Úspěch hnutí SPD a Motoristů totiž zapříčinil, že právě tyto strany mají nyní sílu na nominace do klíčových funkcí. Problémem ale je, že nemají kvalitní osoby. Právě proto se jako kandidát na náměstka na Ministerstvu spravedlnosti zvažuje i kontroverzní právník a bývalý politik Zdeněk Koudelka. Tato možnost ale vyvolává mezi odborníky i veřejností oprávněné obavy. Přestože jde o člověka s bohatou právní zkušeností a akademickým zázemím, jeho profesní minulost je protkána kontroverzemi, které zpochybňují jeho morální i odbornou způsobilost zastávat vysokou exekutivní funkci.
Jedním z nejtemnějších stínů nad Koudelkovou kariérou je kauza Diag Human. Letitý arbitrážní spor, který české daňové poplatníky přišel téměř na dvě desítky miliard korun. V době, kdy byl Koudelka poradcem ministra zdravotnictví Bohumila Fišera, měl podle mediálních investigací hrát zásadní roli při výběru právního zastoupení státu. Právě tehdejší právní kroky ministerstva se později ukázaly jako fatální pochybení, která eskalovala celý spor. Podle kritiků měl Koudelkův vliv přispět k neefektivní a zmatečné obhajobě státních zájmů.
Ačkoli Koudelka sám jakýkoli přímý podíl popírá, jeho jméno se s kauzou opakovaně vrací v souvislosti s pochybnými rozhodnutími a osobními vazbami na tehdejší právní poradce i politické zástupce, kteří měli z případu profitovat. Pro stát šlo o finanční katastrofu a pro Koudelku o trvalý otazník nad jeho odpovědností.
V roce 2006 se Koudelka stal náměstkem nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, jejíž jméno se stalo symbolem tzv. justiční mafie – neformální sítě lidí, kteří měli ovlivňovat citlivé kauzy s politickým přesahem. Jeho jmenování tehdy vyvolalo otevřený odpor ze strany státních zástupců i odborné veřejnosti.
Koudelka byl vnímán jako člověk, který do nezávislé justice přináší klientelistické vazby a stranické zájmy. Tato pověst ho provází dodnes. Paradoxem pak je, že o více než dekádu později sám útočí na Nejvyšší státní zastupitelství, obviňuje Lenku Bradáčovou z porušování zákona a vystupuje v médiích jako samozvaný strážce legality. Jenže jeho vlastní minulost v čele justičních struktur je všechno, jen ne zárukou transparentnosti.
Neúspěšný kandidát, kterému veřejnost nevěří
Zdeněk Koudelka se opakovaně pokoušel o návrat do vysoké státní funkce, nikdy však úspěšně. V roce 2012 ho prezident Václav Klaus navrhl na soudce Ústavního soudu, ale Senát mu vystavil jasnou stopku. Důvodem byla nedůvěra v jeho nestrannost a nezávislost. O sedm let později přišel další pokus. Miloš Zeman ho chtěl prosadit jako zástupce ombudsmana. Výsledek byl podobný. Odpor veřejnosti i odborníků, petice a protesty, protože Koudelka byl vnímán jako zastánce starých struktur a loajální exponent politických zájmů.
Koudelka měl být rovněž součástí autorského týmu tzv. Klausovy amnestie z roku 2013, která propustila tisíce odsouzených a zastavila dlouholeté hospodářské kauzy.
Ačkoliv svou roli nikdy zcela nepřiznal, jeho blízkost k prezidentu Klausovi a tehdejšímu ministrovi spravedlnosti Pavlu Blažkovi je dobře známá. Amnestie, kterou Koudelka hájil, přitom zůstává jedním z nejdiskutovanějších momentů novodobé české justice, symbolem beztrestnosti a zneužití prezidentské moci.
Od akademika k alternativnímu youtuberovi
Dnes se Koudelka rád prezentuje jako akademik a moravský vlastenec, který přednáší na Masarykově univerzitě. Paralelně však provozuje amatérský YouTube kanál „Hovory ze sklepa“, kde spolu s Františkem Novákem šíří názory blízké okrajovým politickým proudům typu Trikolory nebo SPD. Sledovanost videí je zanedbatelná, ale jejich obsah vypovídá o Koudelkově myšlenkovém světě. Jde totiž o směs populismu, právního relativismu a nostalgie po éře, kdy se mocenské vazby neřešily, ale budovaly.
Koudelka je pro spravedlnost rizikem
Ministerstvo spravedlnosti je jedním z nejcitlivějších resortů státu. V jeho vedení musí stát osobnosti s naprostou důvěrou veřejnosti, s nepochybnou integritou a bez stínů minulosti. Koudelkova kariéra je ale propletená politickými zájmy, osobními vazbami a kontroverzemi, které by v současné době, kdy se veřejnost dožaduje transparentnosti, měly být jasným diskvalifikačním faktorem. Pokud by měl být Koudelka skutečně jmenován náměstkem, znamenalo by to návrat k modelu, kdy loajalita převažuje nad důvěryhodností a minulost se přehlíží ve jménu politických dohod. Koudelka je totiž podstatě symbolem éry, kdy politika a justice splývaly do jedné šedé zóny. Jeho nominace by byla varovným signálem, že česká státní správa se stále nedokázala poučit z vlastních chyb.
•
