Zatím v Česku platilo spíše to první, ale věci se začínají měnit. Roli v tom hrají ekonomické faktory i odlišný přístup nastupující generace.
V Evropské unii vidíme dva trendy. Na západě a na severu, tedy v bohatších a dražších zemích, je nájemní bydlení silné, směrem na jih a východ naopak spíše slabší. Největší podíl tohoto typu bydlení je v Německu a Rakousku, kde v nájmu bydlí každý druhý, nejmenší naopak na Slovensku a v Rumunsku, kde je to každý pátý. V Česku se pohybujeme lehce nad 20 procenty.
Faktory vedoucí k tomuto stavu jsou notoricky známé – porevoluční privatizace městských bytů, vysoká dostupnost hypoték a velká ochota Čechů dávat peníze „do cihly“. Nejen pro vlastní bydlení, ale i pro děti a jako majetkové zajištění na stáří.
Současný stav však ukazuje, že vlastnické bydlení s velkou pravděpodobností dosáhlo svého vrcholu. Už před energetickou krizí byly výdaje Čechů na bydlení v rámci EU nadprůměrné. Za posledních deset let vzrostla podle Eurostatu cena přepočítaná na metr čtvereční u bytů o 136 procent. Zpřísnily se rovněž podmínky pro získání hypoték a výrazně stouply úrokové sazby. Pro velkou část zejména mladých lidí se tak pořízení vlastního bydlení dostalo mimo jejich finanční možnosti. Oproti tomu průměrné nájemné za metr čtvereční stouplo v minulých deseti letech „jen“ o čtvrtinu. Zvlášť ve velkých městech, jako jsou Praha nebo Brno, to v praxi znamená, že mladá rodina si může dovolit vyhovující byt pronajmout, nikoli koupit na hypotéku.
Ilustrace: Vojtěch Velický
Vliv na renesanci nájemního bydlení má i přístup mladších lidí, pro něž je podstatná možnost věci užívat, nikoli nutně vlastnit. Mají tak výrazně větší flexibilitu a menší starosti. Mladá generace uvažuje trochu jinak. Investuje do jiných aktiv a z výnosů pak například platí nájem. Někteří mladí raději cestují, než aby se zadlužili tím, že si vezmou hypotéku.
Když jsme ověřovali, jak se k tématu stavějí lidé, kteří už nyní v nájmu bydlí, byli jsme do značné míry překvapeni, že plných 80 procent z nich plánuje bydlet v nájmu dlouhodobě, tedy alespoň dalších pět let. Polovina z nich dokonce plánuje zůstat v nájmu trvale.
Jedním ze zajímavých fenoménů typických pro Česko je, že drtivá většina pronajímatelů bytů a domů jsou soukromé osoby, desetinu tvoří obce a pouze sedm procent firmy. Stav, kdy by si celý rezidenční projekt koupila jedna firma či si jej sama postavila, byl až dosud – na rozdíl třeba od Berlína – velmi neobvyklý.
Nástup institucionálních pronajímatelů však začíná měnit zažité pořádky. Na rozdíl od individuálních vlastníků nabízejí firmy dlouhodobé pronájmy, plně moderně vybavené byty, investují do údržby nemovitostí a poskytují nájemníkům dodatečné služby včetně zajištění flexibility.
To preferují zejména mladší lidé, kteří nyní tvoří velkou část poptávky po bytech ve velkých městech. Očekávají flexibilitu i v případě změny své životní situace, když si například najdou partnera nebo založí rodinu. Pak ocení možnost změny bytu v rámci domu či lokality, v níž nyní bydlí. I tohle jim kvalitní institucionální pronajímatel dokáže nabídnout. A přesně s touto logikou staví své projekty Creditas Real Estate. Věříme, že flexibilita a perfektní služby jsou budoucností nájemního bydlení.
Jiří Vajner, generální ředitel Creditas Real Estate
•
