Znalci stárnou a mladé talenty nepřicházejí, říká Oxana Šnajberg z EqSA

Nový znalecký zákon zpřísnil požadavky na odbornou způsobilost a zavedl standardy, které měly zvýšit kvalitu posudků. V praxi ale přinesl hlavně vysokou administrativní zátěž a rigidní pravidla, jež odrazují nové zájemce o obor.

Ne všechno ocení trh, a tak jsou v řadě případů potřeba znalci, kteří cenu, například podniku, stanoví odborným posudkem. Úroveň oceňování se ovšem úzce odvíjí od přístupu zpracovatele, takže přišla snaha nastavit určité standardy a od ledna 2021 nabyl účinnosti nový znalecký zákon. Dopady jsou podle řídící partnerky EqSA rozporuplné, celkově se ale úroveň oceňování v Česku za poslední roky výrazně zlepšila. „Nejrozvinutější oblastí je pravděpodobně oceňování nemovitostí, kde jsou metodologie dobře definované a poměrně ustálené. Naopak nejobtížnější je oceňování nehmotného majetku, jako jsou značky, patenty nebo software,“ říká Oxana Šnajberg v rozhovoru, který vznikl ve spolupráci s projektem #Prvních100let. Za jeden z nejnáročnějších případů v historii EqSA považuje vypracování posudku pro insolvenční řízení skupiny Arca Investments.

Vaše kancelář slavila letos 15 let existence. Co bylo před dekádou a půl hlavní motivací k jejímu založení? Nebyl už tehdy trh expertů na oceňování poměrně nasycen?

Když jsme EqSA zakládali, nebylo naším cílem „zaplnit díru na trhu“. Motivací bylo vytvořit kancelář, která by nastavila nový standard kvality a profesionality v oceňování. V té době bylo oceňování vnímáno spíše jako doplňková činnost, ne vždy s důrazem na preciznost a metodologickou propracovanost. Viděli jsme příležitost přistupovat k této práci komplexně a zodpovědně, s důrazem na detail a klientský přístup. Trh mohl být nasycen, ale poptávka po skutečně špičkových službách tu byla vždy.

Co považujete za hlavní trendy či milníky, které za těch uplynulých 15 let v oceňování nastaly?

Za posledních 15 let jsme v oboru oceňování zaznamenali několik klíčových změn, ale ne všechny přinesly očekávaný efekt. Nový znalecký zákon sice zpřísnil požadavky na odbornou způsobilost a zavedl standardy, které měly zvýšit kvalitu posudků, ale v praxi přinesl hlavně vysokou administrativní zátěž a rigidní pravidla, jež odrazují nové zájemce o obor. Tento tlak způsobil odliv zkušených odborníků a zároveň se téměř neotevírají dveře mladým talentům, což vede ke stárnutí znalců. Standardizace metod je užitečná v jednodušších oblastech, jako je oceňování nemovitostí, ale u složitějších případů, například u nehmotného majetku, je omezující. Zákon tak přispívá k tomu, že se obor stává stále méně atraktivní, což může mít dlouhodobě negativní dopady na kvalitu a dostupnost znaleckých služeb.

Jaký měly dopad do praxe standardy pro oceňování podniku, které je jednou ze stěžejních disciplín?

Snaha o standardizaci oceňování podniku byla určitě krok správným směrem. Zavedení jasných metodologických rámců pomohlo zvýšit kvalitu znaleckých posudků a jejich důvěryhodnost. Na druhou stranu, ne všechny standardy jsou aplikovatelné na každou situaci. V praxi je důležité spojit metodickou přesnost s pochopením specifik konkrétního případu.

Co říkáte na současnou úroveň oceňování v Česku? Jsou znalecké posudky dostatečně profesionální a propracované, nebo lze stále ještě narazit na poněkud lajdáckou práci?

Úroveň oceňování v Česku se za poslední roky výrazně zlepšila. Přísnější požadavky a kontrola kvality odfiltrují méně kvalitní práci. Přesto stále narážíme na posudky, které postrádají hloubku nebo jsou zpracovány povrchně či dokonce metodicky nesprávně. Je důležité, aby znalci měli nejen odborné znalosti, ale i vysoké etické standardy.

Jaké celkově vidíte hlavní neduhy, které ve vašem oboru přetrvávají?

Nejasná vize, netransparentní výklad zákonů, politické tlaky, nedostatek mladých odborníků.

Sama jste znalkyní pro oceňování podniků, cenných papírů a nehmotného majetku. Oceňují se také například nemovitosti, půda, lesy a další aktiva… Kterou oblast oceňování považujete v současnosti za nejrozvinutější ve smyslu metodologie a kterou za nejobtížnější?

Nejrozvinutější oblastí je pravděpodobně oceňování nemovitostí, kde jsou metodologie dobře definované a poměrně ustálené. Naopak nejobtížnější je oceňování nehmotného majetku, jako jsou značky, patenty nebo software. Tato aktiva jsou často unikátní a jejich hodnota se odvíjí od obtížně měřitelných parametrů, jako je budoucí tržní potenciál.

Můžete přiblížit, jaký nejzapeklitější případ jste za dobu existence firmy řešili?

Jedním z nejnáročnějších případů bylo vypracování posudku pro insolvenční řízení skupiny Arca Investments. Šlo o jednu z největších insolvencí v česko-slovenském prostoru, která vyžadovala detailní analýzu rozsáhlého portfolia aktiv. Výzvou bylo nejen zpracování samotného posudku, ale i práce rozsáhlého týmu pod časovým tlakem.

Znalecké posudky bývají důležitým argumentem u soudů. Někdy se ovšem spory mění v souboje znalců a jejich výtvorů, které se vrší na jedné a druhé straně sporu. Nepřehání se to v české justici poněkud s rolí, která je znaleckým posudkům připisována?

Znalecké posudky jsou klíčovým podkladem pro rozhodování soudů, ale neměly by být vnímány jako prostředek vyřešení sporu. Důležité je, aby soudy hodnotily posudky v kontextu dalších důkazů. Občas dochází k situacím, kdy se spory skutečně mění v „souboj znalců“, což nepřispívá ke zjednodušení a zrychlení procesu.

Nakolik vaši kancelář vytěžují právě zakázky od justice a kdo jsou vaši další hlavní klienti?

Justice tvoří významnou část našich zakázek, zejména u insolvenčních řízení a soudních sporů. Dále spolupracujeme zejména s advokáty, poradci, velkými holdingy, developery a finančními institucemi.

Svého času se řešily také relativně nízké honoráře za znalecké posudky pro soudy. Nastalo v této oblasti nějaké pro znalce rozumné narovnání?

Situace se v posledních letech zlepšila, i když bych neřekla, že je ideální. Honoráře za znalecké posudky pro soudy byly dlouho neadekvátní vzhledem k časové náročnosti, odborné hloubce a zodpovědnosti, kterou tato práce obnáší. Nový znalecký zákon přinesl určité úpravy sazeb, což je krok správným směrem. Nicméně stále je třeba zohlednit specifika složitějších případů, které vyžadují mimořádné úsilí a expertizu. Oceňuji, že se o této problematice začalo více mluvit, protože kvalitní práce znalců by měla být odpovídajícím způsobem oceněna.

Když bychom měli ekonomiku oceňování přiblížit na vaší firmě, jak dlouho jí trvalo, než se dostala do zisku?

Každý začátek je náročný a u EqSA to nebylo jinak. Trvalo nám přibližně tři roky, než jsme se dostali do zisku. Během této doby jsme investovali nejen do rozvoje týmu a získání klíčových zakázek, ale také do budování pověsti a nastavování standardů kvality, které nás dnes definují. Byla to náročná, ale zároveň velmi obohacující fáze. Dnes vidím, že tato trpělivost a důraz na kvalitu byly klíčové pro náš dlouhodobý úspěch.

Je složité získat pro firmu, jako je vaše, dostatečně kvalifikované a odborně zdatné lidi?

Ano, je to výzva. Oceňování vyžaduje nejen hluboké odborné znalosti, ale také schopnost propojit teorii s praxí a cit pro detail. Na trhu není mnoho lidí s tak specifickou kombinací schopností. Proto klademe velký důraz na výběr nových kolegů a zároveň podporujeme jejich další vzdělávání. Máme štěstí na tým, který je ochotný neustále se učit a růst, což nám umožňuje udržovat vysokou úroveň služeb. Věřím, že kvalitní znalec se pozná nejen podle odbornosti, ale také podle schopnosti spolupracovat a chápat potřeby klienta.

Kam se oceňování bude vyvíjet do budoucna. Je to další z oborů, do kterých výrazně promluví technologie jako umělá inteligence?

Určitě ano. Umělá inteligence a automatizace už nyní zjednodušují některé rutinní procesy, například analýzu dat nebo modelování scénářů. Nicméně rozhodující roli bude mít stále lidský faktor – odborný úsudek, pochopení souvislostí a schopnost interpretovat výsledky v kontextu konkrétního případu. Je potřeba mít na mysli, že výkon znalecké činnosti je osobní a nepřenositelný.

 

Oxana Šnajberg je řídící partnerkou znalecké kanceláře EqSA, která se specializuje na oceňování v oblasti ekonomiky. V oboru znalectví má více než 15 let zkušeností. Oxana je znalcem pro oceňování podniků, cenných papírů a nehmotného majetku.

Oxana absolvovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a pokračovala postgraduálním kurzem oceňování nemovitostí na Institutu oceňování majetku při VŠE. Působí také na Fakultě financí a účetnictví VŠE, kde se věnuje publikační činnosti a výuce specializovaných předmětů.

Během své praxe se podílela na řadě významných projektů, včetně oceňování holdingových struktur, úvěrových portfolií bankovních institucí či znaleckých posudků pro velká insolvenční řízení.

Přečtěte si také