Už úvodní prezentace Svatopluka Vnoučka, místopředsedy představenstva ČEPS, rozvodové soustavy, která reguluje tok elektřiny v Česku, měla spíše pesimistický tón. A to navzdory tomu, že dodávky tepla a elektřiny byly v zimě bezproblémové, a lidé dokonce s energií opravdu začali šetřit, jak ukazuje například údaj plynárenského sdružení, které hlásí snížení spotřeby tepla o 12 procent. Samozřejmě za tím nebylo jen úsporné chování spotřebitelů reagujících na vysoké ceny, ale také poměrně mírná zima.
Podle Vnoučka se ukázalo ale i to, že přechod k ekonomice s nižšími emisemi uhlíkových plynů bude náročnější, než jsme si mysleli. Všechny scénáře, které ČEPS modeluje do dalších let, naznačují, že Česko už brzy bude mít negativní energetické saldo. Jinak řečeno: elektřiny se vyrobí méně, než kolik jí průmysl a domácnosti budou potřebovat.
„Ještě v roce 2025 se nám ve všech scénářích postupné dekarbonizace ukazuje vyrovnaná soustava. V roce 2030 ale už bude chybět výkon někde mezi 13 a 15 terawatthodinami (TWh). A v roce 2040 a dál rychle dosahujeme na import 20 TWh,“ říká Vnouček. Zástupce šéfa ČEPS také naznačil, odkud by se elektřina měla dovážet.
Na první pohled taková úvaha vypadá jako nadbytečná, v Evropě je přece elektřiny dost, stačí si jen vybrat. Jak se ukazuje, není to pravda.
„Máme prakticky jen tři možnosti, odkud do budoucna dovážet, protože východ, střed i jih Evropy je a bude podobně jako Česko závislý na dovozu. Země vyvážející elektřinu, tedy ty, které disponují kapacitami, jsou vlastně jen tři – Francie, Německo a Skandinávie,“ vysvětlil Vnouček, který také vykreslil podobu české energetické soustavy za dvacet let. Základ podle něho musí tvořit stabilní zdroje elektřiny, což budou zejména jaderné elektrárny. „Je jasné, že bez jádra nemáme šanci se udržet, ale samo jádro nestačí, dokonce se dá říct, že při rychlém odchodu od uhlí neřeší nic ani další jaderný reaktor postavený nad rámec plánované dostavby v Dukovanech.“
Jak nahradit uhlí
Od uhlí bychom měli odejít v roce 2038, některé scénáře ale hovoří o rychlejším vypnutí uhelných elektráren. Vít Klajbl, analytik společnosti Sev.en Energy, která sama provozuje elektrárny na uhlí, mluvil o možnosti náhradních zdrojů. Připomněl také, že by se s jejich budováním mělo pokročit, aby se plánované cíle stihly. „Je možné nahradit uhlí, ale musíme hledat konkrétní výkon. Musí předcházet výstavba stabilních zdrojů, do té doby je naším úkolem udržovat elektrárny na uhlí provozuschopné,“ míní Klajbl.
Často se pak v debatě objevovaly poznámky k uhlí, jehož použití by se podle řady účastníků byznysové snídaně týdeníku Euro mělo prodloužit právě proto, že zatím není jeho adekvátní náhrada. „Musíme mít jaderný zdroj, to je asi 40 procent energie, potom nějaký další úsporný, pak zdroje obnovitelné, jež vyrovnávají nerovnosti spotřeby,“ shrnul tuto část Svatopluk Vnouček z ČEPS. Podle něho se k regulaci a vyrovnávání toku elektřiny hodí fotovoltaika i větrné elektrárny či do budoucna zařízení vodíková, nejsou to však zdroje, na nichž bude celá soustava stát, protože jsou velmi závislé na výkyvech počasí či ukládání energie.
Stanislav Mikeska, expert think-tanku Realistická energetika a ekologie, dokonce označil uhlí za jediný český konkurenční zdroj, ochota k těžbě rozsáhlých ložisek, která v české zemi zbyla, ale ve společnosti není. I Mikeska proto předvedl možné mnohočetné využití náhradního zdroje, kterým je po ukončení toku ruského plynu LNG, zkapalněný zemní plyn. „Kogenerace jde v tomto případě až ke kvadrogeneraci, můžete vyrábět teplo, elektřinu, ale třeba využívat chlad, který se tu produkuje, nebo odpadní CO2. Máme takový projekt v Hodoníně, kde se živí skleník odpadním CO2, a rajčata a saláty tu skvěle prosperují,“ vysvětlil Mikeska.
Zkapalněný zemní plyn se dá podle něho vozit i v cisternách, tudíž má poměrně snadné a pružné využití rovněž v menších regionálních kogeneračních jednotkách. Jde jen o to, aby byl stát schopen zajistit dostatek LNG ze zahraničí, tedy z evropských přístavů na severu či jihu, kam míří tankery z USA nebo Asie.
Praha plán má
Jiný přístup, který zohledňuje regionální energetické potřeby hlavního města Prahy, nabídl Martin Pacovský, ředitel společnosti Pražská plynárenská. „Ten název ,plynárenská‘ vlastně už neodpovídá tomu, co přesně děláme. Už to není jenom plyn, ale hlavně teplo a také elektřina,“ připomněl Pacovský. Jak je to tedy nyní v Praze s energií a přechodem k jiným či komplexněji využívaným zdrojům?
Praha má svůj klimatický plán, chce v energetické oblasti snížit svou emisní stopu o 47 procent, což se jí paradoxně může podařit velmi snadno. „Polovina Prahy bere teplo z elektrárny v Mělníku, která má přejít z uhlí na plynový pohon. Jakmile ČEZ tuto přestavbu provede, bude mít Praha prakticky splněno,“ tvrdí ředitel Pacovský. Není to ale zdaleka to jediné, co Praha v přechodu na úspornější a efektivnější energetiku z více či méně obnovitelných zdrojů dělá.
„My teď rekonstruujeme kotelny ve školách a školkách, zejména v Praze 6, ale i v jiných městských částech,“ popsal současnou činnost Pacovský. „Pořád přece platí, že nejvýhodnější je energie, která se nespotřebuje. Je třeba říct, že regulace a nové technologie samy o sobě sníží spotřebu tepelné energie o 20 až 30 procent.“
Pražská plynárenská chce využívat kogenerační jednotky, o nichž mluvil realista Mikeska, ale letos otevře i obrovskou zemní fotovoltaiku. „U pozemních solárních elektráren to jde pomaleji než u instalací na střechu domů, není k tomu ale podle mne důvod, využití je velmi výhodné,“ tvrdí Pacovský, který proslul výrokem, že chce z Pražské plynárenské udělat „energetický Netflix“. Tedy společnost, jež nabízí komplexní energetické zajištění za fixní měsíční poplatek.
Pacovský představil novou energetickou strategii, která chce využívat k výrobě energie řeku Vltavu a také spád v čističce odpadních vod. „Momentálně máme dva velké projekty: na Císařském ostrově chceme instalovat tepelné čerpadlo s výkonem až 200 MWh a potom tepelné čerpadlo na Rohanském ostrově, to by mělo mít výkon až 100 megawattů,“ připomněl Pacovský. Pro představu, oněch 200 MWh tvoří asi sedm procent tepelné spotřeby Prahy.
Jiné regionální řešení předvedl Libor Doležal z firmy C-Energy Planá, jež koupila starou teplárnu a vytvořila z ní kogenerační výrobnu energie. „Šlo nám o to vytvořit moderní flexibilní zdroj, který využívá dvě různá paliva a produkuje dodávky tepla i elektřiny,“ vysvětlil původní záměr generální ředitel společnosti Doležal. Teplárna dnes spaluje převážně štěpku a zásobuje teplem a dodatečnou elektřinou celou Planou a okolí, což celkově zahrnuje asi 40 tisíc lidí.
Stabilní síť zdrojů
Teplo může vznikat i z přirozených čistých či čistějších zdrojů, a může dokonce vyrábět i elektřinu. Taková řešení mohou mít ale jen regionální dopad a nikdy nebudou tím hlavním nositelem energetického zajištění, shodla se většina snídajících energetiků a ekonomů.
Technologie jdou a půjdou dopředu a místní zdroje budou zcela jistě stále efektivnější a víceúčelovější. Nic to ale nemění na tom, že stát bude potřebovat během krátké doby pěti let začít vytvářet síť stabilních zdrojů. Pokud se tak nestane, dočkáme se stále vyššího počtu dní, kdy energetická soustava bude trpět nedostatkem „štávy“ a budou hrozit výpadky, jež ohrozí nejen energetickou, ale i sociální bezpečnost společnosti.
•
