, protože to dává smysl,“ říká.

Cílem Evropské unie je dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Jaké zásadní změny budou muset být ještě provedeny ve způsobu, jakým naše společnost funguje, aby tento cíl splnila?
Evropská unie skutečně usiluje o to, aby se v roce 2050 stala klimaticky neutrální. To je nyní zákonný předpis, který přijaly a podporují všechny členské státy. Snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 55 procent do roku 2030 nás směruje na správnou cestu k dosažení tohoto cíle. Mnoho nezbytných legislativních změn již bylo provedeno. Nyní se však musíme také zabývat krizí přírody a životního prostředí. V těchto tématech jsme na dobré cestě, ale zdaleka jsme neskončili.
Pravda je ta, že každý rok spotřebujeme 1,6krát více, než planeta dokáže regenerovat. Musíme proto pokročit ještě letos, protože právě krize naší přírody je přímou hrozbou pro naše zdraví, pro zabezpečení dostatku potravin i pro naše hospodářství. Zdravá příroda také absorbuje více uhlíku a zelené plochy jsou nesmírně důležité pro omezení dopadu extrémního počasí. Přemýšlejte o tom: čím zelenější je ulice, tím chladnější je během vlny veder. Navrhovaný zákon o obnově přírody zajistí, že do našich životů vneseme více přírody. Musíme také přejít na plně oběhové hospodářství, kde jsou výrobky od začátku koncipovány tak, aby vydržely a aby bylo možné je snadno znovu použít, opravit a recyklovat. Návrhy, jak toho dosáhnout, se právě teď projednávají v Radě a v Evropském parlamentu.

Dosažení nulových čistých emisí, pomoc při obnově přírody, budování oběhového hospodářství: to jsou zásadní změny…
Nedělám si iluze, že tento přechod je snadný. Víme však také, že čím déle budeme čekat, tím více se ekonomické náklady a zároveň dopady na lidi budou zvyšovat, a to právě kvůli nečinnosti. Prostě si nemůžeme dovolit zpomalit.
 
Podívejme se na bližší budoucnost. Jak jste řekl, EU si stanovila cíl snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent. Jak daleko jsme v plnění tohoto cíle, kde jsou největší mezery?
To je oblast, kde jsme pokročili nejvíce. Většina právních předpisů, které mají sladit klimatickou, energetickou a dopravní politiku EU s tímto cílem, již byla schválena a ve skutečnosti neexistují žádné legislativní mezery.
Jedna z největších změn se dotkne evropského systému obchodování s emisemi. Bude zesílen pro elektřinu a průmysl a nově nyní bude zahrnovat také námořní dopravu a letectví. Nový systém obchodování s emisemi pro silniční dopravu a budovy bude vyžadovat, aby energetické firmy a společnosti vyrábějící fosilní paliva nakupovaly emisní povolenky. To přispěje k tomu, že doprava bude čistší a budovy energeticky účinnější: čím méně uhlíku spotřebují, tím nižší budou také náklady pro ty, kteří v takových budovách bydlí.

Ale ne každý si sám může pořídit elektromobil, solární panely nebo tepelné čerpadlo.
Samozřejmě. Proto bude Evropská komise i nadále podporovat lidi v Česku a jinde při zateplování jejich domovů, výměně nejvíce znečišťujících kotlů. Tím se také bude lépe dýchat a pohodlněji bydlet. Finanční podporu nabídne také nový Sociální klimatický fond. Pro Česko bude k dispozici více než 1,5 miliardy eur navíc k příjmům, které budou pocházet z prodeje emisních povolenek.

Pokud jde o zavedení emisních povolenek, nelze říci, že toto opatření vždy fungovalo tak, jak bylo zamýšleno. Jak vidíte jeho budoucnost?
Je pravda, že v prvních letech měl systém obchodování s emisemi ještě určité zádrhele. Ale nyní, o více než 10 let později, dozrál. Jeho role v budoucnu bude i nadále růst. Obchodování s emisemi je mimořádně účinný způsob, jak tyto emise snížit. Systém zastropování zajišťuje, že celkové emise klesnou, cena uhlíku odmění inovace a efektivitu a systém vytvoří další peníze, které mohou vlády přerozdělit a investovat do energetické transformace. Česká vláda přesně tohle dělá. V letech 2014 až 2021 systém emisních povolenek financoval program Nová zelená úsporám, který mnoha Čechům umožnil zateplit si své domovy nebo nainstalovat tepelné čerpadlo.
 
Kde tedy podle vás vzniká určitý negativní feedback na povolenky?
Někdy dochází k nedorozuměním ohledně peněz, takže chci zdůraznit, že téměř všechny výnosy z dražeb emisních povolenek jdou přímo do státního rozpočtu. V posledních dvou letech činily příjmy Česka z tohoto systému téměř 1,3 miliardy eur. V budoucnu bude muset být 100 % těchto příjmů vynaloženo na projekty související s klimatem. Mimochodem úspěch obchodování s emisemi je zřejmý také ze skutečnosti, že ho od nás stále více zemí mimo EU kopíruje. Čína má nyní také systém obchodování s emisemi, který je modelován podle toho evropského.

Obchodování s emisemi je jedna oblast. Další známá změna se týká automobilů.
V březnu bylo přijato konečné znění zákona o emisích CO2 z osobních automobilů a dodávek. Od roku 2035 budou muset mít všechny nové automobily nulové emise. Volba technologie je na automobilkách a týká se to pouze nových aut. Je skvělé vidět, jak automobilky jako Škoda Auto a další tak rychle realizují elektrickou budoucnost. Žijeme v době, kdy inovace mají zásadní význam – a Češi se vždy mohou spolehnout na své zlaté české ručičky. Skvělé je také vidět, že nabíjecí stanice rostou jako houby po dešti, jak se v Česku říká. Ukazuje to, že Evropa se rychle připravuje na čistší dopravu. Ovšem chci také jasně říct jednu věc. Po roce 2035 můžete pokračovat v provozu automobilů se spalovacím motorem, v Evropě nikdo jejich řízení nebo provoz nezakazuje.

Co si od těchto opatření konkrétně slibujete?
Velká část znečištění ovzduší pochází ze silniční dopravy a vytápění domovů, takže všechna tato opatření přinesou velké zlepšení kvality ovzduší. To je obrovská výhoda, protože znečištěné ovzduší v EU způsobuje v průměru více než 1 000 předčasných úmrtí každý den. To je 10krát více, než je počet lidí, kteří zemřou při dopravních nehodách.
 
Loni v listopadu jste uvedl, že EU v současné době usiluje o snížení emisí do roku 2030 alespoň o 57 procent. Je to stále aktuální? Jaká nová opatření plánuje EU k povzbuzení průmyslových odvětví, aby přijala udržitelnější postupy a snížila svou uhlíkovou stopu?
S právními předpisy o snižování emisí, které mají nyní konečnou podobu, se opravdu očekává, že skutečné snížení emisí v EU bude o několik procentních bodů vyšší než 55 procent. Klimatický zákon nezměníme, protože cíl je stále nejméně 55 procent. Také nemusíme přijímat žádná nová opatření kromě těch, která již byla dohodnuta. EU však bude moci aktualizovat svůj cíl OSN, takzvaný vnitrostátně stanovený příspěvek. Bude to důležitý signál pro další velké znečišťovatele: „Plníme své sliby – a co děláte vy?“

Domníváte se, že Evropa zůstane konkurenceschopná i po všech opatřeních, která zavádí k zajištění udržitelnosti?
Ano, protože budoucnost globální konkurence se bude točit kolem udržitelnosti. Čím dříve vykročíte a čím rychleji jdete vpřed jasným směrem, tím lepší je vaše pozice. Evropa se to naučila drsným způsobem. Dříve jsme vedli v oblasti solárních panelů, ale tuto pozici jsme ztratili ve prospěch Číny.

Ve kterých oblastech může být „zelená“ Evropa konkurenceschopnější? Jak už jste zmínil, v některých oblastech dominují jiné regiony.
V oblasti elektromobility evropské automobilky možná zpočátku váhaly, ale velmi rychle ztrátu dohánějí. Automobily vyrobené v Evropě mají po celém světě stále velmi silné jméno a já vidím přicházet mnoho inovací. Je pravda, že konkurence je silná, takže to je další důvod, proč se soustředit na budoucnost mobility. Jak jsem již řekl, volba technologie je ponechána na automobilkách, i když je jasné, že většina z nich se rozhodne pro elektrické baterie, palivové články nebo vodík.
Vodík jako takový bude pro průmysl stále důležitější. V tom má EU stále velmi silnou výchozí pozici. Jsme světovým lídrem ve výrobě elektrolyzérů a obnovitelného vodíku. Čína i USA chtějí zvýšit své podíly na trhu, a proto musíme upevnit naše vedoucí postavení a stavět na našich konkurenčních výhodách, abychom se připravili na masovou výrobu obnovitelného vodíku.  
 
Jak vidíte ideální a realistický evropský energetický mix po roce 2030?
Jsem velkým zastáncem toho, aby si členské státy mohly zvolit svůj vlastní energetický mix. EU to nepředepisuje. Je na národních vládách, aby se rozhodly, zda budou využívat jadernou energii, nebo ne, zda ze stávajících elektráren, nebo zda dokonce postaví nové, třeba malé jaderné reaktory. Naším úkolem je zajistit, aby jaderná energie byla vyráběna a využívána bezpečným způsobem – to je naše odpovědnost podle Smlouvy o Euratomu, která sahá až do prvních dnů evropské spolupráce.

Přesto existují evropské požadavky na množství obnovitelné energie v tomto energetickém mixu…
Ano. Do roku 2030 by evropská skladba zdrojů energie měla obsahovat alespoň 42,5 % obnovitelné energie. Opět platí, že výběr obnovitelných zdrojů energie je na každém členském státu, sám si musí zvolit, co je nejvhodnější. Například vodní energie skutečně není v mé rovinaté rodné zemi, Nizozemsku, možná.
Kam půjdeme po roce 2030, to řekne příští Komise. Myslím si, že podíl obnovitelné energie se bude i nadále zvyšovat, jakmile se zbavíme fosilních paliv. To je užitečné nejen pro klima, ale také pro to, abychom se zbavili naší závislosti na třetích zemích.
 
Hlavní část naší uhlíkové stopy tvoří výroba a spotřeba energie. Zmínil jste, že si EU stanovila cíl vyrábět do roku 2030 nejméně 42,5 procent energie z obnovitelných zdrojů. Cílem je ale dosáhnout 45 procent. Tyto zdroje jsou však velmi nestabilní. Zůstanou spolehlivé dodávky energie v Evropě jistotou?
Obnovitelná energie bude pro Evropu velmi důležitým způsobem, jak vybudovat energetickou soběstačnost. Tato energie pochází z různých zdrojů: vítr, voda, biomasa, slunce. Nesouhlasím s tím, že tyto zdroje jsou nespolehlivé. Jen se na ně prostě musíme dívat jinak. Ano, solární panely nebo větrné turbíny jsou závislé na slunci nebo větru. Někdy nejsou k dispozici, někdy je tolik větru nebo slunce, že generují příliš mnoho energie. Ale v obou těchto příkladech je klíčové skladování energie.
Baterie a vodík jsou dva způsoby, jak skladovat energii z obnovitelných zdrojů, a dokonce ji přepravovat po celé EU, aby byla energie k dispozici tam, kde ji potřebujete a kdy ji potřebujete. Jaderná energie nebo biomasa, pokud se země rozhodnou mít je ve své skladbě zdrojů energie, jsou dalším způsobem „základního zajištění“. EU pracuje na tom, aby byl energetický systém připraven pro všechny tyto různé nosiče energie – elektřinu, teplo, chlazení, plyn, pevná a kapalná paliva – a dostal je ke koncovým uživatelům. Mimochodem, tito uživatelé se často také stanou dodavateli energie. Tím mám na mysli solární panely na střeše, nebo odpadní teplo z průmyslu.

V úvodu jste zmínil oběhové hospodářství. Jak můžeme zajistit, aby se stalo skutečností, a jaké konkrétní kroky EU podniká, aby toho dosáhla?
Musíme skoncovat s modelem „vezmi, vyrob, rozbij a vyhoď“. Již před několika lety jsme zavedli zákaz některých nejvíce znečišťujících jednorázových plastů, brček, kelímků, talířů atd. Pozitivní účinky tohoto kroku se projevují stále více. Klíčovou iniciativou Zelené dohody pro Evropu byl návrh z března loňského roku zaměřený na udržitelnost výrobků. Vyžaduje, aby všechny výrobky přicházející do EU – textil, elektronika, nábytek a další – byly navrženy tak, aby byly odolné, vyrobené z recyklovaných materiálů a aby je bylo možné snadno znovu použít, opravit a recyklovat. Máme také návrh týkající se obalů a obalových odpadů, abychom omezili nadměrné a zbytečné obaly a co nejvíce podpořili jejich opětovné použití. Už žádné doručování drobných předmětů v obrovské krabici, která se vám nevejde do schránky.
Celkově chceme spotřebitelům usnadnit výběr udržitelných produktů. Ale přechod k plně oběhovému hospodářství je také způsob myšlení. Znamená to třeba přinést si vlastní opakovaně použitelnou textilní tašku na potraviny nebo svůj vlastní šálek na kávu s sebou. Je to klišé, ale i tyto malé činy mají obrovský význam. Můžete si také říct, že rozbitou myčku radši necháte opravit – naše nové zákony zajistí, že to budete moci udělat i po uplynutí záruky.
 
Loni v Praze jste řekl, že když se podaří přesvědčit Čechy o výhodách Zelené dohody pro Evropu, můžete přesvědčit všechny. Podařilo se vám na tom zapracovat?
Určitě, i když tato práce ještě není u konce. V Česku se změnilo to, že vaše země byla neuvěřitelně úspěšná při předsedání EU. To změnilo i český pohled na EU a urychlilo demokratickou debatu o tématech, která jsou pro současnost i budoucnost velmi důležitá: Jak vybudujeme udržitelnou mobilitu? Jak nastavíme naše potravinové systémy a zajistíme, aby byly odolnější vůči změně klimatu? Jak zajistíme, aby se každý mohl podílet na ekologické transformaci? Jsou to obtížné diskuse, ale musejí proběhnout. Řešení klimatické krize a krize životního prostředí jsou projektem pro celou společnost.
Mým zásadním bodem v loňském roce v Praze bylo to, že čelíme neuvěřitelné výzvě. Podaří-li se nám v příštích letech přesvědčit naše občany, že mohou v této transformaci uspět, pokud vyřešíme otázku energetické chudoby a ukážeme, že nových pracovních míst je skutečně dostatek, pak transformaci na zelenou a udržitelnou ekonomiku silně podpoří i Češi. 
Již dnes se všude kolem nabízejí příležitosti. Stačí se podívat, kolik lidí si dává na střechu solární panely nebo na obrovský zájem o tepelná čerpadla. Češi jsou také přeborníky v zateplování svých domovů. Nedělají to z lásky k plánům Zelené dohody nebo proto, že jim to říká Brusel – dělají to, protože to dává smysl, protože tyto investice šetří peníze a protože úspora energie také znamená nezávislost na ruských energetických zdrojích.
 
Existuje v rámci vaší odpovědnosti oblast, pro kterou si myslíte, že je komunikace v Evropě obtížnější? A jak to lze napravit?
Máme před sebou ještě hodně práce, abychom přesvědčili členské státy a poslance Evropského parlamentu o našich návrzích týkajících se životního prostředí. To, co jsme navrhli v oblasti obnovy přírody, pesticidů a dalších oblastí životního prostředí, je nejen rozumné, ale také velmi potřebné. Budeme-li i nadále znečišťovat přírodu tak, jak to děláme nyní, nakonec ublížíme sami sobě. Jsme závislí na přírodě, potřebujeme ji kvůli potravinám, čistému vzduchu a vodě, kvůli vlastnímu zdraví.
Jak jsem již zmínil, ekologická transformace je skutečně obrovská výzva a je pochopitelné, že se lidé bojí skočit do budoucnosti příliš rychle. Takže břemeno je na nás lídrech. Je to těžký úkol ukázat lidem, že to bude těžké a často bolestivé. Ale my politici, ale i podnikatelé, musíme být upřímní: pokud se připoutáme k minulosti, nemáme vlastně co nabídnout. A přitom existuje lepší, zdravější budoucnost – pokud tedy uděláme ten správný a odvážný krok směrem k této budoucnosti.
Evropské cíle jsou ambiciózní, ale jsou dosažitelné i cenově dostupné. Budeme-li s jejich přijetím otálet, náklady vzrostou. Musíme pokračovat a při tom zajistit, že nikoho nenecháme na holičkách.

•