Cílem balíčku „Fit for 55“ je snížit emise skleníkových plynů v Evropské unii do roku 2030 o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Jak ale dosáhnout tohoto cíle v dramaticky a rychle se měnících podmínkách? Budeme mít dost sil a moci, abychom náš kontinent i zbytek světa vyslali cestou, na níž budeme muset drasticky snížit svou uhlíkovou stopu? To se přitom týká nejen výrobců automobilů, ocelářů, leteckých společností, výrobců elektřiny či cementu. Každý z nás si bude muset ukrojit trochu ze svého pohodlí.
Invaze Ruska na Ukrajinu však představuje další hrozbu pro mír a bezpečnost Evropy, její obyvatele i podnikatele. Firmy čelí masivnímu nárůstu cen energie, ve Svazu průmyslu tento problém pravidelně řešíme i v rámci sociálního dialogu na tripartitě. Zároveň se kvůli zelené transformaci musíme snažit o co nejrychlejší zajištění alternativních zdrojů dodávek energie i kritických surovin a komponentů. Stojí tedy před námi jasný herkulovský úkol: vytvořit kvalitní růst i klimaticky neutrální budoucnost a zároveň ochránit naše podniky, občany a zaměstnance před novými hrozbami.
Dvojnásobná spotřeba energie
Zelená transformace Evropy znamená pro naše podniky mimo jiné masivní rozšíření ekologické mobility stojící na lithiových bateriích, vodíku a obnovitelných palivech. Budeme muset zrenovovat budovy, transformovat infrastrukturu či elektrifikovat průmyslové procesy, což by mohlo do roku 2050 více než zdvojnásobit celosvětovou poptávku po energii. Zároveň je ale třeba zajistit alternativní zdroje dodávek energie.
Foto: Shutterstock
Je potřeba zvýšit veřejnou podporu a zrychlit lhůty pro vydávání povolení a instalaci zdrojů pro výrobu a distribuci čisté energie. To nám pomůže postupně se zbavit fosilních paliv v energetice. A pro přechod na energetiku s nulovými emisemi budeme muset využít všechny zdroje – energii větrnou, solární, jadernou, ale i vodík, další obnovitelná paliva, energetické úspory i inovace produktů.
Evropa zelenější svět neudělá
Musíme zvážit i globální situaci. Evropa vypouští osm procent celosvětových emisí oxidu uhličitého a svou klimatickou stopu snižuje mnohem rychleji než jiné velké ekonomiky. Klimatická opatření mohou ale být úspěšná pouze v případě, budou-li se aplikovat celosvětově. To znamená, že evropský systém obchodování s emisemi musí udržovat dostatečný počet bezplatných povolenek na emise uhlíku, abychom nezničili miliony pracovních míst v ocelářském, hliníkářském, cementářském nebo chemickém průmyslu, u nichž hrozí, že budou přesunuty mimo EU. Dokud velcí emitenti, jako jsou USA nebo Čína, ve svých klimatických ambicích pokulhávají, tak jim nižší klimatické cíle umožní levnější, ale už ne nutně udržitelnější výrobu. Evropské podniky musí mít kapacitu investovat do své vlastní transformace a vyrábět bezuhlíkovou ocel, chemikálie nebo hliník.
Bez správných nástrojů bude každá vláda v Evropě čelit úbytku pracovních míst a odporu veřejnosti. Skutečně se do roku 2026 zvýší celosvětový výkon z obnovitelných zdrojů o více než 60 procent, jak se předpokládá? Pro představu – odpovídá to současnému celosvětovému výkonu z fosilních a jaderných zdrojů. Abychom zajistili ekonomicky úspěšnou transformaci, musíme zohlednit rychle se měnící situaci a přistoupit k této výzvě
realisticky.
Zaprvé potřebujeme v Evropě silnou průmyslovou základnu s konkurenceschopnými podniky. Většina praktických řešení pro zelenou transformaci přichází přímo z průmyslu, jakákoli opatření snižující konkurenceschopnost evropských podniků by na ni proto měla negativní dopad.
Zadruhé balíček „Fit for 55“ potřebuje komplexní „konfrontaci s realitou“. Prioritou musí být proveditelné časové harmonogramy a zjednodušení nových pravidel. Složitá regulace je skutečně nepřítelem inovací, a právě inovace potřebujeme, abychom zajistili budoucí řešení pro klimatické výzvy.
Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
•
