Jak se letošní úlevy v povinnostech spojených s environmental, social, governance (ESG) reportingem propisují do tuzemské byznysové praxe? Jakou úlohu může v udržitelné transformaci sehrát Národní rozvojová banka? Na tyto a další otázky se snažila odpovědět podzimní Euro Business Breakfast, která se konala v předvečer schvalování stanoviska Evropského parlamentu (box Do konce roku snad jasněji) k balíku Omnibus, jejž na začátku letošního roku připravila Evropská komise. Leitmotivem všech čtyř diskusních panelů proto bylo slovo nejistota.
Agenda udržitelnosti se dostává pod tlak. Vnímají to i nově zvolené poslankyně patřící k těm nejmladším v obměněné sněmovně – Lucie Bartošová (ODS) a Adriana Chochelová (STAN). Důvodem je podle nich nezvládnutá komunikace tématu jak na evropské, tak na národní úrovni. „Termín udržitelnost není rudý hadr, ale Green Deal ano. Zároveň tu máme složitou geopolitickou situaci, takže je důležité najít správný balanc mezi bezpečností a zelenými tématy,“ říká Chochelová. Poslankyně se shodly, že věková skupina jejich vrstevníků je stejně heterogenní jako jakákoli jiná. Neplatí tak předpoklad, že zelená témata jsou pro ni zásadní prioritou. „Z průzkumu Mladé ODS mezi příslušníky mladších ročníků vyplynulo, že ochrana životního prostředí je pro ně daleko za dostupným bydlením, potravinami a energiemi a zdravou ekonomikou. Je to velký kolos problémů, který je potřeba řešit, přičemž zavádění udržitelných kroků může zpětně podpořit zdravou ekonomiku,“ myslí si Bartošová. Obě političky čeká ve sněmovně opoziční práce. V otázce udržitelnosti dle svých slov mají na co navazovat. „Byznys je na změny připraven a počítá s tím, že do nich potečou peníze,“ vysvětluje Chochelová.
I zjednodušení přináší obtíže
Velká část byznysu sice s pokračováním Green Dealu počítá, ale lépe by se jí plánovalo v předvídatelnějším legislativním prostředí. Podle manažerky udržitelnosti ve společnosti EY Radky Mikulenky jsou veletoče tvůrců regulace nešťastné. „Bylo to hodně velké sousto, které změnilo pravidla hry ve všech parametrech. S některými firmami se připravujeme tři čtyři roky na celý rozsah, teď je to chaotické a firmy nevědí, na čem jsou,“ říká. Podle expertky na ESG reporting z ministerstva financí Hany Kubcové je zmírnění povinností spíše správné. „Firmy vnímají povinnost negativně, takže považujeme spíše za dobré, že s tím Evropská komise přišla,“ uvádí Kubcová.
Moderátor David Mařík a účastnice diskuse Radka Mikulenka z firmy EY (vlevo) a Hana Kubcová z ministerstva financí.
Mikulenka upozorňuje, že ani se zmírňováním a zjednodušováním to není snadné. „Nejistot je řada, týkají se ověřování zpráv, evropská taxonomie je plná nejistot, protože čeká na schválení prahů, pak přijde balík zjednodušování šablon, vyjímání klíčových ukazatelů, a to opět nehraje do karet povinných subjektů, jako jsou banky, které potřebují vykazovat green asset ratio, k čemuž potřebují kvalitní data. Když budou simplifikována a odstraňována, nemohou dostát požadavkům,“ přibližuje. Před firmami, které se na povinnost ESG reportingu připravovaly a nyní „propadly sítem“, jsou podle Kubcové dvě možnosti. „Pokud se rozhodnou pro dobrovolný reporting a nazvou to Zpráva o udržitelnosti, budou muset dodržet všechny s tím spojené požadavky. Druhá možnost je, že to tak nenazvou a uvedou jen informace, které budou chtít. To už ale investorům nemusí stačit,“ vysvětluje.
Podstatná je akce, ne parametry
Změna pravidel uprostřed hry představuje komplikace i pro platformy, které se v Česku kolem agendy udržitelnosti vytvořily. „Již na startu jsme členy našeho sdružení připravovali na to, že se sebranými daty je třeba pracovat, protože pouhé vyplnění tabulky není žádným přínosem. Když pak přišel Omnibus, pomohlo nám právě to, že naše práce je založena na reálné přidané hodnotě reportů,“ říká předseda správní rady sdružení Climate Sustainability Leaders a managing partner EnviTrail Lukáš Ferkl.
Podle Marie Zemanové, zakladatelky společnosti COM.SE Consulting a místopředsedkyně představenstva Asociace udržitelného podnikání se toho až tolik nemění. „Naší náplní je pomáhat firmám zavádět principy udržitelného podnikání. Na tom parametrické změny v reportingu až tak moc nemění. Od počátku je podstatná akce. Aby firmy věděly, kde je jejich největší dopad, rizika a také příležitosti, na které se často zapomíná,“ komentuje. Výkonný ředitel platformy Změna k lepšímu Jenda Perla navázal s tím, že ačkoli obecný dojem může být opačný, zájem byznysu o udržitelnost trvá. Jistý dluh zůstává na straně komunikace. „Kvalita komunikace tématu udržitelnosti souvisí s tím, kolik firem v Česku udržitelnost chce a jak to dokážou prodat dovnitř organizace. Na základě dat Změny k lepšímu nemám dojem, že by zájem o to vést firmy k udržitelné budoucnosti výrazně opadal. Do roku 2028 chceme reprezentovat 25 procent českého HDP. Teď jsme zhruba na 12 a postupně to roste,“ dodal.
Německo žije z Marshallova plánu dodnes
Na financování udržitelných projektů se může velmi účelně podílet i stát. Předseda představenstva Národní rozvojové banky a bývalý člen rady ČNB Tomáš Nidetzký představil příklad té nejlepší praxe od sousedů. „Když po válce přišly do Německa peníze z Marshallova plánu, Němci založili státní rozvojovou banku KfW, která neposkytovala dotace, ale finanční nástroje s návratností. Dalším milníkem bylo sjednocení Německa v roce 1990 a zase to byla KfW, které se mezitím vrátily původní půjčky a mohla financovat kohezi. A uplynulých 15 let bylo Německo velkým investorem do zelené transformace a opět jsou to peníze KfW, které to financují. Účetně jde stále o peníze z Marshallova plánu,“ uvádí Nidetzký. Zkušenost Česka je oproti tomu tristní, ačkoli i my jsme měli k dispozici obdobu Marshallova plánu. „Čistá bilance odvodů a příjmů Česka a EU je jeden bilion korun v náš prospěch. Problém je, že jsme ty peníze nezadrželi v krajině. Trpíme dotační obezitou,“ říká bankéř. Podobné instituce fungují v řadě zemí. Jejich smyslem je financovat projekty, které jsou v souladu s hospodářskou politikou státu, ale nezískaly peníze ze soukromé sféry.
„Poskytujeme tři produkty či možnosti, a to záruky, zvýhodněné úvěry nebo přímý kapitálový vstup. Páteří české ekonomiky jsou malé firmy, které ale často na úvěr v komerčních bankách nedosáhnou. Ty pak čerpají od nás, stejně jako municipality,“ přibližuje Nidetzký. Udržitelnost proto Národní rozvojová banka může podporovat třeba cíleným poskytováním zvýhodněných úvěrů do odvětví či regionů. „V uhelných regionech poskytujeme úvěry za nulu,“ dává příklad. Peníze Národní rozvojové banky pocházejí téměř výhradně z EU s jednoznačným zadáním financovat udržitelné projekty.
•
