Z ruiny oázou

Mezi lesy a loukami nedaleko Olomouce pokorně stojí Lichtensteinská stodola, která čeká na zvědavé objevitele, aby jim nabídla svou vřelou náruč.

Těžko se to popisuje, ale tohle není jen tak ledajaké místo k ubytování. Je především zážitkem a útočištěm před uhnaným světem. Bezpečným prostorem, který vám dovolí najít v sobě ztracenou energii a pomůže vám zpomalit na tempo lákající k inspiraci a novým nápadům. Atmosféra Lichtensteinské stodoly dokáže návštěvníky vtáhnout hlouběji k sobě i druhým. „Je to tady takový krmelec pro duši a duševní inspiraci,“ popisuje majitelka Daniela, která je srdcem celé stodoly.

Nenechte se ale mýlit, pro pobyt zde nemusíte být nijak zvlášť oduševnělí nebo být zarytými fanoušky ezoteriky. Cílem vašeho pobytu není hledat svůj životní úděl na sílu. Jste tu proto, abyste si odpočinuli, ale jak bude vaše relaxace vypadat, je jen na vás. Přijeďte s nadšením, to ostatní pro vás bude nachystáno.

S pozitivním přístupem sobě vlastním vás Daniela přivítá ve dveřích a provede stodolou i přilehlou zahrádkou. „Hostům vždy upeču buchtu a nachystám kytku, moc ráda je sama vítám,“ dodává. Mluví také o tom, že u ní mají hosté maximální soukromí, nechce, aby měli pocit, že jsou pod drobnohledem. Majitelé bydlí sice v domě přímo naproti stodole, ale jsou k dispozici, jen když je něco potřeba. Hostům rádi pomohou, ale nechávají jim klid. Ovšem když se budete chtít sdružovat, nebojte se Danielu oslovit. Pokud bude mít čas, ráda si s vámi vychutná šálek kávy a povypráví o historii tohoto místa.

Snad by měl knížepán radost

Ta je totiž výjimečně zajímavá a sahá až do 19. století. Původními majiteli byli Lichtenštejnové, podle kterých stodola hrdě nese své jméno. Za jejich časů sloužilo obydlí jako fořtovna, kde bydlel nadlesní, který spravoval místní revíry. „Přála jsem si zachránit dům i stodolu tak, abych alespoň zlomkem pomohla udržet odkaz zajímavého člověka, knížete Jana II. z Lichtenštejna, jehož životní hodnoty se snoubí s mými. Tak snad by měl radost.“

Po péči slavného rodu majetek převzali komunisté, malebný dům se stodolou se stal součástí lesní správy a sloužil jako sklad hnojiv a částečně také jako kanceláře pro lesníky. Z rukou úředníků českých lesů se nepotřebný a především zdevastovaný objekt ve špatném stavu konečně dostal k rodině Janssenů. Množství práce, kterou na něm bude potřeba udělat, bylo zřejmé hned na první pohled. I přes svůj zubožený stav měl ale úžasnou energii, jež Daniele učarovala. „Přišlo mi, že to nevzdal, tak jsem to s ním nechtěla vzdát ani já.“

Daniela s manželem, který i přes svůj nizozemský původ souhlasil se zakořeněním na moravské Hané místo stejně tak nížinaté domoviny, budovu s pomocí dobových fotografií během tří let zrekonstruovali do dnešní podoby. Například obvodové zdivo, které se v průběhu času zbouralo, majitelé znovu postavili, aby se zachoval původní ráz domu. Staré fotky hledali všude, kde se dalo. Nejvíce jich našli na obecním úřadě, ale velkou část dostali také od pamětníků, kteří si hájenku pamatovali z dětství. „Rekonstrukce byla náročná, ale když to milujete, tak to přežijete,“ říká Daniela.

Nechte se unést bezčasím

Původně ani nebylo v plánu využít dům se stodolou jako místo pro krátkodobé ubytování turistů. Janssenovi hledali rodinný dům a vzhledem k tomu, že v nedaleké vesnici Daniela bydlela už jako dítě, poohlíželi se po bydlení v regionu. Náhodou se dozvěděli o prodeji Lichtensteinské stodoly, která splňovala přesně to, po čem Daniela toužila. „Přála jsem si mít svůj ostrov ve zrychleném světě. Místo, kam se můžu schovat.“ A pravdou je, že přesně jako ostrůvek klidu toto místo působí. Je umístěn uprostřed přírody, do lesa je to jen pár kroků chůze za zahrady. Svět rostlin a živočichů je tu k objevování opravdu na každém kroku. Na pár měsíců se do stodoly dokonce nastěhoval i vzácný plch, kterého majitelé společně s dětmi pojmenovali Cecil. „Vystěhováváme ho už dva roky, ale naprosto bezúspěšně. Proto si říkám, že bude lepší dát mu funkci a přijmout jej na hlavní pracovní poměr baviče,“ vysvětluje majitelka úspěšnou strategii, která se vyplatila. Návštěvníci si na Cecila zvykli, dokonce mu vozí výběrové piškoty a marmeládu.

 

Danielu krása inspiruje a je zapálenou designérkou, což pozná návštěvník hned, jakmile překročí práh stodoly. Jak sama říká, neustále něco tvoří, vyrábí a s pomocí kytek a starého nábytku vdechuje život starým věcem, které by jinak byly odsouzeny k zániku. Výsledkem je prostor, jenž působí vřele, útulně a zabydleně. Je oázou pro všechny, kdo mají rádi přírodní materiály a rustikální styl. Odhalené zdi dohromady s postelemi, které lákají k zachumlání se, a dlouhá rána jsou přesně tím, co potřebujete pro to, abyste si odtud odnesli ty nejkrásnější vzpomínky.

V patře se pohodlně vyspí šest osob, ale pokud vám nevadí sdílet prostor a malinkou koupelnu, nic vám nebrání přijet až v osmi. Je jen na vás, jestli se budete chtít stavit na výlet, dovolenou nebo se rozhodnete tu strávit svůj svatební den. Stodola je svou atmosférou a stylem ideální volbou na menší svatby do 30 oslavenců a nutno dodat, že komornější veselky mají něco do sebe. Daniela si zakládá na osobním přístupu a tím, že se dokáže přirozeně naladit na vlnu novomanželů i jejich rodin, jim ráda splní všechny jejich přání a představy o jednom z nejdůležitějších dní jejich života.

V kuchyni visí starožitné zelené hodiny, které schválně neměří čas. Nechte se unést příjemným pocitem bezčasí, kde pondělí neexistuje a sobotou je tu každý den. Televizi nehledejte, raději se běžte projít do lesa čekajícího na vaši návštěvu hned za brankou stodoly. Vyrazte do něj bez mapy a telefonu a nebojte se tentokrát alespoň trochu ztratit. Pokud vám nevlídné počasí vycházku nedovolí, kochejte se v pohodlí chalupy zpoza skleněných dveří padajícími kapkami deště nebo jinovatkou třepotající se na listech keřů v zahradě. Máte sebe a máte dnešek, nic víc nepotřebujete.

Přečtěte si také